Články / Reporty

Hip Hop Kemp 2016: Ve znamení slunce. Part III.

Hip Hop Kemp 2016: Ve znamení slunce. Part III.

Jakub Šíma | Články / Reporty | 23.08.2016

Povedené detaily mi na festivalu dokáží udělat největší radost. Letos mezi tyto drobné radosti přibyl zase o kousek dotaženější vizuální styl, který byl vidět v areálu skoro všude a úspěšně dotvářel atmosféru. Další milou drobností bylo zpestření nabídky jídla, které se od langošů a klobás posunulo k širší i exotičtější nabídce. Na výběr tak byly stánky s těstovinami, polévkami, bagetami a chybět nesměl ani přívěs Salt n Pepa a jejich nejlepší burgery, jaké si můžeš na festivalu dát. A když mi kamarád s plnou pusou potřetí opakoval, že sobotní program je nabitý k prasknutí, bylo jasné, že závěrečná noc bude výživná také hudebně.

První vlaštovkou byl Strapo a DJ Spinhandz. O Strapovi už pěknou řádku let platí, že je majitelem jedné z nejlepších československých flow, což dokázal i tentokrát. Osvěžující nadšení, bezprostřednost i koncertní výkon, který mu zajišťuje čím dál lepší slot na hlavní stagi. A příští rok to vidím podobně.

Zámořské mládí čekající na výraznější průlom reprezentoval kanadský Raz Fresco. Na jeho první evropské tour mu nescházela energie ani kalhoty posazené tak nízko, že doteď nechápu, jak je možné, že při první příležitosti nespadly. Bohužel chyběly zkušenosti, díky kterým by si všiml, že je nazvučený tak špatně, že hodnotit lze spíše pohyb po pódiu než samotný verbální projev. Druhý talent v pořadí, britský Ocean Wisdom, se technickým problémům vyhl a jeho show se stala asi nejmilejším překvapením letošního ročníku. Kulometná dikce, přesné frázování, chytlavý hlas a minimálně dvoje plíce, bez nichž by neměl šanci show udýchat. Studiová podoba tracků dostávala naživo zcela nový rozměr a osobitá kombinace grimeových i amerických vlivů donutila fanoušky odcházet s doširoka otevřenou pusou.

Těžko překvapit, ale také zklamat naopak mohou Kontrafakt. Jestli některé kapely považuji za inventář, tady ani jinak uvažovat nelze. Ego a Rytmus jsou dostatečně sehraní, charismatičtí i suverénní, aby dokázali pokaždé alespoň trochu potěšit. Oproti tomu premiéru si letos odbyli zámořští veteráni The Artifacts. El Da Sensei a Tame One patří k nejpočetnější kategorii zámořských rapperů, které můžete na Kempu potkat – tedy těm, kteří mají za sebou alespoň dvacet let ve hře. I oni ale ukázali, že jim energie neschází a desky z první poloviny devadesátých let dokáží rezonovat i dnes. A minimálně stejně stará je i potřeba uctívání zesnulých kolegů. Loni se hromadně a často vzpomínalo na Seana Price a letos k uctění jeho památky přijeli kolegové z Boot Camp Click se speciálním vzpomínkovým setem. Potěšila především přítomnost parťáka Rockness Monsta, jehož klátivé pohyby a extrémní chraplák prozradí na první dobrou, ať ho potkáte kdekoli. Slyšet Seanovi party v podání jeho kolegů sice potěšilo, ale zároveň znovu utvrdilo v tom, že nahradit jej nelze.

fotogalerie z Hip Hop Kempu zde

V rytmu klasického boombapu se pokračovalo i nadále, když k jedněm z hlavních chodů večera patřil Pete Rock & CL Smooth. Pro mě vysoce očekáváná lahůdka celého programu. Spojení jeden DJ a jeden MC už se dnes nosí v trochu jiné podobě, než jak předvedli oba veteráni. Pete Rock za gramofony nejen zdatně doplňuje, hypuje, samozřejmě mixuje a scratchuje, ale nebojí se ani vzít mikrofon do ruky a odrapovat svůj vlastní part přímo na pódiu. Z Petea Rocka čišela obrovská sebejistota, ale také radost, kterou prodával v širokém úsměvu. CL Smooth působil s mikrofonem v ruce snad ještě suverénněji. Nebylo znát, že v něm poslední době nebylo vůbec slyšet, a podobně jako u Big Daddyho Kanea je skoro až v neuvěřitelné, v jak dobré formě se dokázal udržet. Z původně ohlášeného Method Mana s Redmanem dorazil nakonec jen ten druhý, za to v doprovodu kumpánů z EPMD. V omezené stopáži stihly zaznít největší hity a především Symphony 2000 rozhýbala i protihlukový val v zadních řadách. Redman tančil, rapoval a dělal, co mohl, ale nedokázal zahnat myšlenky na to, že s Method Manem by show byla ještě o řád lepší. Pro Redmana mám slabost, ale velká stage mu nesluší tolik, jako intimní klubový kontakt.

Po tom už přišla řada jen na hangáry, kde zklamala proklamovaná naděje A-F-R-O, který zatím nemá schopnosti na to, aby odjel sám celý koncert, a vystoupení působilo jako nepovedený vtip. Opačná situace přišla s třetí hodinou ranní a s The Onyx, kteří ani tentokrát nešetřili energií a agresivitou, jež dokázala strhnout i dav, u nějž byste čekali spíše katatonickou reakci než nadšený ryk. Nemilosrdný projev zkušené dvojice byl podpořen širokou základnou přihlížejících kolegů - kde jinde můžete na pódiu potkat najednou Onyx, Boot Camp Click, EMPD, Redmana i Petea Rocka? Po čtyřech dnech veselí se jednalo o příjemnou a symbolickou tečku za patnáctým ročníkem festivalu. A za rok znova.

Info

Hip Hop Kemp 2016
18. - 20. 8. 2016
Festivalpark, Hradec Králové

foto © Petra Jansová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace