Články / Reporty

Hodný stoner, málo stoner (Floor vs. Minsk)

Hodný stoner, málo stoner (Floor vs. Minsk)

David Čajčík | Články / Reporty | 17.04.2015

Stejně jako u nahrávek je i naživo potřeba určitá míra soustředění a zábavová kapela Minsk rozhodně nejsou, byť zejména posledních pár minut When the Walls Fell ukázalo, že jí být umějí.

Pokud ještě před pár měsíci po oznámení turné Floor a Minsk nebylo jasné, koho bude mít večer za headlinera, po prvních recenzích a prvním streamu nového LP Minsk - The Crash and the Draw, se pomyslná ručička na vahách divácké atraktivity začala povážlivě vychylovat minským směrem. Když Metalsucks zveřejní článek s titulem „Holy shit you guys this new Minsk album“ a chvalozpěvy opakuje asi v dalších pěti, tak nezbývá, než si desku doopravdy poslechnout. A ti, kteří to udělali, byli pravděpodobně i těmi, kteří na kopec dorazili.

Ještě předtím, než měli Minsk možnost stvrdit kvality nového alba naživo, nastoupili krajani Floor z Miami. Jejich post-double-reunionová deska Oblation vyšla už před rokem a sklidila tehdy celkem slušné ohlasy. „Hey guys, ready to rock?“ Lehce úchylné intro k padesáti minutám stonerových riffů, z nichž u minimálně některých se ani nechce věřit, že něco tak plynulého a od ruky nevymyslel už někdo dávno před nimi. A to není málo. Floor ale nejsou jen popíček a občas se dostávají až na hranu radikálního sludge (Sneech!), což byly momenty, kde by instrumentální provedení určitě sneslo mnohem víc energie. Možná je to omamujícím efektem floridského slunce, pod jehož paprsky riffy vznikaly, ale sludge tohohle chilltypu v potemnělé Sedmičce úplně nejede (a asi ani nikde jinde) a na intenzitě nepřidával ani fakt, že na deskách jinak výrazný vokál Steva Brookse nemohl soupeřit se dvěma nahulenýma šestistrunkama. Doufejme, že až se v květnu vrátí na místo činu se svojí druhou kapelu Torche, tak bude nasranější. Jak praví jedno staré turecké přísloví: hodný stoner, málo stoner.

Pražské postmetalové jaro mezitím pokojně pokračuje a Minsk byli dokonce tak v klidu, že zvučili až těsně před setem. Ze svého připraveného sedmdesátipětiminutového koncertu tak mohli zahrát zhruba dvě třetiny, rovná se pět dlouhých tracků, a to pátý až po večerce. Kromě tříměsíčního otvíráku předposlední desky se činely otáčely výhradně v rytmu novinky The Crash and the Draw, která zazněla od A do Z, bez většiny písmenek uprostřed. Vybrnkávané intro To the Initiate odstartovalo komplikovanou cestu po přeřvávaných multivokálech, subtilních elektronických podkladech a neúnavné palbě bicích přechodů. Zvukovou mnohovrstevnatost nahrávky se naživo podařilo přenést s vypětím všech sil, ale ano, podařilo. Pěvecká kondice zejména kytaristy Chrise Bennetta nebyla na vrcholu, ale zároveň to byly právě vypjaté party dvou přeřvávajících se kytaristů/zpěváků, které měly největší sílu. Stejně jako u nahrávek je i naživo potřeba určitá míra soustředění a zábavová kapela Minsk rozhodně nejsou, byť zejména posledních pár minut When the Walls Fell ukázalo, že jí být umějí, když rock’n’rollový riff ve stylu Kvelertak (a to bez urážky) vygradoval do kolosálního závěru. Pokud byla dle slov Minsk pocta hrát s Floor, které obdivují už mnoho let, tak to na Sedmičce a asi i na celé tour muselo platit i naopak.

Info

Floor (us) + Minsk (us)
14. 4. 2014, K4, Praha
foto © martinezz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace