Články / Reporty

hRaČiČkY-tAnEčKy. tUnE-yArDs

hRaČiČkY-tAnEčKy. tUnE-yArDs

David Čajčík | Články / Reporty | 23.11.2014

Minimálně dva hudební nápady denně si naordinovala Merrill Garbus při skládání nejnovějšího alba tUnE-yArDs – Nikki Nack. I proto se při prvním poslechu není těžké utopit v záplavě rytmů, melodií, aranží, popěvků... Ti, kteří se z toho vyhrabali, nemohli chybět na zmenšené ploše MeetFactory s téměř divadelně zasunutým jevištěm, kde nutno říci remizovali domácí Češi s cizinci, jejichž původ byl podle všeho většinově americký. Že by vznikající syndrom kultu přenášející hranice? gRoUpIeS?

Může koncert působit jako francouzská němá groteska? To když se dvě doprovodné zpěvačky líce na líce z každé strany přitisknou k Merrill a všechny tři otevřou ústa na dlouhé sekundy dokořán. Němý úžas tváří v tvář vděčnému publiku, tváří v tvář sebe samých, přehnaná exprese sedne k extrovertní hudbě. Tanečně-dramatická choreografie dotvářela vystoupení podobně jako to dělá například St. Vincent. Na rozdíl od její předstírané chladné teatrálnosti Merrill působí víc jako totální crazy girl, Pipi dlouhá punčocha, chcete-li. Vše je tak trochu přitažené za vlasy a záměrně nedokonalé, prostě uvolněné a hlavně perkusivní. Trapné až milé, milé až hravé, hravé až zábavné. A hlavně taneční. Jako když sledujete dítě. Hračičky, tanečky, tluče bubeníček, tluče na buben. To vše platí vyjma samotného zpěvu, na který si naopak Merrill perfekcionisticky potrpí. Trylky, povyky, výkřiky a rozfázované chorály zvládá úplně s přehledem, podpořená hutnou basu jediného stálého člena projektu Nata Brennera.

Před nejintenzivnějšími momenty koncertu – Bizness nebo Gangsta, si Merrill beaty sama smyčkuje. S očividnou radostí bere u skladeb z W H O K I L L do rukou ukelele a úšklebkem glosuje smějící se publikum, se kterým mezi songy vede nefalšovaný dialog. Neotřelé aranže drží pozornost a hodina a půl uteče zatraceně rychle. A to nesnáším dlouhé sety. Ale každá píseň je tak jiná od druhé, tak jiná od studiové verze, že není čas dívat se na hodinky. Hey Life nebo přídavek Water Fountain zrychlují a zrychlují. I’m running runinng, až je konec.

Mnozí by mohli z až nechutně optimistické hudby vyvozovat, že celá kariéra tUnE-yArDs je jedna velká jízda v lunaparku s cukrovou vatou v ruce. Na to Merrill dodává: „Není to jen blbnutí s loopovacím pedálem, samá zábava, všechno růžové a pak aplaus. Ten aplaus skončí, když skončíme tour.“ Skončí, ale že byl dlouhý!

Info

tUnE-yArDs (us)
21. 11. 2014, MeetFactory, Praha
foto © Kryštof Havlice

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace