Články / Reporty

Hrátky SoundPactu v Praze v Brně

Hrátky SoundPactu v Praze v Brně

Andrea Bodnárová | Články / Reporty | 23.11.2016

SoundPact je minifesťák, série zvukových experimentů v kontextu československé hudební scény. Organizátoři Ditchmag a vydavatelství Mappa se ho v rámci dodržení konceptu různorodosti rozhodli organizovat v Praze a v Praze v Brně. Pro případ další expanze bych do budoucna určitě ještě navrhovala Prahu v okresu Lučenec a Prahu v Humenném. Já jsem byla nakonec jenom v Praze (v Brně) a bubínky dostaly první rány už od zvukovky a nastavování čtyřreprákového surround ozvučení. Kdy já se s těmi špunty poučím…

Anyway, poslechový seminář. Na úvod je puštěn Slavek Kwi a jeho field recordings. Nejlepší místo je prý přímo uprostřed všech repráků, sedáme si teda tam. Je to vlastně doplněk atmosféry podniku, která je zatím komorní, šum řeči se stává součástí hudby a izolované zvuky se sjednocují. Když slyším broušení nože, nejsem si jistá, jestli to je live, anebo z nahrávky. Postupem času hudba tak splyne s okolím, že ji ani nevnímám. To už však přichází čas na live set pod jménem Artificial Memory Trace.

Po oficiálním úvodu nás Kwi upozorňuje na stroboskopy „pro lidi, co jsou citliví na světlo“ a prosí, abychom to neanalyzovali, jenom poslouchali. Tak já nebudu analyzovat. Je to velmi relaxační. Zvuky všude kolem nás tvoří velmi konkrétní, snadno identifikovatelné obrazy, které vytváří kvalitní mišmaš. Kombinace túry na Popradské pleso a lesního ducha z Bukovce. Upozornění na stroboskop je skoro zbytečné, všichni mají stejně zavřené oči, je to zábava. Když na chvíli nakouknu, vidím nad hlavou máchající alobal. Přidává se live akvárko a bublavý dialog roztomilých gumových želviček. Zvuk zvonkohry ve vodě je super. Najednou se zjeví akustická kytara, čtyři akustické kytary ze čtyř stran, čtyři folkové koncerty. Změť a malý noiseík. A pak pokus o 4:33, publikum je však příliš disciplinované. „Je tady ještě někdo?“ Jasně, že jo. Jde se na přestavbu sálu.

Jano Doe je Katarína Gatialová a její DIY modular. Technické problémy podtrhují tu DIY část. Při tom všem člověk skoro ani neví, kdy to funguje a kdy ne, ale zvuky to vyluzuje, distorted píšťala doprovázena pulzující statikou a aromou hořících káblů. Spleť chaotických káblů postupně nabývá víceméně pravidelné struktury. „Folkový koncert“ se vrací s příchodem vytuněného banja s delayem. Hrátky s krabičkou. Ale co to hořelo, jsme nakonec nezjistili. Možná to byl jenom efekt pro větší autenticitu.

Amen Tma je to nejakčnější na závěr. Všechna vystoupení byla velmi různorodá a taneční industrial dnes ještě nebyl. Skřípání oceli a temná klubová hudba. Plechové objekty v místnosti rezonují a taky je bere rytmus. Industrial se postupně rozvíjí v techno, v závěru dokonce i s nenápadnými vokály. Kontrastní závěr večera.

Info

SoundPact: Amen Tma + Artificial Memory Trace + Jano Doe
20. 11. 2016 Praha/Fórum pro architekturu a média, Brno

foto © Vaclav Sobert Belcak

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace