redakce | Články | 01.01.2013
Michal Pařízek – scrape, spark & old sound
Album
Wovenhand: The Laughing Stalk
David Eugene Edwards odkopl židličku a vyvolává dávné předky. Pokaždé mě dostane ta ušlechtilost a majestát v kombinaci s razantním zvukem a úžasným mixem Alexandera Hackeho. Wovenhand nikdy nebudou kapelou pro masy, na to jsou příliš složití, ale pokud jednou podlehnete, tak není cesty zpět.
Richard Hawley: Standing On The Sky’s Edge
Richard Hawley natočil svoje opus magnum a Leave Your Body Behind You je jednou ze skladeb roku. Krása palety barev zvuku, kouzelná psychedelie a písničkářský talent. Všechno v rovnováze.
Leonard Cohen: Old Ideas
Leonard Cohen se vrátil po osmi letech s jedním z nejlepších alb svojí kariéry. Frajeřina jako hrom, z jeho koncertu před pár lety ještě zbylo poměrně hodně nadšení, ale tohle je překvapení. Tak silné a výrazné album asi nečekal nikdo.
Scott Walker: Bisch Bosch
Výjimečné dílo, o kterém se těžko mluví. Vyzkoušejte sami, jinak to stejně nepochopíte. A možná ani potom.
Swans: The Seer
V roce třicátého výročí založení svých Swans přišel Michael Gira s naprosto neuvěřitelným albem. The Seer zasahuje tam, kde se to očekávat snad ani nedalo. Divoká vyrovnanost mezi ambientními momenty a hlukovými nárazy. Skutečný vrchol tvorby Swans, ozdobený plejádou hostů a úchvatnou atmosférou. Trochu jiný zážitek než Swans na koncertech, ale opět výjimečný.
Zatraceně dobrý rok, spousta skvělých alb se nevešla, namátkou Dirty Three, Cat Power, Bat For Lashes, Dr. John, Neurosis, Mark Lanegan Band, John Cale, Bob Dylan, Public Enemy a kdovíkolik ještě...
Kapela
Swans. Po třiceti letech nejlepší album v kariéře a desítky fantastických koncertů.
Crime & The City Solution. Návrat roku, navíc v neuvěřitelném all stars složení.
Wovenhand. Dva noví členové a najednou jde o úplně jinou kapelu. David Eugene zasahuje stejně hluboko jako vždy, najednou to jde s úsměvem a vestoje.
Objev
Savages. Singl Husbands nepřestává bavit, dívčí postpunková úderka chystá na 2013 debutové album a očekávání jsou veliká.
New War. Není nad australské kapely, skvělý eponymní debut si určitě sežeňte.
Allah-Las. Garážovka z Los Angeles; slunce, radost a veliká zábava. Vynikající bezejmenný debut.
Odeur de Violettes. Písničkářka se vším všudy, Laví je obrovský talent.
Planety. Po hodně dlouhé době nová domácí kapela, která nejen že umí na desce, ale i na koncertech. Na Silver Rocket benefici naprosto nadchli.
Koncert
Dirty Three, Primavera Sound, Barcelona
Nezapomenutelná hodinka uprostřed setu The Cure. Warren Ellis přišel, zasakroval na hlavní hvězdu festivalu a spustil uragán. Tak silné to bylo, že v prvních řadách nešlo vydržet, nádhera.
Slim Cessna’s Auto Club, Lucerna Music Bar, Praha
Jeden ze splněných snů a hlavně koncert, který si budou pamatovat úplně všichni, co na něm byli. Slim a Munly hned v půlce první písničky mezi lidmi, potom ještě asi desetkrát. Munlyho tanečky, Slimovy úsměvy a hlavně ohromně příjemná parta, která se snad co nevidět vrátí. Na takových koncertech se prodělává s úsměvem.
Wovenhand, Bi Nuu, Berlin
Randál jako blázen, novinky z The Laughing Stalk fantastické, ale nejvíc byly staré věci, kterým nová sestava dávala neuvěřitelný rozměr. Noise a indiáni jdou dobře dohromady, David Eugene se na pódiu culil radostí.
Crime & The City Solution – C-Club, Berlin
Nikdy jsem si nemyslel, že tuhle kapelu uvidíme živě. Nová sestava je all stars team a síla, co jde z pódia, by se dala krájet.
John Cale, Trutnov Open Air
Návštěva na Trutnov Open Air trvala přesně dvě hodiny, z toho devadesát minut Caleova koncertu. Skvělý, intenzivní a naprosto nefestivalový gig, sedmdesátiletý John Cale nás všechny dostal.
Kniha
Ondřej Štindl, Josef Bold: Mondschein
Temné vize Ondřeje Štindla zhmotnil Josef Bolf. Krásná kniha formou i obsahem, zneklidňující a vtahující.
Peter Biskin: Bezstarostní jezdci, Zuřící býci
Jak to bylo v Hollywoodu v sedmdesátých letech. Drogy, sex a rock’n’roll v dost možná nejlepším období pro film vůbec. Dokumentární kniha se čte jedna radost, v továrně na sny nikdy nebylo tolik obscesí, deviací a bláznů. Konečně v českém překladu. Nenechte se odradit divnou vazbou, velikostí knihy ani příšerným obalem. Důležité je uvnitř.
Miloš Doležal: Jako bychom dnes zemřít měli
Kniha roku 2013 v jediné relevantní anketě, která u nás existuje. Podepisuji. Příběh kněze Jana Toufara od a do z, tuhle knihu by si měl přečíst povinně každý.
Film
Viz Jako bychom dnes zemřít měli.
Výstava
Jan Švankmajer: Možnosti dialogu, Dům U kamenného zvonu, Praha
Diane Arbus, Martin-Gropius Bau, Berlín
Picasso, Palazzo Reale, Milán
Roaming Shape – black, necro, mort, grrrr a hudobný orgazmus
Album
Pre mňa najsilnejší album asi The Colonial Script od Necro Deathmort, prišiel pre mňa v správnom období a robil mi veľkú citovú oporu. Hneď po ňom Ink Bitten od Fiordmoss z rovnakých dôvodov + krásna nočná prechádzková hudba, najlepšia v prázdnych uliciach a s cigaretou v hube.
Kapela
Za posledný rok som sa snáď ešte viac zamiloval do brnenskej kapely Heiden, ktorí pred rokom vydali album Dolores, s ktorým aj vyhrali akési (už neviem aké – Zlatá křídla?) ocenenie. Znovuobjavil som lásku k Neurosis a starým KoRn – k Neurosis aj skrz nový album, ku KoRnom v rámci pociťovania akejsi nostalgie. Vecí, ktoré každoročne nejak vytŕčajú, by sa našlo viac, ale vo veľa prípadoch sú to také sezónne kapely/projekty, ktoré počúvam podľa atmosféry ročných období. Ako napr. Ashes Against the Grain od Agalloch alebo If Then Else od The Gathering je pre mňa totálne zimná hudba.
Objev
Rozhodne Igorrr – poznal som ho síce dlho, ale k Nostrilu som sa dostal až koncom tohto leta a okamžite som sa zamiloval s tým, že sa ma drží vlastne odvtedy. Ďalej určite Woven Hand a 16 Horsepower, ktorí ma sprevádzali celé leto. Z elektronický vecí sú u mňa najvyššie Cities Last Broadcast, čo je úžasne tiesnivý post-apo dark ambient, a darkstepový projekt DJ Hidden & Eye-D.
Koncert
No, tak tu by som mohol veľa písať, keďže od leta som začal chodiť na koncerty do Boro klubu tak raz-dvakrát za týždeň, ale najviac mi utkveli v pamäti Lento, 5 Seconds to Leave, Staer, Wovenhand (vo Viedni, nie v Boru) a takmer celý festival Hradby samoty III, čo bol pre mňa hudobný orgazmus a suverénne najväčší zážitok za rok.
Kniha
Čítal som si pohodové, aj keď premakané a netuctové fantasy Malazská kniha padlých, teraz mám rozčítanú knižku Když Nietzsche plakal a zatiaľ mlaskám. Inak som čítal len odbornú literatúru súvisiacu s mojím odborom.
Film
Mám rád oddychové komixovky, pri ktorých netreba rozmýšľať, takže Avengers. Inak som objavil film Káva a cigarety, ktorý ma úplne nadchol. A mojou najväčšou srdcovkou, ktorú si pozriem tak raz do roka, zostáva Fontána.
Kulinářský zážitek
Keďže som vegetarián, za posledný rok som si veľmi obľúbil reštaurácio-hospodu Vegalité na Slovákovej v Brne a ich Burger. Inak si veľmi rád varím sám a najväčší chuťový orgazmus som mal, keď som si spravil veľmi vydarené lasagne asi pred 3 mesiacmi – dokonca mám pocit, že som si to aj odfotil...
Voser roku
Za posledný rok som zažil snáď len jeden hudobný oser, to bol koncert Scrambled Meggz ešte s niekym, koho meno si nepamätám. Na plagáte mali napísané "anti-folk", ale to, čo predviedli na pódiu, by sa dalo prirovnať k nudnému plážovému niečomu, kde hrá akustická gitara a ukulele. Fakt som trpel.
Veronika Kubanková – vždycky to musí být srdcovka
Album
Hidden Orchestra: Archipelago
No proč... proč. Plavba po severských moriach nebola nikdy tak malebná, kľudná a znepokojujúca zároveň. O inštrumentálnej a myšlienkovej plnosti ani nehovoriac. Album Archipelago má svoju chuť, nekonečný hudobný priestor a žiadne bolestné.
Burial: Kindred (EP)
Sorry Flying Lotus a spol. Pán Burial sa na vás stále pozerá z výšky bez ohľadu na to, ktorú galaxiu svojimi rozmazanými beatmi opradiete. Vystačí si s troma trackmi anomálnych zvukov na to, aby sa poľahky dostal do podvedomia i bezvedomia. Nadlho.
Kapela
The Demon Beat (album Less is Less). Keď je hudba viac o tvorení, ako o predstieraní. Žiadne oblečky, žánrové zástery či podbradníky. Rýdzi rock’n’roll z Virginie.
Objev
DIIV. Srdcovka. Hoci sa pohybujú v mnou nijak obľúbených vodách indie rocku, našli si svoj vlastný jazyk - zvuk charakteristický nezadržateľnou atmosférou a príjemnými ponáškami na pozítívne obdobia Cureov. To najlepšie rozladenie. A tiež Alt-J.
Olivia Anna Livki. Táto fešanda má velký zmysel pre iróniu, hrá na basu a jej energia pramení isto v nejakej džungli. Silné fluidum poľskej speváčky robí z jej skladieb osobné stretnutia blízkého druhu.
Koncert
Anthony and The Johnsons na Colours. Načo by som sa snažila. Keby Anthony precitnuté, dojaté a uslzené publikum vyzval, aby šlo hromadne zachraňovať veľryby, neostala by noha na mieste. Pretože do duše vchádza okamžite a nikdy z nej neodíjde.
Alternativ Kvartet. Skromný rumunský post-rock sa na záver v bratislavskej Oblude zhmotnil do dychberúcej atmosféry a predčil tak hlavnú hviezdu (Zero Absolu). Žiaden póvl, ale ozajstná vec.
Kniha
Bene: Spam poetry / Slovenčina pre samoukov. Beneho knižôčka plná ironie, bizarností a trápnosti vo vysoko poetickom šate je veľmi príjemným osviežením oproti ťažkopádnym postmoderným blábolom. Vrcholným bol pre mňa román Bla Bla Bla od Giuseppe Gulicchia: „Ser na nás a na naše sráče tak, jako my na ně sereme, a vyser se i na sebe, na věky věků, amen.“
Film
Cesta na Měsíc / Podivuhodná cesta (Le Voyage dans la lune / Le Voyage extraordinaire)
Zremasterovaná kolorovaná verzia Meliéssovej filmovej klasiky na festivale Cinematik vynikala jednoduchou krásou, naivitou a zvláštnou atmosférou nadradenosti. Dôležité zistenia: na zničenie mimozemského votrelca stačí len zhrdzavený parazól a muchotrávky v nadľudskej veľkosti treba hľadať na Mesiaci.
A Fantastic Fear of Everything. Simon Pegg a jeho rap, slipy a ohyzdný ježko. Vo všeobecnosti vraj divný film bez invencie či nápadu. U mňa skvelá tragikomédia s výbornou kamerou, réžiou a timingom.
Voser roku
The Cranberries (v Bratislave). Prečo sa Dolores prefarbila na blond? Prečo mala neustálu potrebu ignorovať publikum a venovala sa radšej obmieňaniu garderóby (všetky šaty mala ružové, takže voco go) a držaniu gitary? Prečo som na tento koncert šla? Čert vie. Isté je, že dinosaury nevyhynuli.
Pearl Jam. Je smutné, keď veľkí ľudia zabúdajú pozrieť i na tých malých. Napríklad trpaslíkov. Imaginácia mi síce funguje a potešilo ma aj vzhliadnutie špičky bubeníkovej paličky, no neušlo mi, že Pearl Jam sa asi nepotrebujú snažiť. Podľa Pearl Jamu.
Tereza Tůmová – neříkám, že tomu rozumím, jenom mě to baví
Album
Jack White - Blunderbuss, málokdy se povede album dostatečně různorodý, aby každý song dokázal stát sám o sobě, a přesto dával celek smysl.
Kapela
The Black Keys, protože maj konečně producenta, co z nich dokáže vytřískat sice několikrát omletý nápady, ale aspoň to uměj s dostatečným sebevědomím. Stabilita se cení.
Objev
Smolnej rok, nic novýho mě nedostalo do kolen, tak akorát možná LOMK.
Koncert
Celeste v Chapeau Rouge, takovou atmosféru, kdy není slyšet, není vidět, a přesto lítaj emoce, jsem ještě nezažila. Example na Rock for People, milé a energické jako zpěvák sám, po celodenním postávání ve vedru parádní odpočinek. Soap & Skin v Divadle Archa, asi nejlepší akce roku, taky bych chtěla bejt tak křehká a mít takovou sílu dostat pár tóny celej sál.
Kniha
Žítkovské bohyně Kateřiny Tučkové. Rozsah nic moc, nápad fajn, do hloubky to nejde, ale chválím všechno, kde se vykreslí debilita komunistů.
Film
Divoká stvoření jižních krajin, kouzelnej a surovej příběh touhy žít tak, jak mnohým ani nedojde, protože vědět, co chci, se už nenosí.
Výstava
Jakub Schikaneder ve Valdštejnské jízdárně, fajn atmosféra na depresivní nedělní odpoledne po rozchodu, ale teď vážně, mistr okamžiku.
Kulinářský zážitek
Nejim.
Voser roku
Kapela A Banquet pro monstrózní sebepropagaci bez náznaku nadhledu anebo aspoň trochy životního příběhu, kterej by šel předat. Když máš prázdnou hubu, ani síťovaný triko to nezachrání.
redakce 22.11.2024
Do ouška od Animal Music – podzimní edice.
Jakub Veselý 21.11.2024
Inšpiráciami sa Templeman netají, na R&B a soulových prvkoch sa podpísala hudba Stevieho Wondera a Princea, indie rock s jemnou psychedéliou pripomínajú Tame Impala alebo MGMT.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
redakce 17.11.2024
Altpopová zpěvačka Sarah Kinsley vystoupí poprvé u nás, na zážitek vás naladí playlist jejích oblíbených skladeb.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Michal Pařízek 15.11.2024
Rád jezdím na školní debaty. Zvláštní je, že téměř pokaždé mě vyučující varují, že moc otázek nepřijde, ale většinou to bývá naopak.
redakce 14.11.2024
Novou desku, která výrazně vyčnívá nad ostatní letošní releasy, přivezou už 19. listopadu do Bike_Jesus, kde vystoupí spolu s Pain of Truth.