Hudební žebříky 2012 (IV.)

al-axe – low coast traveller, boss

Album
Zní to jako renonc, ale v roce 2012 vyšlo víc „alb roku“ než za posledních pět let dohromady. Popravdě řečeno, ani nevím, kde začít. Když řeknu, že nejlepší desku International Orange! natočili Firewater, nebude to moc důvěryhodné, jelikož jim pořádáme v březnu koncert, ale já mám svědomí čisté. To samé platí pro nové Two Gallants. Jejich poslední album mě moc nebavilo, o to víc jsem pak byla nadšená z The Bloom and the Blight. Nádhernou desku natočil Jeff Klein a My Jerusalem – Preachers, okamžitě jsem se zamilovala do soundtracku k Lawless (Nick Cave, Mark Lanegan a další). Na sklonku roku přišel s druhým albem Moses Luster & the Hollywood Lights. Nebýt Firewater, Stands Alone by pro mě byla deskou roku. Ale disciplína musí bejt!

Kapela
Naprostou revolucí jsou v mojem světě Wovenhand. Na nové desce to sice tolik slyšet není, ale hrajou teď metal! Metal-metal hrajou i Converge, už přes dvacet let a pořád to zní nově a skvěle. I s dvojšlapkou. O famózních koncertech nemluvě. O luxusním vinylu taky nemluvě. I když je Michael Gira blázen, jedno se mu musí nechat: ze Swans udělal další náboženství. Dokonalost, nové deska i koncerty. A Girovy akustické sólo koncerty jsou taky kapitolou. Obnovení Crime & the City Solution sice novou desku vydají až na jaře, ale hraje jim to fantasticky a jejich My Love Takes Me There je singlem roku. A do pětice, John Cale. Ten chlap je neuvěřitelnej!

Objev
Většina objevů pochází z Full Moonu. Docela často poslouchám Blood Meridian for Electric Drone Guitar I-V chlápka jménem T. G. Olson, byť je to občas strašidelné. Strašidelně přesné. Přes cover Franka Blacka jsem se dostala k Dougu Sahmovi, skvělé je třeba Texas Rock for Country Rollers (1976), název alba napoví hodně. Po internetech z nějaké mixtape připlul Balto, deska October’s Road je celkem poslouchatelná, pokud máte slabost pro písničkáře. Já mám. Bonus mi tuhle zkopíroval pár alb, mj. Looping I-VI (And Other Assorted Love Songs) Franka Bretschneidera. Ani bych nevěřila, že mě takovéhle pípání bude bavit.

Koncert
Jednoznačně Wovenhand 3. července v klubu Szene ve Vídni. Jela jsem tam s bráchou, očkovala ho obrázkem kazatele-šamana a připravovala na takřka duchovní zážitek a místo toho vystoupili Wovenhand – full band – a srovnali to tam se zemí. Jeden z nejlepších zážitků vůbec. Z jiného světa byli Slim Cessna’s Auto Club 6. června v Lucerna Music Baru, John Cale v Trutnově, Mark Lanegan v Praze a o půl roku později i v Bratislavě. A (možná stárnu, ale) Music for Solaris v Budapešti s Benem Frostem, Danielem Bjarnasonem a Krakovským symfonickým orchestrem v Budapešti.

Kniha
Bohužel nejsem tak vášnivý čtenář, abych každou knížku nečetla s (někdy i) několikaletým zpožděním. Takže za letošní rok Sníh Orhana Pamuka, úchvatně napsaný příběh ze zasněženého Turecka, What’s Welsh for Zen, výpravná biografie Johna Calea od Calea Victora Bockrise – nejen aktuální, ale dokonce domácí – román Mondschein Ondřeje Štindla s ilustracemi Josefa Bolfa. A komiksy!!!

Film
O co míň mě bavily blockbustery (Prometheus, Batman, Bond), o to víc jsem si ulítla na různých béčkách a kravinách. Je pravda, že filmy systematicky nesleduju a navíc jsem velmi shovívavý divák, takže relevance doporučení mírně pokulhává. Film roku je u mě Země bez zákona (Lawless), i když podruhé už to takové terno nebylo. Chata v horách (Cabin in the Woods), nevím, jestli u nás šlo do distribuce, možná nejlepší komedie za posledních několik let. A Cleanskin o mladém arabském klukovi, který řeší dilema svého původu a západního světa. Ono je to teda o něčem jiném, ale tahle linka je na tom celém nejzajímavější. Abych ale byla upřímná, nejlepší byl stejně Hodný, zlý a ošklivý (The Good, the Bad and the Ugly) ve Světozoru. Miluju Clinta Eastwooda.

Výstava
Na výstavy sice chodím, ale žádné poznámky si nedělám, takže hned zapomínám. Hodně výstav, galerií a muzeí navštěvuju, když jsem na cestách, což taky hned vypouštím, pokud mě to nějak výrazněji nezasáhne. Hodně chodím do Rudolfina, jelikož mívám volňásky, ale tam jsou většinou blbosti typu Hirst. To já nerada. Nejlepší výstavou, kterou vyhrabu z mé slabé paměti, je Jakub Schikaneder (1855–1924) v pražské Valdštejnské jízdárně. Nádhera. A taky mě bavilo Nabokovovo muzeum v Petrohradu, ale to je, pravda, trochu z ruky.

Kulinářský zážitek
Hmmmmm, mně chutná skoro všechno, ale jsem hrozně vybíravá a vlastně nejím skoro nic. Nejlepší letos: falafel v pitě v Nazaretu. Sušené ryby na Islandu. Naučila jsem se vařit skvělý masala chai. Kozí sýr na všechny způsoby. Špenát s česnekem. Sójový steak. Slunečnicová halwa v Rusku. Mátový čaj v Maroku. A ovesná kaše se skořicí, moje za poslední dva měsíce asi nejoblíbenější jídlo.

Voser roku
Jako každý jiný rok, flákači. Nenávidím flákače. Nesnáším lenost, pohodlnost a prokrastinování u nesmyslů a pokud si takový člověk na něco stěžuje, třeba nedostatek peněz nebo času (obvykle to jde ruku v ruce), rovnou bych to střílela. Mám taky pár nedobrých zkušeností s pitím, resp. s pitím jiných, resp. s pitím blízkých. Sama nejsem zrovna abstinent, ale myslím, že mám nějaké meze (a někdy se mnou bývá i legrace, haha). A Arsenal, tragédie.

---

bro – bratr slunce, sestra luna; bro z boro

Album
Enten og eller: Primal Forms
Vybíral jsem hlavně desky, které mě letos skutečně provázely. Primal Forms je jeden z nejlepších tuzemských počinů tohohle roku a i kdybych pominul, kolik času jsem na koncertech s lidma z Enten og eller skutečně strávil, nespočítám, kolikrát jsem desku dal na repeat. Vycizelovaný noise rock s minimalistickými postupy. Tomu mé srdce vždycky rozumělo.

Pontiak: Echo Ono
Svým způsobem hodně podobné přístupy. Žádné velké gradace, hlavně pestré a zapamatovatelné motivy, silné zpěvy, hity, na které se na konci roku malinko zapomnělo. Nebo ne?

Eric Chenaux: Guitar & Voice
Eric je král, desky se nemůžu nabažit a koncertu v lednu se asi nedočkám. Tady slova nestačí, jsou skoro urážkou, prostě si to poslechněte.

Old Man Gloom: No
Já mám totiž fakt rád Harvey Milk. I Milka. I Seana Penna. Sorry. A teď vážně. Mám totiž fakt rád Natea Newtona.

The Presets: Pacifica
The Presets mám nejradši proto, že nikdy nebudou velcí a ani nikdy nebudou chtít být velcí. Třetí deska, bez velkých keců nebo nějakých osobních nadsazených očekávání, posun k „přírodnějším“ zvukům, silné zpěvy (to je takový můj životní leitmotiv, vime), oškliví chlapi a křehká těla. Tímhle teď zabíjím zimu.

Kapela
Converge - Ikona.
Pontiak - Koncert v únoru.
Slim Cessna’s Auto Club - Rozhovor se Slimem a koncert v červnu.
Arbouretum - Zjevení.
Woven Hand - Mýtus. Epos. Tak něco.

Objev
Superego Kid
At Bona Fide
Post-hudba
The Secret
The Oscillation
Koncertní zážitky, o kterých ještě teď špitám v noci.

Koncert
Slim Cessna’s Auto Club, Lucerna Music Bar, 6. června.
A Whisper in the Noise, Five Seconds to Leave, Strahov 007, 25. dubna.
Converge, A Storm of Light, The Secret, Touché Amoré, Futurum, 14. prosince.
The Oscillation, Planety, Jupiters Disco Cowboys, Boro, 23. června.
Rouilleux, Dirty Picnic, Galerka, 4. května.
Moller Plesset, ChooChooShoeShoot, Laundered Syrup, Boro, 31. října.
Já vím, je jich šest, ale nemůžu se rozhodnout, jestli byli lepší Rouilleux nebo alkoFrantíci. Koncerty z kategorie tyvole, tady si přece nezasloužím bejt.

Kniha
Čtu dokola furt to samé, letos asi nic nového. Hlavně abych se měl u čeho nasírat a vztekat a smát se, jiná kritéria mě neberou. Palahniuk, Vian, McCarthy, Rollins, Gira, Nikl, Buddeus, Blake.

Film
To samý v bledě modrým, kusy na ose Expendables – Fontána – Expendables 2.

Výstava
Julčin příspěvek na vernisáži a zároveň otevření galerie Myšina v podchodu u brněnského hlaváku.

Kulinářský zážitek
Jsem polívkovej a nikdo je neumí, jako je dělám já, takže sorka. Jinak uzený tempeh se zelím kdykoliv ve Vegalité.

Voser roku
Náhledy do pozadí pořadatelských praktik některých větších institucí v Brně.

---

Jarda Petřík – wavetroniQ a další vlny

Album
Benjamin Damage & Doc Daneeka: They!Live
Label 50Weapons má za sebou hodně úspěšný rok a mluví se o něm čím dál víc, což bohužel neplatí o téhle nenápadné, ale přitom hodně povedené kolaboraci.

Fort Romeau: Kingdoms
Hedvábný house aneb letní deska roku.

Gareth Dickson: Quite a Way Away
Písničkářům se a priori vyhýbám, ale tenhle mladík se mi zaryl pod kůži až nebývale hluboko. Křehké, intimní a opravdové. A to není klišé.

Pinkcourtesyphone: Elegant & Detached
Haluz album roku. Stačí?

The Internet: Purple Naked Ladies
Zapomeňte chvíli na Franka Oceana a Kendricka Lamara, pusťte si dvojdílný videoklipový příběh Fastlane / Cocaine a potom i celou tuhle, jakkoliv v detailech nedokonalou, tak ve výsledku skvělou výpověď jedné nepřizpůsobivé mladé kalifornské generace. Psychedelický minimal hip hop par excellence.

Plus jako bonus skvělá čtyřdílná kompilační série labelu Stroboscopic Artefacts s názvem Stellate (ne, není to techno).

Kapela
To jsou ty lidi s kytarama? Sorry, neposlouchám, ve světě laptopových jedniček a nul frčí odjaktěživa slůvko projekt. Demdike Stare.

Objev
Martin Stig Andersen (díky, Limbo!). A pak čeští elektroničtí producenti (jsou, jsou dobří a není jich málo, jen se o nich bohužel neví.)

Koncert
Ancient Methods a Ben Frost na CTM.
Squarepusher a Ellen Allien na Melt!u.
Nathan Fake, Plaid a Ricardo Villalobos na Audioriveru.
The Field, Scuba a Lucy na Nowe muzyce.
Container, Mala in Cuba, Black Rain a Oneman na Unsoundu.

Jo a první místo na příští rok už prej mají zamluvený Blur.

Kniha
Letos jsem nepřečet snad ani jednu. Je to se mnou rok vod roku horší. Ale na všechny se jednou, až ohluchnu, dostane. Slibuju!

Film
U Diktátora jsem se smál („You are hiv alladin,“ nádhera) a u Promethea zoufale nudil.

Výstava
Moje (bohužel už prázdné) lahve alkoholu pořízené za hranicemi rodné hroudy aneb od Krupnika přes Patxaranu a Ron Miel až po Arak a saharovici. Vstupné dobrovolné.

Kulinářský zážitek
Domácí šťouchaný brambory a smažený lilek – mana nebeská dva.nula. A v kině mi dost chutnalo Kuře na švestkách.

Voser roku
Bloc. v Londýně aneb Nejlepší festival, který nebyl.

---

Veronika Miksová – všichni šéfové jsou marťani

Album
Patti Smith: Banga
Lana Del Rey: Born to Die
Walkmen: Heaven
CocoRosie: singl We Are On Fire / Tearz for Animals

Kapela
Vaccines
Muse
Black Keys

Objev
Danger Mouse & Sparklehorse: Dark Night of the Soul

Koncert
Bonus (Colours of Ostrava)
Psí Vojáci / Pocta Magorovi v Divadle Archa
Astronautalis & Bleubird (Strahov 007)

Vlasta Redl (Colours of Ostrava) – rocková verze folku z důvodů přehlušení jiné kapely byla dokonalá.

Alanis Morissette na Colours. Všichni to sice pohaněli, ale jsou to tupci. Kritiky typu, že Zaz měla super show a kontakt s publikem, jsou u zpěvačky typu M. nemístný. Ta holka je introvert a nepotřebuje se předvádět jak Wayne Coyne (Flaming Lips), kterej kdyby neměl po stranách pódia ty kozy, tedy kočky, donutil by mě zvracet. Zas tak pěknej, aby měl celou dobu kameru namířenou na obličej, není. Btw. Yoshimi Battles a další mám ráda.

Kniha
Kolář – Kosatík: Jan Masaryk – pravdivý příběh.
Kateřina Tučková: Žítkovské bohyně - seru na nějakýho Peňáse.
Jo a pak kuchařka od Dity Pecháčkové: Deník Dity P., ale to sem nepatří, je to asi profesionální deformace a láska k Humpolci.

Film
Anna Karenina, protože láska je kurva a nápad s divadelními kulisami je fenomenální. A taky Strom života.

Kulinářský zážitek
Šneci v La Gare (díky Vláďo, žes mě zbavil předsudků).
Dýňový koláč v Lehké hlavě.
Chilli con carne od Tomana.

Voser roku
Manic Street Preachers v Lucerně – to mě tedy hooodně nasralo, nedýchatelno, narváno, takže pokud nejste imunní vůči smradu, zvuk stál za hovno, snad někdy jindy, Lucerna nikdy.

---

Zuza Kolouchová – na krchově čeří vodu, pak ji rozlejvá v báru

Album
Lawless O.S.T.
Hned úvodní píseň, kterou zpívá Mark Lanegan o tom, jak nebe dští síru a konec světa je blízko, a to v úderné country melodii, dokazuje, že Nicku Caveovi a Warrenu Ellisovi se zase něco povedlo.

Hugo Race & Fatalists: We Never Have Control
Předchozí alba mě moc nebavila, ale na We Never Have Control zase vyráží dech.

Patti Smith: Banga
Na rozdíl od hodně svých přátel neprotestuji, když ikona hudební scény vydá nějaké nové album. Jo, jasně, Horses to nejsou a nebudou, ale Banga je prostě dobrý.

John Cale: Shifty Adventures in Nookie Wood
Napoprvé mě bavila jen ústřední I Wanna Talk 2 You. Nedávno jsem dala šanci i zbytku a ono ejhle, najednou to hraje každý den a celý den.

Swans: The Seer
I když hrozí, že se při poslechu této desky můžete zbláznit, povinnost pro každého.

Kapela
Po letech experimentů a indie posedlosti se tento rok stal návratem do dob prehistorických, takže já jsem si, letos objevila Led Zeppelin, Ten Years After, Pink Floyd aneb omlouvám se všem, které jsem zvala dinosaury psychedelickými zaprášenými.

Objev
Že Greg Dulli shodil asi padesát kilo a je z něj kočičák.

Koncert
Slim Cessna‘s Auto Club aneb country‘s not dead, a jestli ještě někdy někdo řekne, že se hudba nedá poslouchat, když je tam banjo, tak ať se těší na Kolouchové pěst.

Mark Lanegan aneb necelé tři hodiny konsternovaného zírání na nehybnou tmavou postavu. Jeden by řekl, že to musí být nuda, já jsem v přeplněném LMB ani nedýchala.

Swans aneb nejvíce psycho zážitek, kdy jsem došla na pokraj svých duševních sil. Takže vlastně nevím, jestli to byl jeden z nejlepších koncertů, ale byl to rozhodně jeden z nejsilnějších. Účet z ORL jsem Michaelu Girovi již zaslala.

Antony s Janáčkovou filharmonií na Colours of Ostrava aneb netradiční zpěvák na pro něj netradičním místě, roztomile koketní a roztomile nervózní, dojímající davy. Na Colours zjevením.

Krch-off band v olomoucké Ponorce aneb maničkovsko-punková nejlepší hospoda a v ní vklíněná kapela Krch-off předvádějící nové písně, ze kterých si ty žíly můžete taky rovnou přetnout. Uznávám, že hodnocení koncertu ovlivnila pečená kachna s domácími knedlíky pozřená bezprostředně poté.

Kniha
Ačkoliv knihomol, má literární paměť je momentálně zanesena „drobnou“ knihou Nick Cave: Texty. Povinná bible pro každého milovníka Bad Seeds. Výhodou je, že pokud vás Nick Cave a spol. nezajímá, dá se kniha použít jako vražedná zbraň.

Film
Země bez zákona – udělanej a nemluvící Tom Hardy a hudba Cave & Ellis – slast.

Avengers – sice asi pohádka a nic moc intelektuálního zamyšlení se nad lidským bytím nebo nebytím, ale dejte mi film, kde je Iron Man, Hulk a Thor pohromadě a budu příst jak malé kotě.

Začátky (Beginners) – nejedná se sice o žhavou novinku, ale i tak to stojí za to. Malý nenápadný film s Ewanem McGregorem, který mluví se svým psem o svém životě. Při sledování doporučuji láhev vína.

Rocky Horror Picture Show – už vůbec ne novinka, ale já jsem si tenhle film objevila až letos a považuji za svou morální povinnost hlásat jeho dokonalost do světa.

Výstava
Jsem výstavní ignorant, jediné, co mě přesvědčilo o tom, že umění má cenu, bylo brněnské bienále užité grafiky, sekce Kalifornie, kde byly vystaveny tři láhve: bílé víno se jmenovalo Bitch, červené Evil a šampaňské Bubble Bitch. Alkoholik a primitiv ve mně se prostě nezapřou.

Kulinářský zážitek
Snídaně šampiónů u mých srbských přátel, ale zatím veřejnou hospodu nemají, tak si musíte počkat. Hysterické nadšení nad stánkem se sushi na Colours of Ostrava. Jinak suché rohlíky aneb hra na to, že jsem chudý student.

Voser roku
Že nejsem milionář, který může jezdit na všechny koncerty do všech koutů světa a že mi Nick Cave stále nevyznává pod balkonem lásku nehynoucí.