Jakub Béreš | Články / Reporty | 12.09.2015
Přestože Zebra Katz, vlastním jménem Ojay Morgan, nechce být přiřazován ke queer rapové vlně, jeho živá vystoupení do ní spadají. O tom, že si umělec potrpí na teatrálnost, přesvědčil stylizovaným příchodem v bílém plášti za zvuku sborových zpěvů, ale to, co následovalo, bylo na míle vzdálené chrámové čistotě. Zebra Katz v roli nečistého rapujícího kazatele z Brooklynu se zhostil rouhavé mše.
Během několika písní ze sebe svůdně strhal plášť, pod kterým měl pouze bílé lacláče, a v těch už zůstal do konce večera, i když to chvílemi vypadalo, že půjdou taky dolů. Od statického úvodu se rychle přešlo k tanečním kreacím, v hlavní roli namakané tělo bývalého modela, jemuž sekundoval explicitní pódiový projev a velmi blízký kontakt s publikem. V půlce programu vybídl ke špinavé hře i nejbližší diváky, a ti jej ochotně na stagi doprovázeli tancem. Tento moment fungoval jako zlom a doposud kontrolovaný, "tradiční" koncert se zvrhl v divočinu ve stylu: když zebře neolízneš ucho, tak ji aspoň pošimrej ve vlasech.
Většina tracků funguje na podobném mechanizmu. Do tichého basového dunění proniká agresivní rap, který je vygradován rozmanitou škálou elektronických žánrů či samplem zatoulané melodie. Nebo jsou skladby postavené na opakujících se slovech, které svou jednoduchostí připomínají dětská říkadla, ale rozhodně nejsou určena dětem. „Fuck that bitch, I‘m that bitch, Zebra fucking Katz.” Podobné výrazy létaly vzduchem tak často, že kdybyste si za každý dali panáka, tak vás v půlce koncertu odveze rychlá, nemluvě o největším hitu Ima Read, kde je jich množství přímo nespočítatelné. Aniž bych tedy chtěl shazovat texty, které otevřeně podporují toleranci menšin.
Image stylizované osobnosti šla stranou. Na strašidelné tváři se začaly objevovat pozitivní emoce a míra odstupu na straně diváků, kteří se běžně nesetkávají s queer interprety, se pomalu vytrácela, až v djském přídavku zmizela úplně. Tenhle koncert byl jedna z nejpodivnějších akcí, na které jste se mohli ten večer ocitnout, ale zároveň jedna z nejzábavnějších, jakkoliv šlo chvílemi o trochu lacinou zábavu. Ano, vnímám stylovou nadsázku, ale místy se mohlo ubrat na show a přidat na rapu, který by obstál i bez kontextu.
Zebra Katz (usa)
10. 9. 2015, MeetFactory, Praha
foto © Natália Zajačiková
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.