Články / Reporty

I‘m that bitch, Zebra fucking Katz

I‘m that bitch, Zebra fucking Katz

Jakub Béreš | Články / Reporty | 12.09.2015

Přestože Zebra Katz, vlastním jménem Ojay Morgan, nechce být přiřazován ke queer rapové vlně, jeho živá vystoupení do ní spadají. O tom, že si umělec potrpí na teatrálnost, přesvědčil stylizovaným příchodem v bílém plášti za zvuku sborových zpěvů, ale to, co následovalo, bylo na míle vzdálené chrámové čistotě. Zebra Katz v roli nečistého rapujícího kazatele z Brooklynu se zhostil rouhavé mše.

Během několika písní ze sebe svůdně strhal plášť, pod kterým měl pouze bílé lacláče, a v těch už zůstal do konce večera, i když to chvílemi vypadalo, že půjdou taky dolů. Od statického úvodu se rychle přešlo k tanečním kreacím, v hlavní roli namakané tělo bývalého modela, jemuž sekundoval explicitní pódiový projev a velmi blízký kontakt s publikem. V půlce programu vybídl ke špinavé hře i nejbližší diváky, a ti jej ochotně na stagi doprovázeli tancem. Tento moment fungoval jako zlom a doposud kontrolovaný, "tradiční" koncert se zvrhl v  divočinu ve stylu: když zebře neolízneš ucho, tak ji aspoň pošimrej ve vlasech.

Většina tracků funguje na podobném mechanizmu. Do tichého basového dunění proniká agresivní rap, který je vygradován rozmanitou škálou elektronických žánrů či samplem zatoulané melodie. Nebo jsou skladby postavené na opakujících se slovech, které svou jednoduchostí připomínají dětská říkadla, ale rozhodně nejsou určena dětem. „Fuck that bitch, I‘m that bitch, Zebra fucking Katz.” Podobné výrazy létaly vzduchem tak často, že kdybyste si za každý dali panáka, tak vás v půlce koncertu odveze rychlá, nemluvě o největším hitu Ima Read, kde je jich množství přímo nespočítatelné. Aniž bych tedy chtěl shazovat texty, které otevřeně podporují toleranci menšin.

Image stylizované osobnosti šla stranou. Na strašidelné tváři se začaly objevovat pozitivní emoce a míra odstupu na straně diváků, kteří se běžně nesetkávají s queer interprety, se pomalu vytrácela, až v djském přídavku zmizela úplně. Tenhle koncert byl jedna z nejpodivnějších akcí, na které jste se mohli ten večer ocitnout, ale zároveň jedna z nejzábavnějších, jakkoliv šlo chvílemi o trochu lacinou zábavu. Ano, vnímám stylovou nadsázku, ale místy se mohlo ubrat na show a přidat na rapu, který by obstál i bez kontextu.

Info

Zebra Katz (usa)
10. 9. 2015, MeetFactory, Praha

foto © Natália Zajačiková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V samotách i v davu (Letní kapela)

Tomáš Jančík 15.12.2024

„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.

Sonda za obzor

Viktor Hanačík 11.12.2024

Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...

Čočkový dortík (Blixa Bargeld & Teho Teardo)

Viktor Palák 08.12.2024

Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.

Predĺžený víkend sónických rituálov (Next Festival 2024)

Richard Michalik 03.12.2024

Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.

Andalusian Crush (Monkey Week 2024)

Michal Pařízek 30.11.2024

Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...

Sonické prostory ve světle minimalismu (Sonda 2024)

Viktor Hanačík 28.11.2024

Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace