Instrumentální smršť Hidden Orchestra

Šumění vody, zpěv ptáků, vyrázné perkuse a bicí, něžné housle, piano a elektronika. Po téměř dvou letech dorazil do pražského Lucerna Music Baru instrumentální ansámbl Hidden Orchestra.

S mírným zpožděním vystoupila namísto předkapely sólově skladatelka/pianistka a houslistka Poppy Ackroyd. Jejímu minimalistickému vystoupení za křídlem klavíru v podobě dvacetiminutového setu dominoval před dvěma týdny vydaný singl Trains z poslední desky Sketches. Ackroyd při hře na klavír doprovázely promítané animace – podobně jako její skladby sice abstraktní, ale dokreslující téma skladby. Technický zádrhel nastal u písně Feathers, kde se animace zastavila. Kdo by si ale chyby všiml, kdyby na ni neupozornila sama Ackroyd? Dodala, že je to velká škoda a že doporučuje, aby diváci navštívili její vystoupení znovu. Nakonec... proč ne?

Po kratičké pauze už nastoupil i zbytek "orchestru". Pražský koncert, součást letošní tour nesoucí název nejnovějšího alba Dawn Chorus, předznamenával setlist složený právě z něj a remixů. Ovšem hned druhým trackem Dust s nezaměnitelnými dramatickými houslovými prvky z debutu Night Walks potěšil i skalní fanoušky a dal příslib starších skladeb. Z prvních alb pak zazněla mimojiné Antiphone či 5 Steps, na které se při nahrávání ve studiu podílelo i české uskupení Clarinet Factory.

Večeru však dominovaly skladby z aktuálního Down Chorus. Hudbu vkusně doprovázela projekce naživo snímaných videí či krátké videosekvence podtrhující přírodní prvky, které jsou výraznější než kdy dřív. Představitelem těchto kompozic je Wingbeats, během koncertu obohacena o černobílé videozáběry z Islandu. Živě, jako pátý člen orchestru, se o vizualizace přímo na pódiu staral Tom Lumen. Vrcholem vystoupení byla rázná Serpentine, kde se mohli naplno předvést oba naproti sobě sedící bubeníci – Jamie Graham a Tim Lane. Ti sváděli během těch pár minut lítý boj bez vítěze.

Jakkoliv vystoupení Hidden Orchestra může působit na první pohled jako jam session s fanoušky, bylo patrné jak se každý člen soustředí na to, co hrají ostatní. Vzadu za zmíněnou trojčlenkou stál nenápadný dirigent ovládající elektroniku a basu Joe Acheson. Ten během večera nejednou zmínil koncertní klišé, totiž jak rádi hrají v Praze – po téměř dvouhodinovém fantastickém vystoupení mu to celý sál snad i uvěřil.