Nikol Halamásková | Články / Reporty | 24.08.2022
Mindicted Crew s partou dobrovolníků se letos pustila do dalšího ročníku festivalu pro mladé, protože to je podle nich přesně to, co okolí malebného města postrádá. Boskovicím chybí taky rozumné vlakové spojení s okolním světem – směr na Brno i na Prahu je už pár měsíců ve výluce a na Raveyard je to tedy hodně dlouhá jízda.
Mindicted ale cílí i na lokální fanoušky, kteří na ně nedají dopustit. Rozjezd je spíš pomalý, ale ve vzduchu je jasně cítit, že to bude velké, i když nad městem visí neobvyklá hrozba šíleného slejváku. Boskovice jsou totiž něco jako Brno, skoro nikdy tady pořádně nezaprší. Návštěvníci přibývají pomalu, ale jistě směřují k jednomu bodu v programu – tím je Smack One. „Jsem revoluční jako Bob Marley,“ začíná rytmickým trackem, a je pravda, že jak vchází na dance, rave, set, odehrává se v Panském dvoře malá revoluce. Lidi od všech barů a laviček se přesouvají pod hlavní stage a na festival padá noc. Druhý track je politicky angažovaný Molotow, Tony P za ním za decky odvádí skvělou práci a přes grime se ke konci nenásilně přesouvá k drum’n’bassovému beatu, u kterého ten večer na mainu už víceméně zůstaneme. „I have a dream, ve kterým se lidi probudí a přestanou být zmrdi zlí, chci, ať maj děti co jíst, ať v noci v klidu spí.“ Je supr, že tenhle remix na Další rok vznikl, škoda, že bude nejspíš navždy aktuální.
Smack Boskovice nešetří, ani neodflákne, střídá ho Akira, který připravuje půdu pro novozélandské duo The Upbeats. Ti rozhodně nejsou zklamáním, obzvlášť z Jeremyho Glenna srší tolik dobré nálady a entuziasmu, že i fotografové pohybující se po stagi musí na chvíli odložit aparáty a zapařit. Venkovní stage pak zavírá Bifidus Aktif a mírný déšt a od dvou už se řádí na neurofunkové řežby na velké vnitřní stagi.
V malém sále se tou dobou odehrává to nejlepší z celého festivalu: projekt na pomezí živé elektronické hudby a dj setu Simulacrum AV. Producent a dj Malcuth transformuje a roztahuje jednotlivé tracky tak, že na něho klasické playery ostatních vystupujících prostě nestačí. Hutná kombinace pomalejších rovnějších beatů a zlomenějších halftimů postupně zrychluje a v druhé půlce se přetaví ve smršť surové energie v podobě d’n’b. „Step into the light,“ hlásá zrovna vizuální mág Vooku, který celý set provází více i méně abstraktními obrazy z jiného světa i toho našeho, a dostává tak zážitek na úplně jiný level. Spát jdu s bohorovným klidem, že ten den už nic lepšího neuslyším ani neuvidím.
ŠAVLE NAHORU
Dobře jsem udělala, protože stíhám dopolední zvukovku Icy L, reggae srandy v podání local dj hero Ammy, oběd i podpultový whiskey sour před přednáškou Pavla Karouse. V malém sále Prostoru sedí jen pár posluchačů a neustále vržou dveře, jak někdo nahlíží dovnitř, do toho jde i přes protihlukové dveře slyšet b2b set domácích Oneira & Oldboye. Karous se ale nenechává rozhodit a lehkým tónem rozkládá obraz idylické Masarykovy první republiky nebo popisuje vazby fašistů na katolickou církev, a to všechno demonstruje skvělými dobovými karikaturami. Velkou část přednášky poté věnuje aktům odpůrců režimu v Rusku, které si těžko dokážeme představit. Kdo by si taky u nás před kostelem v hlavním městě sešil ústa? Nebo si přibil šourek hřebem k dlažební kostce? Zavřít vás ale v Rusku můžou i jen za stání s prázdným transparentem.
Jak se chovat, když vás chytnou pod vlivem omamných látek, zajímá návštěvníky Raveyardu podstatně víc, sál je narvaný k prasknutí, a zůstává tomu tak i při projekci Řezníkova Párty Hárder. Buranskej rap a intergalaktickej swag dodává Icy L a headlinerem soboty je samozřejmě A.M.C, kterého předchází pověst nejvyskillenějšího dj ever. „Pojď nahoru, pojď, co von tam dělá, to teda fakt nepochopim, vidíš to, to sou furt šecky čtyry šavle nahoru,“ říká mi Oldboy a má pravdu: A.M.C tam sází jeden track za druhým a jeho drive je v příjemném kontrastu s klidným hlasem jeho MC Phantoma.
Headlinera střídá Towie & Igor a po nich začíná lejt jak z konve. Perfektní timing na to nahnat drumíkáře na techna do Labu. Déšť tak nějak dělá za letošním ročníkem čáru. Z Panského dvora je pořádné blatíčko a za chvilku bude i z pozůstalých na festivalu. A tak to má být.
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.