Jakub König: Zvíře je civilně monumentální...

Zvíře je civilně monumentální, říká Jakub König, známý také jako Kittchen, o své nové „superskupině“ Zvíře jménem Podzim. Jeden z nejtalentovanějších písničkářů současnosti, ale také výtvarník, bloger a autor komiksů, se během několika let vyloupl mezi nejzajímavější postavy české kulturní scény. Zvíře jménem podzim dýchá za dveřmi. A je prozatím velmi tajemné. Dobrý důvod položit Jakubovi pár otázek.

Já jsem podzimní člověk. Podzim mülluju, na podzim mám nejlepší pocit ze světa. Po přesvětleném létě, trocha toho milého šera, barvy, vůně. Tajemství. Máš to taky tak nějak?
Miluju, jak se na podzim nese zvuk jinak. Je jakoby zahuštěnej vodou, jinak láme světlo. A ostrý podzimní slunce, vůně listí, mlhy. A pak ty neuvěřitelný ohňostroje barev, co se rozlijou po kopcích. Podzim je jako jiná, tajemná planeta, plná vody, potopená v šeru. Melancholická. Krásná tím rezavějícím rozpadáním.

Zvíře jménem Podzim je jediná kapela, která může vzít jinou kapelu do vlastní kapely. Kolik už jich Zvíře spolklo?
Kittchena spolklo zvíře celýho. Ondru a Veru s jejich kapelou 27 taky. Aid Kid komplet. Půlka Kieslowski, půlka Půljablkoně, půlka Calm Season, půlka českolipských MANU, část Matemata, Obří broskve. Těžko říct, je to velká smečka.

Podle čeho, jsi členy vybíral?
Hrál jsem s nimi v minulosti a nebo jsem s nimi chtěl hrát v budoucnosti. S Veru a Ondrou z 27 se kamarádíme dlouho, dělali jsme společně hudbu pro divadelní představení ZLOČINY.ŽENY.DOC v Divadle Komedie. S Kieslowski jsme jeli šňůru, takže klavír byl jasnej. Marie navíc skvěle zpívá, ostatně stejně jako všechna děvčata, co v kapele máme. Terezie s náma natáčela naživo klip Sestra a střihla si s náma i divokej jam na Colours. S Aid Kidem se potkáváme dlouho a párkrát jsme spolu hráli a pak si dlouze povídali v zákulisí. Se všema jsme si říkali, jak jednou něco uděláme. Tak mě to napadlo dát dohromady.

Předpremiéra Zvířete bude u nás na Hradeckém slunovratu, už víš, kolik zvířat bude na pódiu?
To zatím netuším. Za pár dní jdeme naposledy do velkého studia a dokončíme podle všeho všechny skladby na desku. Až je budeme mít zhruba nabrané a zachycené, až ty písničky ožijou, až se stanou, budeme teprve vědět, kolik nástrojů do nich asi budeme potřebovat. A začne velký plánování. Popravdě řečeno, vůbec si neumím představit, jak to bude vypadat. Nebo představit si to umím. Jen ještě přesně nevím, jak to všechno přivést k životu.

Když se jedna kamarádka dočetla o hradecké předpremiéře Zvířete, napsala mi radostně: „Podzim jako životní styl, to by vám v Sudetech šlo.“Ale já bych se v tomto případě spíš odvolal na jinou píseň z Kontaktu, na Poslední. Zpíváš tam: „Ta maska je pro mě symbolem určitý proměny. A já ji sundám, až budu proměněný.“ Existence Zvířete tedy značí, že je maska odložena a proměna dokonána?
Ano a ne. Na jednu stranu ten zmíněnej obraz naplňuju doslova, po nějaký době vystupování s maskou jsem se, tou zkušeností určitým způsobem změněný, vrátil i k vystupování s odkrytým obličejem. Na druhou stranu proměna pořád probíhá a maska je dál jejím symbolem. Ještě nějaký čas tu černou masku nosit budu. Kittchen nekončí, normálka hrajeme dál. Naopak, docela se teď začínám těšit na takovou tu zalezlou a poustevnickou práci, která k němu patří. A existence Zvířete paradoxně vytváří víc prostoru pro maskovanýho kuchaře. Zasytí moji potřebu po rozmáchlých aranžích, zpěvných mnohohlasých refrénech a soužití v kapele. A já se pak budu moct zase stáhnout k tomu šumu, škvrčení a postapokalyptickýmu písničkářství.

Jak to vidíš s fungováním Zvířete do budoucna? Je to jednorázový projekt pro jednu desku a turné nebo kapela s předpokládanou delší životností?
Představoval jsem si to tak, že bychom letos natočili desku a odehráli pár koncertů. A pokud se nám bude chtít a lidi o ty koncerty budou stát, potkali bychom se zase příští podzim a zase odehráli pár koncertů. Líbilo by se mi každý rok společně uspořádat tak pět/šest podzimních vystoupení na krásných místech. S dobrým zvukem a světlama a projekcema a pořádným zázemím. Líbilo by se mi udělat příští babí léto koncert v cirkusovým stanu, kde napřed zahrají kapely ve Zvířeti obsažený a večer pak vystoupíme všichni společně. A pak se uvidí. Je možný, že nás to po nějaký době potáhne k další desce. Je možný, že to bude osamocenej kousek do regálu s vinylama, podzimní deska z roku 2017. Kterou bude mít pár lidí a jednou za čas si ji třeba na podzim pustí. Víš, jako se na Vánoce pouštěj koledy.

Sám nejsem muzikant a vždycky mě zajímá, jak to člověk má nastavené, když má dvě kapely. Co pro tebe Zvíře znamená? Je to jiný prostor k realizaci než u Kittchena, dáváš tam to, na co v projektu Kittchen není prostor?
Určitě. Kittchen má jasný pravidla. Tematiku. Zaměření. Vždycky existuje nějaký omezení, vždycky je tematicky svázanej s komiksem, postapo, s alkoholem, s temnejma, hlubokejma a divokejma stránkama mý osobnosti. Kittchen vždycky bude do určitý míry strohej a syrovej. Zvíře je taky do určitý míry temný. Ale je mnohem civilnější, cíleně mohutnější a monumentálnější. Mnohem hladší. Zvíře je postavený na spolupráci s ostatníma, na prostoru, ve kterým nabízíme a rozvíjíme svý nápady. Každej z nás je v něčem silnej, často třeba ve věcech, kde bychom sami sílu nehledali. No a ve Zvířeti se snažím svým přátelům nechat dobrej prostor, aby tu svoji sílu a krásu mohli využít a předvíst v rámci společný práce. 

Během natáčení se tak přirozeně mění tvar toho, co jsem měl původně na mysli. Díky tomu to pak celé často dopadne ještě úplně jinak, než původně plánuju. Takže těžko mluvit na začátku léta o tom, co přesně přinese podzim. To je jak vychloubat se v poledne, že večer půjdu lesem beze strachu, jako by nic.