James Harries: Na pódiu se cítím nejlíp

James Harries. Pochází z Manchesteru, ale svůj domov má už dlouho v Praze. Kdo ho slyšel jednou naživo, ten si nenechá ujít žádnou další příležitost. A kdo zažil křest novinky Until the Sky Bends Down v Praze v polovině září, ví, že James to umí roztočit.

Skládáš často na cestách? Inspiruje tě to víc než být doma?
Neřekl bych, že mě to víc inspiruje, spíš mám na cestách víc času. Vždyť takový koncert trvá jen pár hodin a pár hodin potom, zbytek je cestování a čekání. A jelikož mám děti, snažím se čas využít, jak jen můžu.

Tvoje nová deska se dost liší od předchozích. A taky je to tvoje první album vydané u nás, je to tak?
Je to první deska vydaná napřed českým vydavatelstvím. Zatím ji nemá nikdo jiný na světě než David Landštof a label Tranzistor. Předtím jsem měl desku u Indies, ale ve stejnou dobu byla i u britského vydavatelství, jen s jiným obalem. Distribuovala se i do Německa a Holandska a já doufám, že ta nová půjde taky do zahraničí.

Máš samé příznivé recenze, takže jsi s deskou spokojený?
Ano, jsem s ní spokojený, nezávisle na recenzích. Zatím jsem četl jen dvě a byli na mě hodní. Možná víc, než jsem čekal.

Očekával jsi takový úspěch?
Nějak jsem nevěděl, co mám čekat. Úspěch? Nevím, co považuješ za úspěch. Měl jsem pár dobrých recenzí, což je myslím fajn. Asi jsem to nečekal, nevím. Nikdy jsem nepřemýšlel nad recenzemi, nad novináři, říkal jsem si, že někomu se některé stránky nové desky nemusí líbit. Zároveň jsem doufal, že lidi, kterým se moje dřívější tvorba nelíbila nebo mě ani neznali, v ní něco objeví, že přitáhne trochu jiné publikum. Ale nemám na mysli široké masy.

Máš prý v plánu vydat i vinylu.
Ano. Nabízelo se to už jenom uspořádáním alba, první strana s kapelou a druhá sólo, ale je to o penězích. Jsem moc rád, že se ozvali z Bratislavy s tím, že budou tenhle projekt financovat, jsem jim vděčný. Vinyl bude v omezeném nákladu a doufám, že bude hotový co nejdřív, ale v továrně je neskutečná fronta. Jednak v Evropě už žádné továrny na vinyly nejsou a taky za to může horké léto, nedalo se lisovat kvůli teplu. Zvláštní, ale takhle jsem to slyšel. Takže to pár měsíců potrvá. Nedokážu říct, kdy to bude hotové, ale určitě bude.

Producent Paul Bell tě donutil jít inspiraci naproti a nečekat na ni. Byl pro tebe takový přístup nový?
Zkoušel jsem to tak, on mě donutil více se písničkami zabývat, dívat se na ně jinak. Předtím jsem spíš čekal, až mi hotová písnička spadne do klína. Napíše se vlastně sama a já ji ani nebudu muset moc měnit. Paul mi tohle nechtěl věřit, myslel si, že je to něco, co si lidi vymýšlí pro tisk. S ním jsem si musel sednout a pořádně na písničkách zapracovat. Měl jsem pocit, že to není to samé. Jakmile jsem měl v hlavě hotovou písničku, něco mi říkalo, že to dokážu líp. Některé jsem přepisoval mockrát. S Paulem jsme vedli dlouhé hovory po skypu a on mi povídá: „Proč tady je zrovna tohle slovo? Dokážeš přijít na lepší.“ Přinutil mě se zamyslet a říct si: jo, dokážu to líp. Radil mi, že mám psát každý den a když už něco napíšu, musím se ponořit do detailů, měnit slova a tak. Spolupracoval s hodně lidmi, vyprávěl o zvučných jménech londýnské scény. Co se týče psaní písniček, jeho metoda je, že ráno přijdou dva tři lidi do studia, s počítačem, kytarou, klavírem a tak a v pět odpoledne mají hotovou písničku nebo několik písniček. Tomuhle jsem nerozuměl. Tohle dokáže Nick Cave, Neil Young nebo Abba. Já hity psát neumím, myslím, že to chce zvláštní talent, který asi nemám. Když mám nápad na melodii nebo verš, chci zachytit atmosféru, okamžik a ten okamžik mi nějakou dobu zůstane v hlavě. Pak si stejně musím sednout a musím s tím nápadem pracovat, vylepšovat, pohrát si.

Často děláš s grafikem Stefanem Osciatkou. Jak jste se poznali?
Poprvé jsem ho potkal už dávno na koncertě v Ostravě, kde tenkrát studoval. Zašli jsme na skleničku a od té doby jsme v kontaktu. Pak se přestěhoval do Prahy, vídáme se poměrně často. Je neuvěřitelně talentovaný, mám jeho věci moc rád. Občas mi přijde, že po něm chci moc, ale on to vždycky plný nadšení udělá a je rád, když mu o něco řeknu (doufám).

Odkud bereš inspiraci?
Písničky jsou často inspirovány příběhy, často osobními – každý, kdo tvoří, do toho dává něco ze sebe. Já příběh vezmu a snažím se z něj udělat něco obecně platnějšího.

15. září proběhl v pražském NoDu křest nového alba. Dojmy?
Bylo to skvělé, na pódiu jsem si to užíval, tam se cítím příjemně. Být na pódiu je radost a nezáleží na tom, koho máš před sebou. A já navíc miluju svoji novou českou kapelu, jsou to výborní muzikanti. Kuba Vejnar je vynikající basák, Jan Janečka hraje skvěle na bicí, Pepa Štěpánek je geniální kytarista a Honza Steinsdörfer neuvěřitelný pianista, mám hrozně rád jeho styl hraní. Všichni se dali do služeb mých písniček a kromě toho jsou taky strašně milí. Celkově to byl krásný večer, plno, lidi se bavili, já taky. S tou kapelou bych mohl hrát každý den v roce.