Jiří V. Matýsek | Články / Reporty | 17.10.2021
Pod dramaturgickým vedením Michala Wroblewského se začíná hradecký festival Jazz Goes to Town vydávat novými cestami. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.
V každém případě, zapojit do v podstatě komorního festivalu místní filharmonii, to je odvážný krok, který zaslouží obdiv. A pohled do programu, který sliboval dvě zbrusu nové skladby a blok věnovaný jedné z největších hvězd současné vážné hudby, skladateli Heineru Goebbelsovi, odhalil, že to festival myslí vážně a neponechal nic náhodě. Jenže po celou dobu ve vzduchu visela neodbytná otázka – proč vlastně? Patří to sem?
Jazz Goes to Town je zavedená značka, která má svou hlavní náplň vetknutou do názvu. Totiž jazz ve všech jeho podobách – a že jich je. Jenže v sobotu večer se jazz krčil přede dveřmi sálu a dovnitř nakukoval jen velmi opatrně, na pódiu ho totiž vystřídala moderní vážná hudba. Monumentální orchestrální práci doplňovala práce sólistů – zpěvačky Sofie Jernberg, která se svým hlasem umí neslýchané kousky, trumpetistky Susany Santos Silva a saxofonisty Franka Gratkowského, kteří se vystřídali jak v nových kusech, tak v bloku věnovaném Goebbelsovi. A byli to právě oni, kdo dokázali konvenční zvuk orchestru prozářit alespoň místy jazzovým světlem. Díky za to.
Jazzová volnost byla znát zejména u obou premiér, zacílení skladeb Lost Rituals Michala Nejtka a JOGOGOTO Petera Grahama bylo směřováno přímo na tento festival. Naproti tomu tvorba Heinera Goebbelse je moderní vážná hudba par excelence, experiment, hra se zvukem a kontrasty. Dojem tak byl spíše rozpolcený a rozpačitý. Jako by se letošní závěrečný den Jazz Goes to Town stal předvojem podniku Hudební fórum Hradec Králové, který se na tomtéž místě uskuteční v listopadu a zaměřuje se na soudobou orchestrální hudbu.
Jazz Goes to Town
12.-16. 10. 2021 Hradec Králové
foto © Jan Jambor
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.