Články / Reporty

Je Brno a plný krve... Borometa I.

Je Brno a plný krve... Borometa I.

Broněx | Články / Reporty | 18.05.2014

Je rozhodně dobře, že Vlněna ještě pořád stojí. I když se nad starou textilkou pod brněnským hlavákem už dlouho vznáší otazníky, zdá se, že vlastně nikdo neví, kdy se bude opravdu bourat. A tak má každá akce, co tady bývá, nálepku „možná poslední“. Borometa si s poněkud lacinou vábničkou nehraje, stačí, že dala dokupy to nejlepší, co je u nás aktuálně k vidění. Bez nadsázky, beze srandy. Pořadatelé, lidi z Bora, se přesunuli ze sklepa do zašlých továrních hal původně kvůli Astranautalisovi, pro kterého by se asi těžko hledal vhodnější prostor než Vlněna. Ale Andy je na programu až v neděli, takže popořadě.

Začínalo se na čas, ačkoli i kvůli silnému dešti bylo v tovární hale lidí jen málo. Osm kapel je moc dlouhá šichta na to, aby se nabíralo zpoždění... Úvodní SAD je kapela dvou kámošů z Bora, jednoduchý a přímočarý stoner. Řeznicky zběsilé bicí a nařvaná kytara, jenom škoda trochu ujíždějícího zpěvu. Příjemný začátek a celkem dobrý příslib do budoucna.

Po nich nastoupili s krátkým setem Kurac, kapela tak utržená ze řetězu, že hrávala koncerty už v době, kdy ani neměla kompletní sestavu. Kurac zní, asi jako kdybyste třem dřevorubcům dali do ruky kytaru, basu a bicí a oni svůj set zahráli, aniž by si všimli, že už nekácí stromy. Sound připomíná to nejlepší ze Silver Rocket kapel nakopnuté slezskou razancí. Noví hrdinové vstávají.

Němečtí Holz dostáli svému názvu, jejich muzika byla dřevní a zatěžkaná. V tu dobu už se tovární hala plnila zmoklými postavami a trojice z Hesenska šlapala jako seřízený spřádací stroj. Zatěžkané stonerové pasáže občas prostřídaly refrény s hitovými náznaky, ale všechno drželo pohromadě, i díky hutnému zvuku.

Inheritance předcházela pověst kapely, která hrála před Pontiak bez jediné zkoušky. Kapely, která hraje tak důsledný math-rock, že z něho vylézají ozvěny jazzu. Tahle napůl slovenská kapela usazená v Brně je jedním z nejzajímavějších instrumentálních projektů u nás. Trojice během setu sedí, což vůbec neznamená, že by muzika byla nudná, naopak. Tempo i motivy se mění každou chvíli, bicí, kytara i klávesy vypouští jednu erupci zvuku za druhou, i když zvukově nejde o žádný nářez. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou; masakr, ozývalo se ze sálu.

Tam, kde skončili Holz, navázali jejich souputníci na cestě - Kalamata. Skvělý zemitý zvuk kytary a basy, zatěžkané kytarové melodie, které ale naneštěstí začaly brzy nudit. Jako by se opakovala pořád ta samá zacyklená instrumentální píseň, bez větších posunů, gradací nebo silnějších motivů.

Brněnské Heiden jsem zatím zaznamenal jenom zběžně, v souvislosti s jejich novou, poměrně dobře hodnocenou deskou A kdybys už nebyla, vymyslím si tě. To, co ale zahráli naživo, byla především zoufalá nuda. Heiden zněli, jako by utekli z Majálesu, kde jsou kapely jenom kulisa k pití piva. Pateticky deklamované texty, nudná rytmika, metalové kytary bez větších nápadů a ani černobílá projekce celkový výraz nespravila. Kdyby tahle kapela nebyla, ani bych si ji nechtěl vymýšlet... Ale aspoň vítaná chvíle odpočinku před Nod Nod.

Protože před intenzivními Nod Nod se oddech vyplatí. Sonická zvuková hradba sestavy Five Seconds to Leave doplněná o druhého kytaristu a hlavně naléhavý i éterický dívčí vokál. Těžký vzduch se dal krájet, napjatá atmosféra visela na vlásku a v nejvypjatějších chvílích ji prolamovaly zběsilé emotivní pasáže, výkřiky a temné kytarové záseky. Nod Nod tentokrát měli i parádní zvuk (jako ostatně všechny kapely), díky za to.

A kdo jiný by měl končit první večer akce na Vlněně než kapela Vlněna. Kytarista z Unny, basák z Or a bubeník Majty, takže taková superskupina. A jestli teď v uměleckých kruzích letí slovo site-specific, tak je Vlněna site-specific kapela, všechny texty se týkají Brna. Razantní zvuková smršť, ale s písňovým základem; možná je to tak trochu kacířství, Vlněna mě ale baví minimálně stejně jako zmíněné domovské kapely jejích členů. „Je Brno a plný krve, rozpáraná Vlněna...“

Celý večer byla zima, deštivo a vlhko, uvnitř skoro stejně jako venku. Po poslední kapele čas jít domů, nabrat síly na neděli. Tahle směna byla totiž už tak dost dlouhá a intenzivní a je jasné, že nedělní šichta s Astronautalisem bude stejně silná, možná silnější.

Info

Borometa
SAD, Holz, Kalamata, Kurac, Iheritance, Heiden, Nod Nod, Vlněna
17. 5. 2014, Vlněna, Brno

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace