Broněx | Články / Reporty | 18.05.2014
Je rozhodně dobře, že Vlněna ještě pořád stojí. I když se nad starou textilkou pod brněnským hlavákem už dlouho vznáší otazníky, zdá se, že vlastně nikdo neví, kdy se bude opravdu bourat. A tak má každá akce, co tady bývá, nálepku „možná poslední“. Borometa si s poněkud lacinou vábničkou nehraje, stačí, že dala dokupy to nejlepší, co je u nás aktuálně k vidění. Bez nadsázky, beze srandy. Pořadatelé, lidi z Bora, se přesunuli ze sklepa do zašlých továrních hal původně kvůli Astranautalisovi, pro kterého by se asi těžko hledal vhodnější prostor než Vlněna. Ale Andy je na programu až v neděli, takže popořadě.
Začínalo se na čas, ačkoli i kvůli silnému dešti bylo v tovární hale lidí jen málo. Osm kapel je moc dlouhá šichta na to, aby se nabíralo zpoždění... Úvodní SAD je kapela dvou kámošů z Bora, jednoduchý a přímočarý stoner. Řeznicky zběsilé bicí a nařvaná kytara, jenom škoda trochu ujíždějícího zpěvu. Příjemný začátek a celkem dobrý příslib do budoucna.
Po nich nastoupili s krátkým setem Kurac, kapela tak utržená ze řetězu, že hrávala koncerty už v době, kdy ani neměla kompletní sestavu. Kurac zní, asi jako kdybyste třem dřevorubcům dali do ruky kytaru, basu a bicí a oni svůj set zahráli, aniž by si všimli, že už nekácí stromy. Sound připomíná to nejlepší ze Silver Rocket kapel nakopnuté slezskou razancí. Noví hrdinové vstávají.
Němečtí Holz dostáli svému názvu, jejich muzika byla dřevní a zatěžkaná. V tu dobu už se tovární hala plnila zmoklými postavami a trojice z Hesenska šlapala jako seřízený spřádací stroj. Zatěžkané stonerové pasáže občas prostřídaly refrény s hitovými náznaky, ale všechno drželo pohromadě, i díky hutnému zvuku.
Inheritance předcházela pověst kapely, která hrála před Pontiak bez jediné zkoušky. Kapely, která hraje tak důsledný math-rock, že z něho vylézají ozvěny jazzu. Tahle napůl slovenská kapela usazená v Brně je jedním z nejzajímavějších instrumentálních projektů u nás. Trojice během setu sedí, což vůbec neznamená, že by muzika byla nudná, naopak. Tempo i motivy se mění každou chvíli, bicí, kytara i klávesy vypouští jednu erupci zvuku za druhou, i když zvukově nejde o žádný nářez. Zůstal jsem stát s otevřenou pusou; masakr, ozývalo se ze sálu.
Tam, kde skončili Holz, navázali jejich souputníci na cestě - Kalamata. Skvělý zemitý zvuk kytary a basy, zatěžkané kytarové melodie, které ale naneštěstí začaly brzy nudit. Jako by se opakovala pořád ta samá zacyklená instrumentální píseň, bez větších posunů, gradací nebo silnějších motivů.
Brněnské Heiden jsem zatím zaznamenal jenom zběžně, v souvislosti s jejich novou, poměrně dobře hodnocenou deskou A kdybys už nebyla, vymyslím si tě. To, co ale zahráli naživo, byla především zoufalá nuda. Heiden zněli, jako by utekli z Majálesu, kde jsou kapely jenom kulisa k pití piva. Pateticky deklamované texty, nudná rytmika, metalové kytary bez větších nápadů a ani černobílá projekce celkový výraz nespravila. Kdyby tahle kapela nebyla, ani bych si ji nechtěl vymýšlet... Ale aspoň vítaná chvíle odpočinku před Nod Nod.
Protože před intenzivními Nod Nod se oddech vyplatí. Sonická zvuková hradba sestavy Five Seconds to Leave doplněná o druhého kytaristu a hlavně naléhavý i éterický dívčí vokál. Těžký vzduch se dal krájet, napjatá atmosféra visela na vlásku a v nejvypjatějších chvílích ji prolamovaly zběsilé emotivní pasáže, výkřiky a temné kytarové záseky. Nod Nod tentokrát měli i parádní zvuk (jako ostatně všechny kapely), díky za to.
A kdo jiný by měl končit první večer akce na Vlněně než kapela Vlněna. Kytarista z Unny, basák z Or a bubeník Majty, takže taková superskupina. A jestli teď v uměleckých kruzích letí slovo site-specific, tak je Vlněna site-specific kapela, všechny texty se týkají Brna. Razantní zvuková smršť, ale s písňovým základem; možná je to tak trochu kacířství, Vlněna mě ale baví minimálně stejně jako zmíněné domovské kapely jejích členů. „Je Brno a plný krve, rozpáraná Vlněna...“
Celý večer byla zima, deštivo a vlhko, uvnitř skoro stejně jako venku. Po poslední kapele čas jít domů, nabrat síly na neděli. Tahle směna byla totiž už tak dost dlouhá a intenzivní a je jasné, že nedělní šichta s Astronautalisem bude stejně silná, možná silnější.
Borometa
SAD, Holz, Kalamata, Kurac, Iheritance, Heiden, Nod Nod, Vlněna
17. 5. 2014, Vlněna, Brno
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.