Jakub Béreš | Články / Reporty | 04.11.2016
V souvislosti s novou deskou Bon Iver se mluví o tom, jak by měl vypadat autentický písničkář naší doby. Aby byl interpretem bez klišé, bez zpátečnického ohlížení a bez kytary, která už beztak žádnou revoluci v postmoderní době nezpůsobí. Už méně se ale mluví o písničkářkách, které vyměnily klasické nástroje za nové softwary a s jejich pomocí se z nich staly emancipované producentky zapojující se do společenského i hudebního dění. Takovými jsou bezpochyby i Kanaďanka Jessy Lanza a Olga Bell, které se vrátily do MeetFactory.
Olga Bell je původem ruská producentka a zpěvačka, která se nedávno usídlila v New Yorku, kde taktéž vznikla její aktuální třetí deska Tempo. Ta je už v angličtině a nezabývá se slovanskými kořeny ve střetu kultur, naopak zvukově i obsahově profituje z globalizace a vrstvení žánrů. Základ tvoří taneční směs footworkeu, jukeu nebo houseu, která je obohacena o electropopové melodické postupy. To, co však funguje na desce, už tolik nevyniká živě. Možná kvůli tomu, že Bell vystupuje sama, a tudíž i své nástroje ovládá sama a už se méně soustředí na zpěv. Ten ve výsledku působil kolísavě a rušivě, mnohem lépe fungovaly části bez něj. Bell se i příliš snaživě pokoušela rozpohybovat publikum, které její horlivé pokusy často přecházelo bez reakce.
Jessy Lanza na to šla jinak. Úvod měl patřit pozvolným příběhům, ve kterých zpěvaččin hlas meandruje kolem bublajících melodií, bohužel pointu gradace přerušily technické možnosti předsálí MeetFactory, které zazdily zpěvaččin hlas. Výměnou za pocit bližšího kontaktu a vyprodané akce utrpěla kvalita show. Navíc na zpěvačku za klávesy v koutu sálu nebylo za sloupy a nahuštěným davem ani pořádně vidět. Z vlastních zkušeností vidím předsálí jako dobrou alternativu (koncertu Prince Rama místnost opravdu dodala na přátelské atmosféře), její použití by se však mělo promýšlet pečlivěji, protože se už poněkolikáté vymstilo. Třeba minulý týden během show Mykki Blanco, kdy si sama zpěvačka stěžovala a ukončila koncert předčasně, nebo na jaře během koncertu Kate Boy, kdy situaci zachraňovala přepálená hlasitost.
Jessy Lanza boj nevzdala a snažila se situaci zachránit tím, že ubrala na hlasitosti i zpěvu a přidala na intenzitě tanečních beatů. A diváci to rovněž nevzdali a na oplátku ji vyjádřili svoji podporu, i když zvuk byl lepší vedle hučícího sušáku na ruce než v centru foyer. V závěru koncertu tak všichni přestali řešit, co je špatně, a začali si s lehkou křečí užívat výborné výkony zpěvačky a její doprovodné bubenice. Křeč po chvíli opadla a nezbylo nic jiného než přídavek a poslední výkřik pozitivní energie.
Téma na cestu tramvají bylo jasné aneb jak zdánlivě nedůležité rozhodnutí ovlivní koncert, který ještě před jeho začátkem aspiroval na jednu z klubových událostí podzimu. Na druhou stranu organizátoři uznali chybu a nabízejí omluvu i vrácení vstupného…
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.