Články / Reporty

Jessy Lanza a její boj

Jessy Lanza a její boj

Jakub Béreš | Články / Reporty | 04.11.2016

V souvislosti s novou deskou Bon Iver se mluví o tom, jak by měl vypadat autentický písničkář naší doby. Aby byl interpretem bez klišé, bez zpátečnického ohlížení a bez kytary, která už beztak žádnou revoluci v postmoderní době nezpůsobí. Už méně se ale mluví o písničkářkách, které vyměnily klasické nástroje za nové softwary a s jejich pomocí se z nich staly emancipované producentky zapojující se do společenského i hudebního dění. Takovými jsou bezpochyby i Kanaďanka Jessy Lanza a Olga Bell, které se vrátily do MeetFactory.

Olga Bell je původem ruská producentka a zpěvačka, která se nedávno usídlila v New Yorku, kde taktéž vznikla její aktuální třetí deska Tempo. Ta je už v angličtině a nezabývá se slovanskými kořeny ve střetu kultur, naopak zvukově i obsahově profituje z globalizace a vrstvení žánrů. Základ tvoří taneční směs footworkeu, jukeu nebo houseu, která je obohacena o electropopové melodické postupy. To, co však funguje na desce, už tolik nevyniká živě. Možná kvůli tomu, že Bell vystupuje sama, a tudíž i své nástroje ovládá sama a už se méně soustředí na zpěv. Ten ve výsledku působil kolísavě a rušivě, mnohem lépe fungovaly části bez něj. Bell se i příliš snaživě pokoušela rozpohybovat publikum, které její horlivé pokusy často přecházelo bez reakce.

Jessy Lanza na to šla jinak. Úvod měl patřit pozvolným příběhům, ve kterých zpěvaččin hlas meandruje kolem bublajících melodií, bohužel pointu gradace přerušily technické možnosti předsálí MeetFactory, které zazdily zpěvaččin hlas. Výměnou za pocit bližšího kontaktu a vyprodané akce utrpěla kvalita show. Navíc na zpěvačku za klávesy v koutu sálu nebylo za sloupy a nahuštěným davem ani pořádně vidět. Z vlastních zkušeností vidím předsálí jako dobrou alternativu (koncertu Prince Rama místnost opravdu dodala na přátelské atmosféře), její použití by se však mělo promýšlet pečlivěji, protože se už poněkolikáté vymstilo. Třeba minulý týden během show Mykki Blanco, kdy si sama zpěvačka stěžovala a ukončila koncert předčasně, nebo na jaře během koncertu Kate Boy, kdy situaci zachraňovala přepálená hlasitost.

Jessy Lanza boj nevzdala a snažila se situaci zachránit tím, že ubrala na hlasitosti i zpěvu a přidala na intenzitě tanečních beatů. A diváci to rovněž nevzdali a na oplátku ji vyjádřili svoji podporu, i když zvuk byl lepší vedle hučícího sušáku na ruce než v centru foyer. V závěru koncertu tak všichni přestali řešit, co je špatně, a začali si s lehkou křečí užívat výborné výkony zpěvačky a její doprovodné bubenice. Křeč po chvíli opadla a nezbylo nic jiného než přídavek a poslední výkřik pozitivní energie.

Téma na cestu tramvají bylo jasné aneb jak zdánlivě nedůležité rozhodnutí ovlivní koncert, který ještě před jeho začátkem aspiroval na jednu z klubových událostí podzimu. Na druhou stranu organizátoři uznali chybu a nabízejí omluvu i vrácení vstupného

Info

Jessy Lanza (can) + Olga Bell (us)
2. 11. 2016 MeetFactory, Praha

foto © Lucie Levá

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace