Jonny Lang: Muzika je rozhodně lepší než škola

Jonny Lang je bluesový kytarista a zpěvák z kategorie „zázračných dětí“, které svou kariéru zahájily v době, kdy ostatní vrstevníci sotva věděli, co by chtěli v životě dělat. Svůj albový debut Lie to Me vydal v roce 1997. A hned na něm byly zřejmé kvality, které se s Langem pojí dodnes – skvělá kytarová hra, cit pro výraz a schopnost spojovat blues s gospelem, se soulem, se zvukem vydavatelství Motown.

Lang není ortodoxní bluesman, nezažil zlatá bluesová léta s Muddym Watersem nebo BB Kingem. Jeho mládí mu však dává možnost přistoupit k hudbě nezaujatě a s otevřenou myslí. V listopadu přijede poprvé koncertovat do České republiky. 13. listopadu vystoupí v pražském Lucerna Music Baru, o tři dny později na zahajovacím večeru 22. ročníku festivalu Blues Alive v Šumperku. Povídali jsme si o jeho začátcích i aktuální desce Signs.

Kolik ti bylo, když jsi poprvé vzal do ruky kytaru?

Tak třináct…

Jsi z hudební rodiny?

Moje sestry jsou velmi muzikální, máma s tátou milují hudbu. Vyrostl jsem v domě, kde každý hrál nebo pouštěl nějakou hudbu, zpíval a tak. Rád jsem zpíval už jako malé děcko.

A co jste v rodině poslouchali?

Převážně to byly desky z vydavatelství Motown – Stevie Wonder, Michael Jackson, spousta soulových zpěváků…

První desku jsi natočil, když ti bylo čtrnáct? Jaké bylo pro takhle mladého kluka mít hned úspěch?

Rozhodně příjemné, jako splněný sen. Dospěl jsem díky tomu hodně brzy. Někdy to bylo dost bláznivé, ale zvládl jsem to.

Jak ti šlo kloubit školu a muziku?

Rodiče mě v muzice podporovali, takže když jsem vyrazil na turné, skončil jsem se školou. Bylo mi čtrnáct, takže to byla nějaká devátá třída. Potom už žádná další škola. (smích) Snažím se o tom moc nemluvit.

Co na tebe mělo největší vliv jako na muzikanta?

Největší vliv na mě měli Stevie Wonder a James Taylor. A pak dlouhá řada umělců z mnoha různých stylů a žánrů.

Kytara je pro tebe hlavním nástrojem, proslavila tě. Ale co pro tebe znamená?

Pro mě je to jedna z hlavních cest, jak vyjádřit svoje pocity. Je to pro mě prostě nástroj, jak mluvit o sobě.

Je taky něco, co ti kytara bere?

(smích) Čas od času mi pořeže ruce.

Spousta lidí hraje na kytaru, spousta mladých hraje blues. Co si myslíš, že je na tomhle žánru tak atraktivní, že je to přitahuje?

Je to tím, že blues je v podstatě velmi jednoduché. Prostě to pro lidi funguje, ty songy píše sám život, vznikají přirozeně. A bluesová hudba a hodně z americké roots muziky je svým způsobem klasika. Vždycky tady bude a lidi jsou s ní svázaní na velmi prosté úrovni. Je snadné mít ji rád.

Co se chystáš hrát na svých prvních českých koncertech?

Určitě hodně věcí z nové desky, ale pár starších věcí zazní taky. Jsou to krátká vystoupení, můžeme hrát jen pár hodin…(smích) Snažíme se to vzít trochu zeširoka skrze všechny desky.