Josef Buchta: Mše, která plní sny

Pro mnoho návštěvníků letošního ročníku Colours of Ostrava bylo jedním z vrcholů programu představení výjimečného díla amerického skladatele Leonarda Bernsteina Mše (v originále Mass), v režii a scénografii bratří Cabanů a s Vojtěchem Dykem v hlavní roli Kněze. Představení samotné vzniklo na základě objednávky Jacqueline Kennedyové, vdovy po prezidentu Johnu F. Kennedym, u příležitosti otevření Kennedyho kulturního centra ve Washingtonu v roce 1971, a v době svého uvedení vzbudilo velké kontroverze. Inscenace bratří Cabanů měla premiéru v roce 2016, díky vysoké technické a produkční náročnosti zatím ale příliš často uvedena nebyla. Na konec listopadu se chystají dvě představení do pražského Fora Karlín a 8. prosince zavítá Mše do brněnské haly Rondo. U této příležitosti jsme vyzpovídali producenta projektu Josefa Buchtu, jinak také leadera B-Side Bandu, řeč byla také o připravovaném představení Mše ve washingtonském Kennedy Center a dalších plánech souboru.

Vaše verze Bernsteinovy Mše měla premiéru v roce 2016, jak dlouho jste její provedení připravovali?
Přípravy jsme zahájili v první polovině roku 2014. Úplně prvním krokem byla žádost o udělení práv a proces o jejich udělení trval téměř rok, ale my jsme samozřejmě nemohli tak dlouho čekat. Souběžně jsme proto zahájili činnost na finančním zajištění. Vzhledem k rozsahu projektu a jeho náročnosti bylo dopředu jasné, že nelze, aby byl financován pouze ze vstupného. Bez podpory partnerů jsme nebyli schopni vše ufinancovat, byla to velmi složitá etapa, kterou provázelo hodně stresových situací, ale podařilo se nám najít generálního partnera a ruku v ruce s tím vše rozjet na plné obrátky.

Kolik času zabralo zkoušení a technická příprava?
Samotná technická příprava trvala zhruba rok. Zkoušení začalo půl roku před premiérou. Pokud tedy nepočítáme čtyři kola konkurzů.

Neměli jste obavy z toho, jak bude publikum vnímat cizí jazyky, ve kterých je Mše částečně uváděna?
Bylo pro nás důležité udržet diváka po celou dobu v ději, proto jsme dali titulky do videoprojekcí. Tím jsme naši obavu vyřešili.

Jak dlouho trvá příprava scény pro inscenaci a kolik techniků zaměstná?
Ideální čas pro realizaci představení jsou čtyři dny. První den nájezd techniky a stavba. Druhý den zvuková zkouška a večerní generálka. Třetí den představení a čtvrtý den bourání scény. To je ovšem ideální představa a mnohdy pouhý sen. Většinou musíme vše stihnout za dva a půl dne, protože každý den navíc navyšuje cenu představení, a tím by se stávalo neprodejným a tedy nerealizovatelným.

Jak velký je vlastně kompletní tým celého představení, tedy těch, kteří musí být přítomni na každém představení?
Celkový počet lidí je cca 140, 6 kamionů techniky, 3 autobusy.

Uvažovali jste někdy o tom uvést představení pod širým nebem? Chápu, že by to bylo komplikované a pravděpodobně také nákladné, o různých rizicích nemluvě, ale zase by mohlo jít o výjimečný zážitek.
Myšlenka je to krásná, ale jak správně říkáte, náklady by byly mnohem vyšší. Dalším velkým rizikem je samozřejmě počasí. Na druhou stranu uznávám, že výzva to je a zážitek by byl ne jenom jiný, ale jsem přesvědčený, že by dostal další rozměr. A kdyby to bylo ještě ve velké verzi, tedy 300 účinkujících, byl by to splněný sen a životní zážitek pro všechny zúčastněné.

Na velkou verzi jsem se chtěl také zeptat, v rozhovoru pro Novinky.cz Vojtěch Dyk mluvil o tom, že byste jej někdy takto rádi uvedli. Stále to platí? Jste tomuto cíli blíže?
Snažili jsme se a začali jsme na tom i pracovat. Bohužel finanční náročnost je tak velká, že jsme od záměru nakonec ustoupili. Třeba to někdy vyjde. Budeme si to přát a bude to náš sen pro velké kluky. Alespoň prozatím.

V letošním roce oslavuje sto let nejen Česká republika, ale uplynulo také rovné století od narození Leonarda Bernsteina. Chystáte na připravovaná uvedení Mše k těmto příležitostem něco výjimečného?
Spojení obou výročí se samozřejmě nabízelo, a to nás také vedlo k realizaci další tour. Byl to prvotní impuls, na kterém myšlenka vznikla. Nestává se často, že se potkají dvě tak významná výročí. S tímto tématem pracujeme v článcích a tiskových zprávách od začátku, protože je dobré si tato výročí připomenout. Na samotných představeních ale nic zvláštního nebo speciálního nechystáme. Představení má jasný režijní záměr a není místo, kam by se cokoliv jiného dalo vložit.

Letos jste Mši předvedli také na festivalu Colours of Ostrava, kde představení vidělo pravděpodobně trochu jiné publikum, než tomu obvykle bývá. Byly jeho reakce něčím výjimečné?
Přiznávám, že jsme na festival jeli plni očekávání a velmi jsme se těšili. Byla to pro nás výzva. Bylo to samozřejmě také tím, že jsme se všichni po dvou letech sešli k nové tour a její start byl právě na Colours of Ostrava. V jeden den jsme odehráli dvě představení. I to bylo pro nás nové, ale zároveň velmi náročné. Reakce diváků byly fantastické. Mnoho z nich říkalo, že to pro ně byl absolutní vrchol celého festivalu. Bylo sice zvláštní sledovat, jak někteří v řádu desítek diváků odcházeli dle festivalového harmonogramu na další vystoupení, jelikož proti nám hrál na hlavní stage George Ezra, ale pak se zase vraceli zpátky. Prostě fesťák. Rád bych taky zdůraznil, že tak nákladný a náročný projekt bylo možné na Colours realizovat díky České spořitelně. Bez jejich zájmu a partnerství by nebylo vůbec možné takto exkluzivní projekt nabídnout. Po této zkušenosti jsem ale přesvědčený, že i takto specifické představení má na prestižních festivalech místo a může být pomyslnou třešinkou na dortu dobré a promyšlené dramaturgie. Což se zároveň potvrdilo.

Chystáte prý představení ve Washingtonu v Kennedy Center, tedy na místě, kde měla Mše svoji premiéru, u této příležitosti byl tento prestižní koncertní dům také otevřen. Můžete prozradit nějaké podrobnosti?
Minulý rok na podzim jsme začali řešit naše možné vystoupení v Kennedy Center. Letos v dubnu jsme byli přímo na místě, prohlédli si sál a jednali se zástupci koncertního domu, kterým se naše produkce líbí a považují ji za velmi zdařilou. Snažíme se vše dotáhnout do zdárného konce, tedy odehrát Mši Leonarda Bernsteina na místě, kde měla premiéru a od té doby se tam nehrála. Pokud to vyjde, budeme druhá produkce v historii Kennedy Center, která by tam toto představení odehrála, což považuji za splněný sen, který jsme si na začátku nedokázali ani představit. Jestli se to vydaří, jsem přesvědčený, že nám to může pomoci se dostat do dalších amerických sálů. Tím jsem naznačil náš další sen. Aby se sny mohli plnit, musí se snít. Pak je třeba tvrdě pracovat. A jestli se to má stát, tak se to stane.

Jak moc komplikované je připravovat z České republiky vystoupení ve Washingtonu?
Je to velmi složitý a komplikovaný proces, který jsme si nedokázali vůbec představit. Věci, které v Evropě normálně fungují, jsou v USA problém. Pokud je u nás byrokracie, v USA je několikanásobně vyšší. To, co u nás vyřídíte za týden, tam trvá měsíc. Ceny za služby a techniku jsou v intencích, které nedávají vůbec smysl. Vyřídit pracovní povolení je téměř nadlidský úkon. S tím vším se snažíme bojovat. A pokud se s tím popereme a zápas vyhrajeme, tak to bude zázrak. My ovšem na zázraky věříme.

Připravujete něco speciálního na rok 2021, kdy uběhne 50 let od prvního provedení Bernsteinovy mše?
Tuto myšlenku nevylučujeme, na druhé straně o ničem takovém se zatím nebavíme. Pokud si představení objedná nějaký větší a prestižní festival, byla by to cesta.

Chápu, že tým, který na představení Mše pracuje, byl soustředěn právě kvůli tomuto představení, zajímalo by mě ale, zda s ním máte další plány. Například nacvičení nějakého dalšího důležitého díla, nebo dokonce vlastní autorské představení?
Máme v plánu připravit vlastní hudebně-divadelní představení na pomezí baroka a jazzu. Máme skvělý příběh a už se pracuje na scénáři. V hlavních rolích Vojtěch Dyk a Adam Plachetka. Pracujeme na tom. Pokud vše klapne, jak máme vytyčeno, za dva až tři roky by mohla být světová premiéra.