Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 19.11.2016
Nezastupitelné místo v historii alternativní rockové hudby Pixies už nikdo neodpáře, jejich návrat na scénu v roce 2004 uvítal nejenom početný zástup pamětníků, ale také řada nových fanoušků. Když už to vypadalo, že se kapela spokojila s nekonečným přehráváním klasického materiálu, vydala comebackovou desku Indie Cindy. Všeobecné nadšení brzy vystřídalo roztrpčení, vstoupit dvakrát do stejné řeky není jednoduché a vztahy mezi členy formace nepůsobily zrovna zdravým dojmem. Rychlý návrat do současnosti, Pixies vypouští ven další studiovou desku a scénář se opět opakuje. Velké očekávání je pryč, ale zažít naživo všechny zásadní hity je stále dostatečné lákadlo. Ostatně dva vyprodané koncerty v roce 2013 dopadly na jedničku.
Letošní vystoupení Pixies nalezlo útočiště v moderní multifunkční hale Fórum Karlín, která je vždy zárukou kvalitního zvuku a vysokého návštěvnického komfortu. Lepší prostor pro akce podobných rozměrů v Praze zkrátka nenajdete. Švédská kytarovka Fews usazená v Londýně nepatří mezi nejzářivější mladé talenty současnosti, ale roli předkapely do puntíku splnili. Zasněné skladby nepostrádaly potřebnou gradaci, střízlivý potlesk se měnil v nadšené ovace, až vše vyvrcholilo masivní explozí euforie.
Samotní Pixies odstartovali atmosférickou instrumentálkou Cecilia Ann, aby v rychlém sledu následoval průřez bohatou diskografií, kdy prakticky neopomenuli žádnou studiovou desku. Naplno se tak bohužel ukázalo, že novinka Head Carrier s výjimkou několika povedených skladeb jako Baal's Back nebo All I Think About Now nemůže konkurovat dnes už klasickému materiálu.
Komunikace s publikem byla opět veskrze žádná a přes profesionální výkon kapely nebylo z hudebníků cítit žádné velké nadšení. O jediný výraznější moment překvapení se postaralo krátké improvizované běsnění během Vamos, kdy se všem členům Pixies rozhořely malé ohníčky v očích. Ovšem dříve, než mohl vypuknout regulérní požár, byl plamen bezpečně uhašen. Na závěr ani příliš nepřekvapilo, že pražského vystoupení skončilo poněkud uspěchaně. Nadšené publikum se dočkalo pouze jediného přídavku v podobě rarity Into the White, pak kapela zmizela v oblacích kouře a přes vytrvalý potlesk fanoušků se už nevrátila.
Ne že by Pixies udělali ostudu, ale pohled na dlouholeté oblíbence, kteří rutinně přehrávají jeden legendární song za druhým, krutě zabolí. Rockoví dinosauři existují i na alternativní scéně.
Pixies (usa) + Fews (se)
17. 11. 2016 Forum Karlín, Praha
foto © Romana Kovácsová
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.