Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 19.11.2016
Nezastupitelné místo v historii alternativní rockové hudby Pixies už nikdo neodpáře, jejich návrat na scénu v roce 2004 uvítal nejenom početný zástup pamětníků, ale také řada nových fanoušků. Když už to vypadalo, že se kapela spokojila s nekonečným přehráváním klasického materiálu, vydala comebackovou desku Indie Cindy. Všeobecné nadšení brzy vystřídalo roztrpčení, vstoupit dvakrát do stejné řeky není jednoduché a vztahy mezi členy formace nepůsobily zrovna zdravým dojmem. Rychlý návrat do současnosti, Pixies vypouští ven další studiovou desku a scénář se opět opakuje. Velké očekávání je pryč, ale zažít naživo všechny zásadní hity je stále dostatečné lákadlo. Ostatně dva vyprodané koncerty v roce 2013 dopadly na jedničku.
Letošní vystoupení Pixies nalezlo útočiště v moderní multifunkční hale Fórum Karlín, která je vždy zárukou kvalitního zvuku a vysokého návštěvnického komfortu. Lepší prostor pro akce podobných rozměrů v Praze zkrátka nenajdete. Švédská kytarovka Fews usazená v Londýně nepatří mezi nejzářivější mladé talenty současnosti, ale roli předkapely do puntíku splnili. Zasněné skladby nepostrádaly potřebnou gradaci, střízlivý potlesk se měnil v nadšené ovace, až vše vyvrcholilo masivní explozí euforie.
Samotní Pixies odstartovali atmosférickou instrumentálkou Cecilia Ann, aby v rychlém sledu následoval průřez bohatou diskografií, kdy prakticky neopomenuli žádnou studiovou desku. Naplno se tak bohužel ukázalo, že novinka Head Carrier s výjimkou několika povedených skladeb jako Baal's Back nebo All I Think About Now nemůže konkurovat dnes už klasickému materiálu.
Komunikace s publikem byla opět veskrze žádná a přes profesionální výkon kapely nebylo z hudebníků cítit žádné velké nadšení. O jediný výraznější moment překvapení se postaralo krátké improvizované běsnění během Vamos, kdy se všem členům Pixies rozhořely malé ohníčky v očích. Ovšem dříve, než mohl vypuknout regulérní požár, byl plamen bezpečně uhašen. Na závěr ani příliš nepřekvapilo, že pražského vystoupení skončilo poněkud uspěchaně. Nadšené publikum se dočkalo pouze jediného přídavku v podobě rarity Into the White, pak kapela zmizela v oblacích kouře a přes vytrvalý potlesk fanoušků se už nevrátila.
Ne že by Pixies udělali ostudu, ale pohled na dlouholeté oblíbence, kteří rutinně přehrávají jeden legendární song za druhým, krutě zabolí. Rockoví dinosauři existují i na alternativní scéně.
Pixies (usa) + Fews (se)
17. 11. 2016 Forum Karlín, Praha
foto © Romana Kovácsová
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.