Články / Reporty

Kalamáry Vary: Září letos české filmy?

Kalamáry Vary: Září letos české filmy?

Jaroslav Kejzlar | Články / Reporty | 04.07.2019

Po loňském boomu devíti snímků nemá letos Česká republika v karlovarských soutěžích tolik zástupců, což se setkalo s citelnou kritikou ze strany médií. Odpovídající reakcí by proto měla být snaha věnovat pečlivou pozornost těm filmům, které se v solidní zahraniční konkurenci na festival probojovaly.

Pozornost odborné veřejnosti se upírala převážně do sekce Na východ od Západu, kde se představil celovečerním debutem absolvent FAMU Michal Hogenauer. Tiché doteky vtahují diváka do striktního režimu bohaté německé rodiny, kam přijede česká au-pair (Eliška Křenková). Nápadně obrazově stylizované psychologické drama v mnohém připomíná další výraznou tuzemskou prvotinu Domestik režiséra Adama Sedláka, která svou živočišností a bezútěšností provokovala karlovarské obecenstvo loni. Hogenauer ovšem není ochotný překračovat hranice a čeřit artovou vodu. Jeho film je sice přiléhavě strnulý a využívá herce spíš jako figury zdobící pečlivě komponované záběry, ale ve výsledku je příliš čistý a nekontaktní na to, aby vyvolal hlubší pocity.

Velmi osobitý dojem naopak zanechávají představitelé dokumentu Martina Marečka Dálava, s nímž se tvůrce po osmi letech vrací do Soutěže dokumentárních filmů. V komorně pojaté road movie Mareček sleduje bývalého finančního poradce Víta a jeho svérázného čtrnáctiletého syna Grišu, kteří jedou autem navštívit chlapcovu matku a sestru do Ruska, kde se obě po rozpadu manželství usadily. Co se z počátku jeví jako jednoduchá cesta, se postupně mění v kafkovsky neuspokojivou pouť za někým, kdo jako by existoval byť jen ve vzpomínkách a postrádal fyzickou podobu. Mareček pojímá Vítovu ženu jako mytickou bytost, kterou je možné pro její plachost spatřit jen na vzdáleném duchovním místě, ve specifický čas a za konkrétního světla. Díky nesourodé dvojici cestovatelů, uzavřeného puberťáka a melancholického otce, je Dálava nejen tajuplnou, ale taky autenticky vtipnou a osvěžující podívanou.

O silném zážitku se překvapivě mluví zejména v souvislosti se slovensko-českým dramatem Budiž světlo. Film, o kterém se dopředu příliš nepsalo, představuje jedinou českou stopu v hlavní soutěži a premiéru zažil už o víkendu. Režisér a producent Marko Škop zasadil děj na současný slovenský venkov a postupně v něm boří iluze optimistického a morálně zásadového otce, formujícího harmonickou rodinu. Jeho ženu užírá osamělost a děti jsou vtahovány do světa násilí a šikany. Snímek sice nepostrádá hutnou atmosféru, jenže aby mohl docílit dostatečně bezvýchodného efektu, musel divákovi uzavřít cestu ke všemu vnějšímu týkajícího se hlavních postav. Hrdinové se místy chovají podivně pasivně, což působí zjednodušeně a nelogicky.

Budiž světlo ale sbírá nadšené ohlasy, a to i u diváků, důkazem je průběžné umístění v top desítce ankety Divácká cena (tu jasně vede dokument Heleny Třeštíkové a Jakuba Hejny Forman vs. Forman). Pokud by se zvěsti o všeobecném nadšení projevily i na sobotním vyhlašování vítězů, znamenalo by to, že s českými snímky je to letos celé trochu naruby. Mluví se o těch, u nichž se to nečekalo a které se měly ztratit v konkurenci dalších filmů.

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace