Kateřina Pohlová | Články / Reporty | 14.07.2016
O tom, že je Richard Bona vynikající hudebník, který se nebojí zakusit téměř všechny hudební žánry, není pochyb. Naposledy to českému publiku dokázal před rokem v Českých Budějovicích se svým flamenco projektem. Do vyprodaného olomouckého Jazz Tibet Clubu dorazil v rámci světového turné s Mandekan Cubano a roztančil tamější publikum na vlně kubánských rytmů.
Richard Bona si umí na koncertě vytvořit dokonalé sepětí s posluchači už ve chvíli, kdy vstoupí na pódium. S rozzářenou tváří a vždy oplývající humorem si vás získá až do poslední odehrané noty, rád hraje před vnímavým davem, který se během večera soustředí jen na jeho hudbu. Na natažené ruce se smartphony je téměř alergický.
Kdo včera netančil, jako by nebyl. Až na pár pomalejších kusů z nedávného alba Heritage nenechal Richard Bona a Mandekan Cubano přítomné publikum vydechnout. Letní horký a dusný vzduch sice vytvořily naprosté nedýchatelno, tím se však představa, že se nacházíte na Kubě uvnitř vyhlášeného jazzového klubu plného kubánských tanečnic, stávala živější.
Za uvolněností a lehkostí, se kterou Bona dokázal vytvořit nevídanou atmosféru, byla skrytá hudba dopilovaná do nejmenších detailů s perfektně nazvučenými nástroji. Dokonale vystavěná sóla, skvělá rytmika a Bonovo hlasové umění zaručily koncert bez hluchých míst. Sehranost a téměř telepatická komunikace mezi hudebníky potvrzovaly fakt, že umět hrát potichu během dynamických pasáží má větší sílu než odehrát koncert, ze kterého píská v uších i druhý den ráno.
Po několika přídavcích musel Richard Bona rozjeté a nenasytné publikum na závěr „uspávat“ sólem na klavír. Vystoupení zakončil jak jinak než s humorem. Bez nadsázky se dá říct, že jeho včerejší koncert s Mandekan Cubano, byla jedna z nejlepších jazzových událostí, která k nám letos zavítala.
Richard Bona (cam) & Mandekan Cubano (cu)
11. 7. 2016, Jazz Tibet Club Olomouc
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.