Články / Reporty

Když se válcuje plech, lítaj Nazghûlové (Einstürzende Neubauten)

Když se válcuje plech, lítaj Nazghûlové (Einstürzende Neubauten)

Martin Řezníček | Články / Reporty | 12.06.2017

Einstürzende Neubauten navštívili Prahu naposledy v roce 2014 s projektem Lament, který působivě zpracovával téma první světové války. Po třech letech přijeli s výběrem svých největších hitů, pojmenovaným trefně – a s ironií jim vlastní – Greatest Hits. Kapacita původně zamýšleného místa konání (Divadla Archa) zdaleka nedostačovala poptávce, a tak se organizátor rozhodl přesunout koncert do mnohem většího Fora Karlín, kde i při počtu tisíců návštěvníků zůstává jakžtakž dýchatelno. Gott sei Dank!

Neubaten začali The Garden, „zahrádkářskou“, prohlásil hlas vedle. Tak jo no. Baryton Blixy Bargelda si nachází cestu do všech dutin a zatím nekompletní kapela hypnotizuje jednoduchým doprovodem. Než skončí potlesk, šestičlenné komando je v plném počtu. Válcování plechu, zatloukání nýtů, hřímání pístů – zajatci továrny jménem Haus der Lüge. Ve finále písně bere N. U. Unruh plechovou krabici a mlátí s ní do vlastnoručně vyrobených perkusí, z Bargeldových úst vylétá poprvé, a ne naposledy, nazghûlí skřek. Intenzivní tempo a německá dikce se střídají s pomalejšími temně romantickými skladbami a angličtinou (Youme & Meyou a Sabrina). Při druhé jmenované nastává jeden z mála momentů, kdy publikum zpívá společně s kapelou: I wish this would be your colour/ Your colour, I wish. Pozadí vyplňuje pouze bílé plátno, ale show je i tak dost vizuální, protože se co chvíli na pódiu objevují rozmanité perkuse, tu plastové píšťaly (rozuměj trubky), tu barel.

Bargeld hodně vypráví. Třeba o tom, že Sabrina vznikla jako lovesong pro soundtrack, pro který ale byla příliš závažná, a tak se dostala (k jeho spokojenosti) do repertoáru Neubauten. Podivuje se nad tím, že většina klubů v Praze je v podzemí, načež N.U. Unruh konspiruje, že dříve sloužily pro tajné schůze komunistů – vtip má asi i vzhledem k věkovému složení publika největší odezvu.

fotogalerii z koncertu hledejte tu anebo taky tady

Atmosféra v publiku je ale mimo dlouhé potlesky spíš komorní. Veškerá magie se odehrává na pódiu, dlouhé, až desetiminutové skladby tomu nejsou na překážku, spíše naopak. S každou minutou Unvollständigkeit se noříme do hlubšího transu, ze kterého nás vytrhne až zneklidňující chór a zvuk skleněných tyčí sypajících se ze zavěšené plechové vany a rozbíjející se o protikus pod ní. Kurva, jo! Na závěr se kapela ještě dvakrát vrací, aby zahrála nejšílenější masakr večera Let's Do It a Dada, spirituál Salamandrina nebo dlouho očekávaný závěrečný opus Redukt.

Objektivitu stranou, Forum Karlín mi začíná víc a víc přirůstat k srdci. Namátkou Queens of the Stone Age, José Gonzalez and The String Theory – a teď i Einstürzende Neubauten.... Dvouhodinová show neměla slabých míst, ani když Hackemu odmítala poslušnost basa, ani když se Bargeldovi nedařilo v Die Befindlichkeit des Landes spustit rádio ze smartphonu. Když se o nějaké kapele řekne, že je legendární či geniální, je to o hubu, Neubaten nicméně v Praze dokázali, že si to zaslouží a že název turné Greatest Hits vlastně můžeme brát naprosto seriózně.

Info

Einstürzende Neubauten
8. 6. 2017, Forum Karlín, Praha
foto © Romana Kovacsova

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace