Když se válcuje plech, lítaj Nazghûlové (Einstürzende Neubauten)

Einstürzende Neubauten navštívili Prahu naposledy v roce 2014 s projektem Lament, který působivě zpracovával téma první světové války. Po třech letech přijeli s výběrem svých největších hitů, pojmenovaným trefně – a s ironií jim vlastní – Greatest Hits. Kapacita původně zamýšleného místa konání (Divadla Archa) zdaleka nedostačovala poptávce, a tak se organizátor rozhodl přesunout koncert do mnohem většího Fora Karlín, kde i při počtu tisíců návštěvníků zůstává jakžtakž dýchatelno. Gott sei Dank!

Neubaten začali The Garden, „zahrádkářskou“, prohlásil hlas vedle. Tak jo no. Baryton Blixy Bargelda si nachází cestu do všech dutin a zatím nekompletní kapela hypnotizuje jednoduchým doprovodem. Než skončí potlesk, šestičlenné komando je v plném počtu. Válcování plechu, zatloukání nýtů, hřímání pístů – zajatci továrny jménem Haus der Lüge. Ve finále písně bere N. U. Unruh plechovou krabici a mlátí s ní do vlastnoručně vyrobených perkusí, z Bargeldových úst vylétá poprvé, a ne naposledy, nazghûlí skřek. Intenzivní tempo a německá dikce se střídají s pomalejšími temně romantickými skladbami a angličtinou (Youme & Meyou a Sabrina). Při druhé jmenované nastává jeden z mála momentů, kdy publikum zpívá společně s kapelou: I wish this would be your colour/ Your colour, I wish. Pozadí vyplňuje pouze bílé plátno, ale show je i tak dost vizuální, protože se co chvíli na pódiu objevují rozmanité perkuse, tu plastové píšťaly (rozuměj trubky), tu barel.

Bargeld hodně vypráví. Třeba o tom, že Sabrina vznikla jako lovesong pro soundtrack, pro který ale byla příliš závažná, a tak se dostala (k jeho spokojenosti) do repertoáru Neubauten. Podivuje se nad tím, že většina klubů v Praze je v podzemí, načež N.U. Unruh konspiruje, že dříve sloužily pro tajné schůze komunistů – vtip má asi i vzhledem k věkovému složení publika největší odezvu.

fotogalerii z koncertu hledejte tu anebo taky tady

Atmosféra v publiku je ale mimo dlouhé potlesky spíš komorní. Veškerá magie se odehrává na pódiu, dlouhé, až desetiminutové skladby tomu nejsou na překážku, spíše naopak. S každou minutou Unvollständigkeit se noříme do hlubšího transu, ze kterého nás vytrhne až zneklidňující chór a zvuk skleněných tyčí sypajících se ze zavěšené plechové vany a rozbíjející se o protikus pod ní. Kurva, jo! Na závěr se kapela ještě dvakrát vrací, aby zahrála nejšílenější masakr večera Let's Do It a Dada, spirituál Salamandrina nebo dlouho očekávaný závěrečný opus Redukt.

Objektivitu stranou, Forum Karlín mi začíná víc a víc přirůstat k srdci. Namátkou Queens of the Stone Age, José Gonzalez and The String Theory – a teď i Einstürzende Neubauten.... Dvouhodinová show neměla slabých míst, ani když Hackemu odmítala poslušnost basa, ani když se Bargeldovi nedařilo v Die Befindlichkeit des Landes spustit rádio ze smartphonu. Když se o nějaké kapele řekne, že je legendární či geniální, je to o hubu, Neubaten nicméně v Praze dokázali, že si to zaslouží a že název turné Greatest Hits vlastně můžeme brát naprosto seriózně.