Kelly Lee Owens: Dříve mě zajímalo jenom to, kdo hraje po mně

Z bývalé zdravotní sestřičky na oddělení onkologie se nestala vycházející hudební hvězdou ze dne na den. Své hudební putování započala, když se za prací v obchodě s deskami odstěhovala do jižního Londýna – současného kulturního centra ostrovní scény. Tam se potkala i s producentem Danielem Averym, jenž začínající umělkyni odchované britskou kytarovou scénou ukázal živelnost analogových syntezátorů a až terapeutické účinky bublavého techna. Krátce nato s ním spolupracovala i na jeho pět let staré desce Drone Logic. Místo raketového startu se Owens rozhodla dát si na čas, aby postupně budovala svůj vlastní hypnotický hudební svět na pomezí dream popu a kyselinového techna, který představila na svém loňském eponymním debutu – ten neušel pozornosti žádnému velkému hudebnímu serveru. A naštěstí neušel ani promotérům z Roxy, takže zítra můžete Kelly Lee Owens vidět živě. V NoDu!

Bavíme se na samém sklonku léta, jak jsi ho strávila?

Letní prázdniny mám spojené hlavně s hraním, zrovna dneska večer odehraju poslední koncert, další mě čekají až v listopadu. Právě teď jsem vůbec poprvé v pařížském muzeu Nadace Louise Vuittona. V takhle zdobných budovách moc často nehraju, takže po dlouhé festivalové sezoně je to moc příjemné zakončení léta. Koncert se koná jako předzvěst pařížského Pitchfork Music Festivalu. Budu hrát na střeše, z níž je výhled na Eiffelovu věž. Nemůžu si stěžovat.

Co budeš dělat před dalšími koncerty?

Chtěla bych vydat nové EP, ale nevím, jestli to v tak krátké době stihnu. Během turné nejsem vůbec schopná tvořit, potřebuju svůj klid. Ale už mám něco rozdělaného. Dokonce vím, že na nahrávce bude i violoncello a další klasické nástroje. K zapojování živých nástrojů do mého producentského světa mě nalákala Björk. Je to jeden z mých největších zdrojů inspirace v tom, jak být v dnešním světě producentkou.

Pro Björk jsi nedávno udělala i remix skladby Arisen My Senses. Jak spolupráce probíhala?

S Björk se znám ještě z doby, kdy jsem pracovala v Londýně ve vydavatelství Rough Trade. Občas si přišla do obchodu koupit nové vinyly, tak jsme spolu vždy prohodily pár slov. Byla to právě ona, kdo mě nasměroval k tomu být producentkou a zároveň sama sebou. Když jsem konečně vydala desku, tak jsem jí poslala vinyl. Ani jsem si nemyslela, že si ho poslechne, ale když jsme se pak potkali na jedné party, sama za mnou přišla a poděkovala. Později jsem se dozvěděla, že použila můj track Anxi do svého setu.

Zmínilas hraní na letních festivalech. Je pro tebe důležité, na jaké akci hraješ?

Dříve mě zajímalo jenom to, kdo hraje po mně, abych věděla, kam pak půjdu tancovat, ale jak jsem starší, zajímají mě úplně jiné věci. Je pro mě důležité objevovat se na akcích, které jsou ekologické, využívají alternativní zdroje energie a celkově přemýšlí zeleně. Co se týče line-upu, tak samozřejmě zjišťuji, kdo na dané akci hraje, ale skutečně jít na něčí koncert je luxus, který si ne vždy můžu z časových důvodů dovolit. Většina hudebníků sice říká, že je baví hrát na menších akcích, ale já mám radši ty velké, kde je hodně lidí a můžu svou hudbou zasáhnout více návštěvníků, jako třeba na Roskilde. Z téhle akce je cítit, že ji i přes její velikost nikdo neorganizuje jen kvůli zisku, ale skutečně pro akci samotnou a aby ukázal, že i obří festival se dá dělat jinak. Například spousta vydělaných peněz putuje na charitu.

Celý rozhovor najdete v magazínu Full Moon #91.