Zdeněk Němec | Články / Reporty | 31.07.2016
Skutečně poslední turné? Asi se slušelo přinést pohřební věnce. Smuteční průvod čítal šestnáct tisíc hlav, mějme ale na mysli, že Ježíš taky povstal z mrtvých, tak uvidíme, co na to peklo. Ozzy Osbourne, Tony Iommi a Geezer Butler během video intra vzkřísili Satana, aby následně s fanoušky pohřbili metalový monolit Black Sabbath hodně hluboko.
Základy, na nichž dodnes stojí architektura obrovského množství hudebních následovníků. Od Metallicy a Judas Priest přes Electric Wizard nebo Mayhem až po Faith No More a mnohé další. Melvins stále nastupují koncerty během Ozzyho kašlající smyčky ze skladby Sweet Leaf a Dylan Carlson dronemetalové Earth pojmenoval podle původního názvu birminghamské legendy. Dechberoucí odkaz, vedle kterého menší koncertní nedostatky bledly jako strachy zsinalý Ozzy v úvodní skladbě Black Sabbath.
Hororová atmosféra, hustý déšť a kostelní zvony. Tony Iommi dokresluje černočernou seanci temnými riffy. Celou mši celebruje frontman Ozzy Osbourne, který nezapře pověst bouřliváka a přes evidentní fyzické vypětí nepřestává hecovat dav. Nezkrotný blázen a klaun, ale taky postava v černém. Tmavý odraz v zrcadle. Stín sebe sama a černokněžník, se kterým je radost zpívat sborové Oh yeah! ve skladbě N.I.B.. Butler s wah-wah pedálem kouzlí geniální basové intro a zpěvák dokončuje dílo zkázy. Ďábel na Zemi nikdy neměl přesvědčivější alter ego. My name is Lucifer, please take my hand.
Energii až do samotného finále pomohlo udržet dobré rozvržení sil. Skladba Rat Salad, která už ve studiové verzi nabízí rytmické umění v plné kráse, umožnila mladému tahounovi Tommymu Clufetosovi, aby předvedl, proč právě jeho přijali Black Sabbath do svých řad. Bubeník navíc starším kolegům dopřál potřebný prostor pro odpočinek. Sóla na bicí jsou samozřejmě samostatnou kapitolou, ale v tomto případě šlo o dobře promyšlený tah, který celý set (stejně jako před třemi lety) udržel pohromadě. Kapela nemusela v půlce koncertu ohlásit přestávku a tryzna plynule pokračovala dál. I Am Iron Man. Měl koncert vyloženě slabé místo? Asi špatně zvolenou výšku pódia, nejsem při svých sto devadesáti centimetrech zvyklý stát na špičkách, abych viděl na muzikanty. Nedostatek vyvažovala obří obrazovka a především perfektně vyladěný zvuk, který na poměry halového koncertu prakticky neměl chybu. Píše se rok 2016 a slabší artikulace nebo nejistota zpěvákova hlasu nemohly nikoho zaskočit. Všichni víme, jakou koncertní formu v posledních letech Ozzy měl. Při poslední zastávce na témže místě to bylo sice lepší, ale viditelná snaha podat co nejlepší výkon a zároveň pobavit si zaslouží obdiv. Kacířské myšlenky na změnu „zadýchaného“ frontmana by měl každý rychle zahnat, protože přes nesporné kvality Ronnieho Jamese Dia i ostatních je rebel Osbourne tím jediným a pravým zmocněncem pekla a inkvizitorem zároveň. Oh no, no, please God help me.
Rozlučkový setlist nepřipouštěl prostor pro novější tvorbu. Black Sabbath publiku servírovali jen nejstarší klasiku jako War Pigs nebo přídavek Paranoid. Otázka God Is Dead?, kterou si na poslední desce 13 muzikanti spolu s producentem Rickem Rubinem položili, zůstala sice nezodpovězena, ale stejně šlo o důstojné uzavření jedné zásadní hudební kapitoly. Všechna tajemství nemusí být nutně prozrazena a pro Black Sabbath to platí 666krát.
Black Sabbath (uk)
30. 6. 2016 O2 arena, Praha
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.