Články / Reporty

Koncerty na LFŠ 2016: Houpací koně, Děti mezi reprákama, Wild Tides

Koncerty na LFŠ 2016: Houpací koně, Děti mezi reprákama, Wild Tides

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 29.07.2016

Doprovodnému programu Letní filmové školy v Uherském Hradišti každoročně vévodí koncerty, které poskytují kýžené protažení dolních končetin po dlouhém vysedávání v přítmí kinosálů. V posledních letech se hudební dramaturgie více otevřela známým jménům, letos tak v programu nechybí Aneta Langerová nebo Mňága a Žďorp. Naštěstí pořadatelé pod tlakem sponzorů nezapomínají ani na alternativní kořeny festivalu. Časy, kdy si LFŠ podmanili experimentální hip-hopeři Dälek a nekomfortní Lydia Lunch jsou možná dávno pryč, přesto si pořadatelé stále zaslouží respekt.

Mezi nejzajímavější vystupující letošního ročníku LFŠ bezesporu patřili ústečtí Houpací koně, kteří aktuálně připravují nástupce skvěle hodnocené desky Everest. Po letech neúnavné dřiny si formace užívá zasloužený úspěch a podle nových skladeb to ani v nejmenším nevypadá, že by toto šťastné období mělo skončit. Příchod nového spoluhráče Pavla Nepivody vlil do žil pořádnou dávku energie a syrové kytarové mezihry připomínaly pomalu legendární Sonic Youth. Vše navíc povyšovaly procítěné texty frontmana Jiřího Imlaufa, který u nás prakticky nemá žádnou konkurenci. Takhle rozhodně nevypadá poklidně stárnoucí kapela před důchodem. Brněnské Květy, které na pódium nastoupily o chvíli později, rozhodně neudělaly žádnou ostudu, ale o pomyslném vítězi večera bylo jasno.

Pondělní program nabídnul mezigenerační setkání písničkářské poetiky projektu Děti mezi reprákama a sedmdesátníka Vladimíra Merty. Dle očekávání přišla první na řadu sestava kolem vytáhlého Dominika Zezuly. Středobodem koncertu se stal materiál z připravované druhé studiové desky Haiku, písním tak překvapivě vévodil zvuk klavíru na úkor akustické kytary. Oslavované texty se naživo ukázaly jako dvojsečná zbraň, zásahy přímo na komoru se střídaly s poezií na úrovni studenta prvního ročníku gymnázia. Ty nejlepší momenty tak nakonec přišly, když Ondřej Mikula (Aid Kid) v roli spoluhráče vystavěl mohutné kytarové stěny a ukázal, že nemá cit pouze pro atmosférickou elektroniku. Ohlas publika nebyl vyloženě chladný, byť postarší návštěvníci koncertu pouze nezúčastněně posedávali a vyčkávali na příchod hlavní hvězdy.

Středeční večer poté patřil mladým kapelám Ghost Of You a Wild Tides, které jsou řazeny mezi největší objevy na tuzemské nezávislé scéně. Dvojkoncert zahajovali téměř domácí Ghost Of You, návštěvnická kulisa však ani zdaleka nebyla taková, jak by si členové formace představovali, ať už to bylo způsobeno brzkým začátkem, výškou vstupného nebo řadou nedávných vystoupení v Uherském Hradišti. Na kapele se to nijak neprojevilo a předvedla profesionální výkon, byť jejich hudba postrádala větší dávku autenticity. Kontrast s pražskými kovboji Wild Tides nemohl být snad ani větší. Kuba Kaifosz a spol. nepostrádali tah přímo na branku, sázeli jednu údernou skladbu za druhou a opět potvrdili pověst jedné z mála tuzemských kapel, která může v dnešní době hrát dřevní rock n roll a neztrapnit se.

Info

Letní filmová škola 2016 1. - 10. 7. 2016
Uherské Hradiště
www.lfs.cz

foto © Karolína Tomečková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Chvilky transcendence (Roomful of Teeth)

Jan Starý 20.11.2024

Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.

Postřehy v modré (Blues Alive 2024)

Jiří V. Matýsek 19.11.2024

„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.

Jenny chce byť strojom (Jenny Hval)

Ema Klubisová 19.11.2024

I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.

Pohleďte, krásný, raněný démon (Current 93)

Viktor Palák 18.11.2024

Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.

Co to všechno stojí (Anki)

Filip Peloušek 17.11.2024

Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…

Temný půvab rapové poezie (Moor Mother & billy woods)

Viktor Hanačík 07.11.2024

Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace