Kultura z jiného světa (Beseda u Bigbítu)

Pátek, 35°C, auto bez klimatizace a kolona před Brnem. Krizi rozbíjí obrysy Bílých Karpat v dáli, stejně jako pětikilometrový dojezd do Tasova v navigaci. Poslední chvilky utrpení při parkování na fakírově posteli z uschlého strniště. Pak už jen moravský detox v podobě ořechovky a tuzemské i zahraniční multižánrové hudby. Stanové městečko, pro pankáče zdarma u aut za zadními pódii, pro zhýčkané za poplatek na místním fotbalovém hřišti nedaleko areálu. Ten je situovaný v topolovém háji, který poskytuje spousty míst a zákoutí před sluncem, doplněných dřevěnými žebřinami se slunečníky nebo pohodlnými lehátky. Dvě stage a jedno šapitó, chytře postavené v pomyslném trojúhelníku tak, aby byl ke každému rychlý přístup.

Bohatá kulinářská nabídka je různorodá stejně jako návštěvníci. Pečená makrela? Vegansky u Tří Ocásků? Regal Burger, nebo dokonce kachní sous vide u Matyho Chálky? Najde se tu hipster, pankáč, hippie i rodina s dětmi. Vlídná atmosféra je cítit na každém kroku a subkulturní rozdílnost nehraje žádnou roli.

MANICKÝ LUNAPARK

Energická show Noisy Pots plná chytlavých rytmů a přímočarých melodií svolává za soumraku k tancovačce. Bubny, hrnce, klávesy. Drum and bass prolíná nu-jazz a taneční dupačku střídá sofistikovanější jam. Správné nakopnutí do rozjíždějícího se večera, který přiživuje nabídka ze tří zajímavých pivovarů, z nichž polotmavý Kanec vítězí. Ozvěny subtilních Fallgrapp bezděčně podkreslují pivní dýchánek pod osvětlenými stromy, jako soundtrack k noční obloze a pohodičce na kobercích u Teavanu ideální. Ne však na dlouho.

Burácivé zvučení Povodí Ohře předznamenává nejlepší věc pátečního večera. Hutný špinavý zvuk, foukací harmonika a vylitej hlas přecházející v punkový řev zpěváka Sisiho. Intenzivní set, kde netřeba zbytečných pohybových kreací kapely k tomu, aby se vařila krev. Jen Sisi extaticky zatančí s mikrofonem a hypnotizuje všechno okolo. Frajerství největšího kalibru. Country/bluesové koření tvrdě rockového základu s noiserockovými vsuvkami, palba až za hrob.

S kytarovými dozvuky startuje set analogového techna a italského diska s jistou mírou nadsázky. Ventolin s vážností sobě vlastní vystřihuje mánická taneční čísla, rozvádí své hity improvizačními zákrutami. Do klubu ano, na velkém pódiu se však osobitá esence vytrácí a z nadsázky se stává estrádní číslo.

JINÝ VESMÍR

Sobotní ráno v doprovodu stanové výhně a boje o tekoucí vodu. V šapitó Jiří Charvát střídající slam poetry a stand-up postavený na tragikomických postřezích. Částečně vykrývá kolegu Anatola Svahilce, který cestou do Tasova zaspal a procitl až ve Vídni. Časové komplikace však zásadně nenarušují program festivalu, který je organizačně skvěle zajištěn.

Skladba druhého dne je tvrdšího kalibru. Pozornost se stáčí na sludge/stonerové Nikander – těžkopádné řezavé riffy, vítr ve zpěvaččiných vlasech a blackmetalový řev připomínající nasraného chipmunka. Brutální rychlá rota cupuje bubínky pohupujícího se publika, Beseda našla svůj Bigbít. Prach se zvedá i u vedlejší stage, kde Pacino navazují melancholickým setem s prvky ema a HC/punku. Kotel se otevírá, šrámy však nebudou, syrový křik vyrovnávají důvtipné vyhrávky. „Voda neteče, ale stojí!“ zní sborová katarze.

fotogalerie z festivalu hledejte tady, tu anebo i zde

Lvmen jsou srdcovka a nutnost, postmetalová sága o neúprosném životním koloběhu. Velkolepost a drásající útok nástrojů s příležitostným úmorným řevem rezonujícím s temnou stránkou lidské podstaty. Pocity zmaru dokreslují tu krmící se supi, tu válečné masakry v projekci na velkém plátně za kapelou. Dech beroucí zážitek a nejlepší sobotní kapela.

Morava má v sobě zvláštní kouzlo bezstarostnosti a pohody, které Beseda už šestadvacet let předává zasvěceným i nováčkům. Stala se moravskou tradicí a magickým místem, kde čas mizí a je jen teď a tady. Kultura z jiného světa je blíž, než by se na první pohled zdálo.