David Vo Tien | Články / Reporty | 07.04.2014
Jsou koncerty, co staví předkapely do svízelné situace, protože upřímně řečeno, na ně je sotvam kdo ten večer zvědavý. Často ani nehraje roli, s jak velkým nasazením se do toho pustí. Přečkat support bývá podobné masturbaci se struhadlem v ruce, tedy zábavné, ale bolestivé. Začátek The Wytches zní sabbathovsky, pak už jsou ale příliš neurvalí na doom metal, patrnější je odkaz psychedelického rocku a grunge. Tři kluci, silný rytmický spodek, jednoduché hutné basové linky a dřevorubecké bicí. Kytara s dlouhou ozvěnou, melodické vyhrávky víc než riffy. Zpěvák se sólíčkama se nepředvádí, v jeho případě to je nutnost kytarového čaroděje, co strunami hladí proti srsti. Půl hodina pryč, ani to moc nebolelo.
Tři technici chodí sem a tam, utáhnou šroubek, připraví ručníky a pití, zajdou do backstage, vylezou na stage, utáhnou jiný šroubek. Pořád a neustále zkouší, zda opravdu všechny cajky hrají, stejně jako před pár minutama. To už je skoro neurotická porucha. Vzhledem k tomu, že aparatura slečny Carter spadá spíš do kategorie “sběratelské relikvie“, se jim ani chudákům nedivím. Hlava Marshall 2210 JCM 800 a naprosto dobitá bedna, oboje jak víno z papežova sklípku. Steven měl zase za bicí soupravou připravený náhradní rytmičák, to se taky jen tak nevidí.
Krvavé střevíčky se s tím nemažou a po instrumentálním úvodu Welcome Home vyprásknou nekompromisně I Wish I Was Someone Better. Samozřejmě se hned rozezní singalong a v kotli to vře až do konce večera. Ansell je ten typ bubeníka, co svižnější věci hraje naživo ještě rychleji, jak smyslů zbavený. Laura-Mary téměř co skladbu mění kytaru. Buďto začala používat víc jak dvě ladění, nebo je jí líto na některou ze čtyř kytar nehrát. Když se na ní podívám, přestávám si být jistý. Působí plaše, ale vystupuje suverénně. Během The Perfect Mess a Speech Coma dokonce zařve jak leopardí samice.
Vzhledem k tomu, že nová deska má surový přefuzzovaný zvuk kytar, čekal jsem stejně chlupatou distorzi i u živého podání nových songů. S jednou kytarou by se nemuseli bát ani čitelnějšího soundu. Ostrý silný zvuk, se kterým by mohli v půlce songu klidně začít hrát cokoliv od Black Cobra nebo Jucifer, to sice jo, ale na desce to zní stejně špinavěji. Lucerně to však nebrání užít si koncert a oslavit návrat Blood Red Shoes do Prahy nadšeným hopsáním, pogováním a řvaním textů. Před koncem posledního přídavku vyskočí kytarová princezna na bicí jak laňka, chvíli mučí hmatník a s posledním akordem je vymalováno.
Blood Red Shoes (uk) + The Wytches (uk)
6. 4. 2014, Lucerna Music Bar, Praha
foto © kurabeznohy
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.
Veronika Miksová 17.10.2024
Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.
Martin Šmíd 16.10.2024
Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.