Články / Reporty

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

What the fuck am I doing here (Blood Red Shoes)

Jonáš Sudakov | Články / Reporty | 06.11.2019

Kapely ako Rolling Stones budú mať bezpochyby aj v osemdesiatom roku fungovania fanúšikov, ktorých vek nepresiahol legálny vek pre pitie. Veľká časť ich publika síce starne, ale mladých neubúda. Blood Red Shoes sa do Prahy pravidelne vracajú od roku 2012 a pondelkovú noc v Lucerna Music Bare si však užili najmä tí starší, ktorí mali na sebe tričká práve z prvého koncertu v Roxy. Kapela síce tú atmosféru nenapodobnila, ale hrala s rovnakým nasadením.

Na rozdiel od zvyšku turné, pražskú zastávku neotvárala talentovaná americká indie rockerka Queen Kwong, čo mohlo byť pre mnohých sklamanie a z časti aj príčina prázdnejšej sály. Namiesto nej sa predstavil pesničkár Rett Smith. Náladu amerického západu, ktorú si Blood Red Shoes odniesli pri nahrávaní posledného albumu Get Tragic, šíril aj tento citlivý kovboj v klobúku. Iba s akustickou gitarou a svetlami za chrbtom vybrnkával bluesové balady o láske a alkohole. Skromnejšie publikum bolo pre jednoduchý akustický set ideálne a v momentoch, keď sa do strún divoko oprel a skúšal, čo vydržia pred prasknutím, tak aj ožilo. K poslednej piesni si vzal elektrickú gitaru a niekoľkými zeppelinovskými riffmi pripravil pôdu pre rockovú smršť, ktorá mala prísť.

fotogalerii z koncertu zhlédněte tu

Ochutnávku nových piesní priniesli Blood Red Shoes už pred mesiacom ako support Pixies vo Fore Karlín, ale svoju súčasnú formu plne predviedli až teraz. Ako mnoho ďalších indie rockových kapiel tohto desaťročia, aj brightonské duo rozšírilo svoj zvuk na poslednom albume za hranice komba gitara – bicie a obohatili ho príchuťou syntetizátorov a drum machines. Namiesto zbesilého búchania do činelov tak bubeník Steven Ansell začínal koncert nastavovaním elektronických bicí. V úvodnej Elijah sa ale digitálne ťukanie rýchlo prehuplo do klasického rockového zvuku, na konci ktorého hrala gitaristka Laura-Mary Carter v obklopení chaosu na kolenách pred publikom. Duo dopĺňala ešte basgitaristka a syntetizátorový mág, ktorí im pomáhali priviesť nový materiál k životu, počas starých piesní sa však vyparili naspäť do backstagu. Čím hlbšie do katalógu kapela siahala, tým väčší kotol sa pred pódiom tvoril, a bubeník vyburcoval publikum ešte viac, keď si počas Red River stúpol na bicie a roztlieskal celý klub. Punkové peklo Je Me Perds zas pripomenulo, že Blood Red Shoes majú párty v krvi, keď so zašumenými vokálmi kričali: „What the fuck am I doing here/ Lying on the floor. What the fuck am I doing here/ Lying face down on the floor.“

Kto po koncerte Pixies odchádzal sklamaný, že českí kluboví obľúbenci Blood Red Shoes stratili drive a po novom albume to už nie je ono, toho show v Lucerne musela presvedčiť o opaku. S tequillou v ruke a slovami „we will be back“ sa lúčil bubeník Steven Ansell, ale aj bez nich bolo jasné, že v Prahe sa dvojica ešte objaví. Aj keď nikto nešiel domov s krvavými topánkami, najvernejší fanúšikovia zostali určite spokojní.

Info

Blood Red Shoes (uk) + Rett Smith (us)
4. 11. 2019 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Honza Walda Valík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Útěk na čarodějnou horu (Stoned Jesus)

Marek Hadrbolec 31.10.2024

„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...

Kdo byla, je Miss Flower? (Emilíana Torrini)

Václav Valtr 28.10.2024

„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.

I wanna see you fucking dance! (Gurriers)

Veronika Tichá 27.10.2024

Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.

Lámání kostí i ducha (Pharmakon & co.)

Klára Šajtarová 25.10.2024

V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.

Až na krev (Dušan Vlk)

Filip Peloušek 22.10.2024

Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“

Život je zhluk náhod (The Ills & co.)

Mišo Berec 22.10.2024

Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.

Řád industriální písně (Einstürzende Neubauten)

Akana 21.10.2024

Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.

Písně o lásce a radosti (Nick Cave & The Bad Seeds)

Jiří V. Matýsek 20.10.2024

„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.

Zažehnout plamen (Jazz Goes To Town, 2024)

Veronika Miksová 17.10.2024

Přiřítila se okostýmovaná banda v dámských šatech, vyšívaných kabátech a objemných kožiších a spustila kombo free jazzu, tonálních experimentů a vlastních verzí moderní klasiky.

V úkrytu zvuku (A Place to Bury Strangers)

Martin Šmíd 16.10.2024

Wilson je s paličkami nastražená nad soupravou s ďábelským úsměvem na tváři, v níž se lesknou dva zlaté zuby. Ona ví, co přijde.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace