Jakub Šíma | Články / Reporty | 09.11.2018
Když jste rapper z Detroitu, můžete si kariéru budovat sám anebo mít za kámoše Eminema. I ve druhém případě je nutné nebát se mikrofonu, ale cestu máte umetenější. Občas od slavného kolegy dostanete refrén na desku, jindy na oplátku přichystáte pár rýmů na jeho projekt a rázem máte konkurenční výhodu jak Brno. Jen je pak o to těžší ze stínu slavného parťáka vystoupit a postavit se na vlastní nohy. A to se Obiei Triceovi nikdy příliš nepovedlo. I proto do Čech zavítal až s tour k patnáctému výročí svého debutu, který nese výraznou stopu slavnějších kolegů.
Aby bylo jasno – Obie Trice umí rapovat. Hned poté, co se vyhoupl před prořídlý sál, ukázal, že na mikrofonu si je pořád jistý. Silný hlas obratně ohýbal do beatů a zahnal obavy z možného playbacku. V teplácích, jejichž rozkrok se pohupoval v průsečíku kolen, pochodoval od jedné strany pódia ke druhé a plácal si s fanoušky v první řadě. Nezúčastněný výraz prozrazoval spíše životní postoj a nezbytné marihuanové posilnění než znuděnost či nezájem. Ani hypeman Swifty McWay, jehož proslavilo účinkování v kolektivu D12, se nezdráhal počastovat fanoušky několika vřelými slovy a otevřenou dlaní, na druhé straně se show nevyvarovala několika očekávatelných neduhů. Časová dotace jednotlivých složek vystoupení mluví jasně: čtyřicet procent připadlo na rapové party Obie Trice, dvacet na „Eminemovy“ refrény, jež jsou pevnou součástí Triceovy debutové desky, a dalších dvacet spolkla snaha McWaye rapovat featuringy, což ubližovalo celkovému spádu. Poslední pětina připadla na omílání známých beatů, během čehož se oba MCs poněkud bezcílně potulovali po stagi.
Několik povedených momentů postavených na rapových kvalitách Obie Trice se tak postupně rozmělnilo v řadě hluchých míst, mezi nimiž nemohlo chybět ani vzdávání cti padlým kolegům. Nakonec tak potěšila hlavně otevřenost a přátelská atmosféra obou protagonistů, už jen proto, že tato evropská tour je – ruku na srdce – labutí písní jejich hudební kariéry.
Obie Trice (us) + Swifty McVay (us)
6. 11. 2018 Roxy, Praha
foto: J5.cz
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.