Láska podle Kloboučníka (Chapelier Fou v Paláci)

Po čtyřech letech se do Prahy vrátil francouzský elektro všeuměl Louis Warynski aka Chapelier Fou, tentokrát však s doprovodnou kapelou i s vlastním předskokanem Fredem A. Staré dobré přísloví „když dva dělají totéž, není to totéž“ se uplatnilo i toho večera. Chapelierův kolega Fred A, pocházející stejně jako on z Metz, si sice také vystačí sám, ke kytaře a navíc k elektronickým vyhrávkám ještě zpívá (na Francouze výbornou angličtinou), jenže donekonečna opakující se motiv ambient/hiphopových smyček, občas říznutých ne zrovna sebejistým beat boxem, vyzní po čase spíše rozpačitě a pozapomenutí textu tomu rovněž nepřidalo. Do lehkosti legendárního Astaira setsakra daleko, blíže k pódiu přivábil jen Chapeliera a členy jeho týmu.

Zato na hvězdu večera se najednou seběhlo pěkných pár desítek diváků. Jednatřicetiletý multiinstrumentalista byl sice dlouhá léta zvyklý být na pódiu sólo, vydání třetí řadovky Deltas ale předcházela změna v konceptu tvorby a promýšlení aranží. Značku Chapelier Fou doplnil o hudebníky, kteří stejně jako on prošli spíše klasickým hudebním vzděláním. Zatímco hráč na violu, Maxime „Chaton“ François už dříve s elektronikou koketoval, violoncellistku Camille Momper a klarinetistu Maxima Tisseranda si Chapelier Fou musel vycvičit, aby se, s pro ně neznámými zařízeními, maximálně sžili.

Jeho pedagogický talent se nezapře. Kvartet působil kompaktně a sehraně, člověk by nepoznal, že spolu nehrají léta, ale pouhé měsíce. Navzdory svému pseudonymu není Bláznivý Kloboučník ani trochu nevyzpytatelný, spíše budí dojem promyšlených hudebních výpočtů dle zlatého řezu. Instrumentální kompozice promísené s beaty či samplováním šlapou s přesností metronomu, tudíž padá i tolik omílané přirovnávání ke slavnějšímu Yannu Tiersenovi, s kterým jsou sice na stejném labelu Ici, d'ailleurs a oba hrají na housle, nicméně tím podobnost se starším rockerem končí.

Ačkoliv frontman přiznával značnou únavu ansámblu, nebylo to znát. Čtveřice naopak připomínala nadšené děti na pískovišti, dovádění s čudlíky je viditelně baví, zvážní, jen když vezmou akustické nástroje. Setlistu dominovaly novinky z Deltas, ať už to byla Grand Arctica s výraznými beaty, Hitchockem inspirovaná Carlotta Valdes nebo Tea Tea Tea (ano, odkaz Alenky v říši divů je zkrátka silný), kde si Warynski evidentně zavzpomínal na dětské zalíbení v balkánské hudbě a předvedl téměř cikánsky živelné housle. Paradoxně nejnadšeněji byla přijata zcela akustická skladba Polish Lullaby.

Přidávalo se hojně. Komu však pražský koncert přesto nestačil, může si brzy Chapelierovu hravou melancholii vychutnat v přítmí kinosálu. Warynski totiž spolupracoval na českém animovaném celovečeráku výtvarníka Jana Baleje Malá z Rybárny. Jen kapesníčky s sebou – u pohádky na motivy Malé mořské víly s podtitulem „když láska bolí“, vám asi do smíchu nebude.