Markéta Rodryčová (Oakfest): Už nechceme jen pařit

Jeden z mála a prvních letošních takřka letních festivalů, Oakfest, se uskuteční v Dubu nad Moravou. Původně dvoudenní, nakonec jednodenní, přesto se zajímavým lajnapem, který zahrnuje nejen kapely jako Drom, Plum Dumplings, Mara Jade, Kiss me Kojak, Gospel of the Future a další, ale i odvážné překlady beatníků od Boba Hýska nebo slam poetry battle, o kterém jeho moderátor Bob řekl: „Proti ostřílenému výrobci rakví a několikanásobnému vicemistrovi Juráňovi se postaví olomoucký objev této sezóny Míra Schejbalová, která vyhrává, kam přijde.“ Pár dalších vodítek nám dala ředitelka Spolku Oakfest Markéta Rodryčová.

První ročník Oak Festu se odehrál roku 2006. Co všechno se za tu dobu změnilo, jaký prodělal vývoj?

Já u toho byla jen jako velký příznivec a fanda, který se každý rok vracel domů z toulek po světě, aby potkal kámoše a zašel na super akci. Tehdy to pořádali kluci z Human Puppet, Koki a Jirka. Býval to jednodeňák, vzájemná kompilace více kapel, který si pořádaly fesťáky navzájem, aby hrály. Jejich domovinou byli Silver Rocket, ostatně myslím, že tam ještě furt patří, a také z jejich stáje rádi zveme kapely, mimo jiné. Jenže kluci se zamilovali, oženili a stali se otci. Takže dali pauzu.

To, že byl Oakfest resuscitován, byla dílem vina má a kamaráda Šidila. Byli jsme na Šumavě na dovolené a vzpomínali na přátele, který nepřežili dětský a dospívající divoký léta a už tu prostě nejsou. Vycházelo to tehdy na rok 2017, kdy jeden měl deset let od smrti, druhej by slavil čtyřicet a třetí umřel na jaře toho roku. Nějak nás to dojalo a chtěli jsme se z toho vysekat tím, že se sejdeme s kamarády a pozveme si Už jsme doma – ti nás tehdy, mimo jiné, dost ovlivnili. Za týden jsme se vraceli domů s tím, že řekneme klukům z Human Puppet, že chceme dělat akci, jestli nechtějí nastartovat Oak znovu. A byli z toho dva dny totálně dojemný akce, plné kamarádů i cizích lidí. Myslím, že tam bylo osmnáct kapel a všechno mělo totálně parádní atmosféru. Pro mě to byl dojemný ročník, skoro celou dobu jsem měla husinu a byla nadšená, lepší vzpomínkovou jsme pro kluky udělat nemohli. No a zatím se nikdo znovu nezamiloval, takže se jede dál. Navíc se přidal ještě jeden kámoš, je dost přes umění. Luďa zastřešuje výstavy, stará se o doprovoďák, fotí a vůbec, v pěti se to líp táhne. Dali jsme tomu eko provoz, vlastní nádobí a tak, rovnocenný přístup k vegetariánům a benefiční myšlenku.

Dub nad Moravou. Co je u vás zajímavého kromě dubu a řeky? Teda ne že by to bylo málo, ale na jaké místo se můžou těšit lidi, kteří rádi i kontext kromě lajnapu?

Já ti nevím, asi nic extra v Stromu nad Řekou, co by mělo své jméno. Dub je normální dědina, kostel, hřbitov, škola, drby a tak… ale co ostatní nemají, je Oak. Jsme kousek za vesnicí, takže opravdu stromy, řeka, louka, les, pole, splav. Klid. Náš kontext je jednoduchý. Lidi, kteří milují muziku, každej trochu jinak, je nás pět a každej tam vrazí kousek ze sebe. Takže pestrost stylů plus souhra a harmonie osobností pořadatelů. To si myslím, že tam je hodně cítit. A pak to tam smrdí přátelstvím. Patetický? Ne v našem podání. Když se začíná stavět areál, tak se sleze dost kamošů a prostě se pracuje, pak nám pomáhají celý fesťák, asi třicet lidí si tam vždycky zamaká a všichni se smějou a ne jako že kdo se směje, něco bere, ale je to adrenalinová pecka strávit tři dny s kamarády v jednom rytmu. To lidi fakt zacítí, když přijedou. Nejde o prachy, ty většinou proděláme, trochu manký biznis, ale třeba loni nám po fesťáku doputovalo nějakých 20 000, abychom dorovnali manko, tím dík všem účastníkům, kteří nám prostě bez říkání pomohli. Benefice je ale vždycky. Naše lajnapy jsou brusem kvality, těžkej tvrdej diamant… Moc nás to baví, tohle bývají místa, kde se nadřeme, než si každej prosadí to své a dá prostor i ostatním. Ale veskrze to je tvrdý i grungový, trochu divný, noise, doom, alternativní, psychedelický a undergroundový. A pak si libujeme v doprovodném programu, slam poetry, výstavy, battle slamerů nebo básníků, přáli bychom si i battle muzikantů, čtení překladů i vlastní tvorby, djský sety. Tohle je asi všechno, stačí?

Oakfest je taky benefiční festival na podporu práce s dětmi a dospívajícími, kteří čelí různým problémům. Pověz mi o tom více. Odrazí se to nějak i v programu?

Benefice to je proto, že už nechceme jen pařit, ale taky tomu chceme dát něco navíc. Asi je jasný, že roli ve volbě cílové skupiny, které výtěžek se sbírky přistane, sehráli naši mrtví kamarádi. Dodnes považuji jejich smrt dílem za jejich divokost a dílem za to, že doba nebyla připravená pracovat s děckama, který se hledaly příliš intenzivně nebo příliš bezbřeze. Myslím si, že je lepší jim pomáhat a chránit je tak, aby mohly být divoký, a zároveň, kdyby se to fakt utrhlo, aby bylo s kým mluvit. Fakt by se mi líbil svět, kde by mělo každý děcko někoho, komu může s klidem říct, já jsem to přehnalo, podělalo na entou a potřebuju pomoct, ne kritizovat, ne nadávat a ne odsuzovat, ale prostě pomoct, protože já chci žít a být šťastný. Asi nemá cenu nemluvit o tom, že pracuju v organizaci, která se zabývá prací s dětmi a dospívajícími s problémy s učením, s rizikovým chováním, s jejich rodiči a pedagogy, pěstouny a taky se věnuju léčbě a doléčování závislostí u dospělých. Je to P-centrum, spolek v Olomouci, tam naše benefice směřuje. Na programu se to odrazí tak, že to každý ví, je tam malej stánek s letáčkama a benefiční kasička. Vedle pultu s jídlem, takže je to dost na očích. Víc to do lidí nepereme. Jen poděkujeme a možná to jednou dvakrát zmíníme, a když to v kase dost ztěžkne, poděkujeme znovu.

Koukám na váš web, kde je festival ještě avizovaný coby dvoudenní, ale event zase říká, že pouze jednodenní. Jak to bude? Jak náročná je organizace letos, nechtěli jste to kvůli epidemii úplně odpískat?

What??? Musíme zrevidovat web! Nejdřív jsme ho plánovali na dva dny, naplnili lineup dvaceti kapelami a pak si přiletěl covid a všechno šlo k ledu. Takže kdybys koukl do našich fotek na FB, našel bys tam plakát s asi dvaceti kousky a velkým nápisem zrušeno. Pak přišlo to rozvolňování, hned jsme se rozhodli, že do toho jdeme. Ale na dva dny jsme si netroufli, protože letos jsme nedostali žádnou finanční podporu. Normálně nás trochu dotuje olomouckej kraj z kultury. Obec Strom nad Řekou ne. A protože jsme měli asi necelý čtyři týdny a spoustu obav, tak jsme se rozhodli pro jeden den, jednu stage a stan s doprovoďákem. Možná jsme se lekli zbytečně, ale sto volnejch klacků v kapse nemáme. Já si stejně myslím, že to bude parádní ročník, je tvrdej jako my sami v tom, že jsme se za tři týdny zmobilizovali a za pár dní jdeme do toho. Kapely, který teď odřekly nebo jsme si je nemohli dovolit, protože nemáme velkou stage, nebo už měli něco jiného, pozveme příště. Byli to třeba Kill the Dandies, Manon meurt, Rutka Laskier, Děti deště, Or, Kangaroos in Austria, Sdružení rodičů a přátel ropy. Mě by se líbil podzimní jednodeňáček, ale kdoví, co bude, že. Rozhodně ti, kteří z původního lineupu „zbyli“, jsou výborní a nemá cenu nepřijet.