Martin Opatrný (Ledoborci Kultury): Jsme na začátku plavby

V době zamrzlého kulturního dění se spolek Ledoborci Kultury snaží prorážet cesty interpretům a zavřeným klubům formou benefičních streamů na výjimečných místech. Spolek nadto organizuje již festival UTOpije. V rozhovoru s Martinem Opatrným si povídáme o ambiciózních plánech na letošní rok, úskalích, která přináší výběr exkluzivních lokací, i o pražském kulturním podhoubí. Druhý letošní stream má totiž podpořit nově vznikající prostor Úl v pražských Ďáblicích.

Vybíráte nejkrásnější místa z krajů a z nich budete vždy streamovat, abyste podpořili lokální klub, je to tak? Jaká místa chystáte dál a s jakými kluby budou spojená?
Nejkrásnější místa sice vybíráme, ale leckdy je úřední šiml proti nám, a tak si je občas necháváme na další roky a jsme nuceni sáhnout po plánu B nebo C. Momentálně další potvrzené lokace jsou Pragovka Gallery, Důl Otto u Přebuzi, rozhledna Stříbrník (Červeňák) Louny a zároveň jednáme s armádou o bunkru Jordán v Brdech. Z potvrzených klubů lze zmínit Dundee Jam (Kladno), Slash Bar (Karlovy Vary), Úl (Praha), nebo Kulturní centrum Falcon (Klatovy). Prostě každé místo má svou emoci rozvíjenou vybraným interpretem a podporovaným klubem. Tak nám držte palce!

Držíme. Jak jde vyjednávání s armádou?
Nebudu lhát, jde tak moc „dobře“, že uvažujeme o změně lokace, a to rovnou na bývalou protiletadlovou raketovou základnu Dobříš. Část z nás jsou studovaní ekologové, a tak některá původní místa po následné analýze nechceme dál trápit. Dělat show jde i s ohledem na budoucí generace…

Tyhle úřední boje asi zaberou dost času. Kolik vás na to je, kdo všechno jsou Ledoborci Kultury? A podle jakého klíče se pohybujete po republice, když hledáte tahle místa?
Core spolku tvoří celkem šest Ledoborců, tři Ledoborkyně a nespočet Ledoborčat, takže je to o vytrvalosti a vnitřní síle. Zatím chystáme v první polovině roku 2021 pouze pět streamů, a tak jedeme jednoduše podle krajů. Vytipujeme desítky míst, očíhneme a dle dostupnosti žádaných specifikací filtrujeme až na dřeň. Jsme na začátku plavby.

Jaká úskalí už vás potkala během domlouvání produkce?
Řekl bych, že klasická byrokracie. Chceš dron v Praze? Potřebuješ povolení Úřadu pro civilní letectví a hlavně nesmíš létat poblíž letišť, což je prakticky nemožný úkol. Chceš něco dělat v bývalém dole Otto? Musíš mít povolení od lesníků. Chceš hrát na bunkru Jordán v Brdech? Přesvědč armádu. Je toho dost, co se už povedlo, a ještě víc k dořešení. Občas se stane, že to prostě nejde, a tak sáhneme po plánu B. Jako třeba v Praze nakonec budeme vysílat z Pragovka Gallery bez dronů, ale umíme to řešit i jinak.

Jak?
Není to nakukování do strojovny? V Pragovce použijeme Cable Cam a snad i několik GoPROček na artistech, aby byl zážitek pro diváka co nejvěrohodnější. Stejně se ale nemůžeme dočkat dronových záběrů z dalších lokací! Víc neprozradím.

Mezi zmíněnými lokacemi je i nově vznikající spolkový prostor Úl v Ďáblicích. Přibližte nám ho, je pokračováním holešovického Hólu? Co mají tato dvě centra společného?
Holešovický Hól musel opustit pronajaté prostory v brownfieldu Bubny na konci loňského léta, jelikož majitel pozemků chtěl začít s přípravou výstavby celé nové čtvrti. Podařilo se jim ale přesvědčit majitele o přestěhování projektu do jiného jeho nevyužívaného objektu, a to do bývalé samoobsluhy a restaurace na kraji sídliště Ďáblice. Takže shodný je tým lidí, kteří projekt vedou, i zájem oživit zanedbané místo nejen svěží kulturou a zážitky. Jiné jsou jistě vnější podmínky pro pořádání akcí, přeci jen Úl je přímou součástí sídliště, takže v programu bude více divadelních představení, přednášek, workshopů a menších koncertů namísto nočních parties.

Jaké propojení je mezi Úlem a vámi?
Tak především o kultuře přemýšlíme srdcem a až pak hlavou. Klišoidní kec o českém malém rybníčku, který je v alternativní sféře spíše tůňkou, zde platí dvojnásob. Všechny spolky jsou o lidech a my k sobě máme blízko. Se spolkem Zvedni Zadek jsme vlastními akcemi (cestopisy a jejich různé odnože) podporovali Hól a k prvnímu seznámení došlo nejspíš v mekce českých festivalů, na Povalči. Skupina kolem Hólu, Lólu nebo Úlu měla vždycky zálibu v oživování zapomenutých míst, i tím jsou naším vzorem!

Jaká je pražská scéna v tomhle ohledu? Není v Praze více pořadatelů než akcí samotných? Je to sice nadsázka, ale ne zas tak velká. A jak vidíš spolkový kulturní život po republice, vyvíjí se nějak?
Těžko hodnotit celou pražskou scénu. To, co vím, je jen na základě pár kontaktů a spolupráce s lidmi pořádajícími nejrůznější projekty, ať už lokálního nebo „evropského“ významu. Kulturní podhoubí v Praze mi přijde zdravé, generuje spousty zajímavých nápadů, které se dají rozvíjet a pak se šíří po republice jako blesk. Nemám problém s potravním řetězcem, kdy jeden umělec živí více pořadatelů. Pro pořadatele srdcaře je to neustálý souboj s tvrdou konkurencí, kdy pořád překonáváš sám sebe a jednou si položíš otázku, proč to vlastně děláš. Neřeším profíky, kterým jde o kšeft. Domnívám, se že návštěvník v Praze tě bere především jako spotřební matroš. Už nemůžeš? Přijde další. Jasně, záleží, jak a co děláš, já ale chci cítit podporu lidí, pro které všechny ty věci dělám. V tom je v menších městech ohromný rozdíl a síla. Ohledně spolkového kulturního života si myslím, že se spousta lidí nudí nebo dělá kraviny (kdo jsem, abych to hodnotil) a jejich potenciál ještě není naplno využitý. V rámci spolků a ovlivňování svého okolí máme co dohánět.

V Úlu působí divadelní skupina The Drama Queens, pořadatel David Fejgl aka Duck the Mainstream, kdo další?
Kromě The Drama Queens a ateliéru VJe a produkčního Davida aka Duck the Mainstream na Úlu najdete i automat na umění ArtMat, který představuje talenty českého výtvarného umění. Hned vedle ArtMatu vznikla ve výlohách galerie Vitríny Frýdlantská. Tam se představují především díla spjatá s urbanismem, životem ve městě i přímo ďáblickým sídlištěm. A nejčerstvějším residentem je i studentka UMPRUM Anička Fiedlerová, která v Úlu našla zázemí pro tvorbu své bakalářské práce. Další projekty budou přibývat tak, jak se budou postupně zprovozňovat další prostory v objektu. Nyní se intenzivně pracuje na otevření spolkové kavárny.

Váš první benefiční stream pod značkou Ledoborci Kultury proběhl z klatovského kostela sv. Vavřince a měl podpořit tamní klub a kulturní centrum Falcon. Vybrala se úctyhodná částka více než třicet tisíc korun, ty se pak rozdělily mezi klub a aktéry streamu?
Pravdou je, že celkové náklady násobně převyšují vybranou částku. Snahou je vytvořit co nejkrásnější zážitek a probudit v lidech i umělcích naději. Deset tisíc šlo klubu, aby ještě vydržel, stejnou částku jsme rozdělili umělcům, což prakticky pokrylo cesťáky. A patnáct jsme rozdělili celkem početné technické crew, zapůjčené technice a prasklým žárovkám. Nejkrásnější bylo vidět, jak to všichni dělají maximálně profesionálně a s láskou. Zkrátka neoblomná vůle vytvořit jedinečný zážitek. A to, že se to lidem líbilo a poslali Ledoborce do dalšího přístavu, je skvělé!

Na webu zmiňujete, že lidé málokdy dokoukají celé streamy do konce a že vaše streamy by v tomto měly být jiné. Během první štace provázelo živé hraní malování obrazu, jehož vznik bylo možné průběžně sledovat. Jak a čím budete na tuhle myšlenku navazovat?
Nešlo „jen“ o malování obrazu, ale hudební interprety Teepee i Jane Doe doprovázely scénické improvizační tanečnice. Měli jsme toho připraveno daleko více, ale klasicky selhaly plány B a dokonce i C. Takže dron, který měl být skutečným kořeníčkem hlavního tématu snění, nám během generální zkoušky napálil do střechy. Prostě jsme na začátku dlouhé plavby, máme chuť a kurděje jsou daleko. Na další stream do Pragovky máme samozřejmě překvapeníčko, určitě si ho 28. března pusťte. Každý další stream rozvíjí ten předchozí.

O čem bude, kdo na něm vystoupí?
Chceme, aby si posluchači mohli odpočinout, uklidnit se a relaxovat. Sednout si na oblíbené místo v prostoru, který mají rádi, a prožili s námi pár minut pohody. Do Pragovka Gallery jsme přímo mezi expozice pozvali Hard to Frame (electronic/jazz) live band, následně DJ´s Skliba and Zí (techno) na venkovní graffiti show Lukáše Lukéra a Caer8th a dynamickou vložku Shashik (circus performer), což samozřejmě není vše. Ale to snad všichni uvidíte.

Ledoborci plánují další ročník festivalu UTOpije v červenci. Počítáte s offline verzí nebo rovnou s nějakým hybridním modelem? Jakým směrem by se vaše dramaturgie měla ubírat?
V týmu celkem panuje shoda na společném výběru interpretů, a to i těch, kteří vystoupí jak na UTOpiji, tak na streamech Ledoborci Kultury. Z potvrzených umělců pro letošní ročník UTOpije, který se odehraje 2.–5. července, mohu prozradit WWW Neurobeat, Květy nebo třeba Skyline – a to je teprve začátek. Chceme vytvořit oázu klidu a míru a v 500 lidech si festival užít. Limitujeme od začátku kapacitu a doufám, že se potkáme offline. Přece jen je to festival oslavující boha svobody UTA, který v české kotlině zkrátka pije.

Když jsme u těch míst, kde je vaše základna? Kemp Úžlebec, ve kterém děláte festival UTOpije?
Všichni jsme si ten areál zamilovali na první pohled. Ikonický nefunkční tobogán, místo odlehlé od civilizace, čisté sociálky z porcelánu a hlavně obrovská vodní plocha uprostřed. Sehnali jsme klasické laminátové pramice, a když se párty zadaří, tak nad ránem startují dračí lodě. Ten prostor má zkrátka genius loci. Nechtěl bych první týden v srpnu trávit jinde.

Co na tebe zapůsobilo nejvíc z umění obecně za poslední rok? Máš nějakou oblíbenou lockdownovou kratochvíli, která je následováníhodná?
No takhle, nevím, kolik jsi toho zvládl objet a vidět nového ty, ale mě se narodil v červenci 2020 syn a s nadsázkou se dá říci, že se u nás doma děkuje za koronu. Táta je doma. Jinak na mě maximálně zapůsobila ochota lidí podporovat z vlastní kapsy kulturní prostory, které by to bez nich rozhodně nezvládly. Mluvím i jako předseda spolku Kulturní centrum Falcon v Klatovech. Ta vlna solidarity a podpory mě žene doteď. Jinak nevím, jestli mám lockdownovou kratochvíli, která je následováníhodná, ale začali jsme si vařit pivo. Nevěděli jsme totiž, je-li pivo základní životní potřeba, a co když jednou nebude? Tak snad někdy na skleničku? Zvu vás do Klatov!

Kam myslíš, že celou kulturu posune pandemie, vidíš konec tunelu?
Víš jak, na kulturu máš čas, až když nemáš hlad a můžeš si ten čas dovolit. Anebo jsi magor, který pro ni umře. Věřím, že si lidi více uvědomí reálnou hodnotu a roli kultury ve svých životech. To, že za ně vyřešila některé jejich otázky. To, že jim pomohla leckdy najít tu správnou cestu. Jsem celoživotní optimista a konec tunelu je místo, kde si každý jeden dává bacha na to, aby nesral toho vedle, ale zároveň je šťastným člověkem žijícím plnohodnotným životem. To bez kultury nejde.

Ledoborci, jezdíte rádi na vodu?
Na vodu jo, ale na vodě moc ne.