Mašiny na plný výkon (Die alten Maschinen na Favále)

Čekalo se na to léta. U příležitosti nového alba Change (vydali XProduction) překlenuli Die alten Maschinen období virtuální existence a pomocí crowdfoundingu uspořádali dva památné koncerty.

Výraz „památné“ není nadsazený. Bůh ví, jestli se ještě někdy poštěstí. Moimir nerad plánuje a jeho hudební workoholismus jej může odvát kamkoli. Je pro mne tvůrcem své vlastní scény: neúnavný badatel, strojvůdce, kybernetik, člen obávané Vanessy a kultovních Nihilistů, autor světa Magnetik, Verneovec a nově také producent zhýralých Schwarzprior. Na frontách IDM či EBM získal nejvyšší šarže.

Die alten Maschinen jsou průběžnou bokovkou: po jejich depešácké retro popině propasírované strojovými fúzemi byli fanoušci lační už před pěti lety, náklady na živé vystoupení doposud ale nebylo jak pokrýt. „Mašiny potřebovali nové šrouby a baterie“ a dovézt Leona Stevensona taky něco stojí. Nakonec ale Leon, Moimir, Mitsuko i Petr Venkrbec stanuli bok po boku, v Praze a Brně.

Přestože měli před dvojím vystoupením pouze jednu zkoušku (považte!), šlapali jako švýcarské hodinky. Je úplně jedno, že na pódiu panovalo určité napětí, aktéři sledovali noty a texty na stojanech a sem tam zaváhali, co následuje. Pokud jsou schopni zahrát Kraftwerk tak, že zahanbí originál statistů z Pohody, je jasné, čeho jsme byli svědky. Posluchači se nejvíc baví tam, kde se baví sami muzikanti: když si kapela plní sen, jak je chcete pustit z pódia? Po třetím přídavku byli viditelně strhaní, ale o Medical Elektro Rock´n´Roll, Dead Man Walking, Flying Car, To Be Or Not nebo This Toy by nás neochudili. Na únavu měli nárok: jako správní mazáci sázeli pecku za peckou a koncert natáhli přes hodinu. Hrálo se prý lépe než v Rock Café, zvuk na Favále je unikátní a jak říkal Moimir, když už se někdo obtěžuje dojet v pondělí na konec jihomoravské metropole, má to váhu. Jela bych i dál, nová deska byla velkým lákadlem. Change zasytí, pobaví a čpí možnostmi. Není divu, že se kupí kvalitní remixy od takých jako Ventolin či Burian. Obcovat s dvoupohlavním elektrem, to je, panečku, radosti!

Moimir ve své genialitě pracuje v čase minule-budoucím (přítomnost, přiznejme si to, není tak atraktivní), i taneční kreace publika byly velmi inovativní. Mašinérie synťáků, étos osmdesátek a smysl pro klávesové drámo měli naživo sílu a působili proklatě svěže. A pokud jsem o koncertě Kraftwerk jízlivě prohlašovala, že šlo spíše o historickou než hudební událost, v Brně se jednalo o obé.