Matěj Velek (Kasárna Karlín): Zažil jsem neuvěřitelné věci

Klasicistní pětipodlažní vojenská budova z roku 1844, která zůstala v téměř původním stavu? Kasárna Karlín! Od roku 2017, kdy je od státu získala do výpůjčky organizace Pražské centrum, se tu uskutečnily stovky promítání, koncertů, debat, prohlídek i rodinných aktivit pro statisíce návštěvníků a co je vůbec nejlepší – všechno pokračuje, mění se a rozvíjí. A protože právě startují oslavy pátých narozenin, ptáme se, na co se můžeme těšit. „Chystáme venkovní pódium a celou řadu koncertů a dalších doprovodných programů,“ přibližuje za Kasárna jeden z provozovatelů Matěj Velek. Mezi řečí zazní jména jako Kill the Dandies!, The Atavists, Orient nebo i Smyčcový orchestr Pražské konzervatoře, ale nabídka bude pestřejší: „Za pět let jsme vybudovali unikátní místo, které nabízí koncerty, kino, ale také stylovou kavárnu, beach volejbal, saunu nebo dětské hřiště. Jsme kulturní oáza pro všechny a tomu také odpovídá narozeninový program.“ Matěje Velka jsme se ptali dále a došlo na Nákladové nádraží Žižkov, na začátky pod vítkovským kopcem i na obecnější věci stran hlavního města.

Co tě napadlo, když jsi poprvé viděl Kasárna? Byla to láska na první pohled?

Pamatuju se, že mi nejdřív – z fotek a pak při první návštěvě – přišel prostor Kasáren paradoxně míň ikonický než Nákladové nádraží Žižkov. Asi jsem v tu dobu pořád cejtil nějakou hořkost z toho, že jsme z „Náklaďáku” museli chtě nechtě odejít a přerušit úspěšnou práci, kterou jsme měli rozdělanou. Pak si pamatuju, že když jsme se prvně dostali do vnitrobloku, to bylo ještě pod dohledem pána z Ministerstva obrany, přišel nám na jednu stranu obrovský a na druhou vlastně malý. Říkali jsme si, jak sem dostaneme všechno to, co jsme chtěli dělat…

No a pak po roce jednání jsme najednou v Kasárnách byli a uklízeli všechen nepořádek a najednou bylo reálný to všechno dělat. Dodneška, když se po zavíračce posadíme venku s holkama a klukama, co v Kasárnách pracujou, tak rádi vzpomínáme na to, co jsme kdy udělali a co ještě chceme udělat. Možnosti tu jsou!

Když jsem byl posledně v Kasárnách, jen tak na kus řeči na nádvoří při pozdním odpoledni, říkal jsem si: tady je vždycky hukot, a zároveň uvolněná atmosféra, pestrá mozaika typů a charakterů, jedinečný prostor, který se neustále mění, a zůstává svůj. Prostě místo, kam se dá zajít na sto různých akcí, ale zároveň jen tak pobýt, protože ti tam je dobře. Tohle nemá být úvodní skok do zadnice, jen gratulace k pěti letům. Jak jste si na začátku představovali, že to má za pět let vypadat?

Chválíš práci celýho týmu lidí, co v Kasárnách pracuje, a fakt jsem rád, že to takhle vnímáš, protože to je jedna z těch důležitejch věcí, o který nám od začátku jde. Chtěli jsme, aby Kasárna do maximální možný míry vítala každýho, i když víme, že všem se prostě nezavděčíš. Prostě se snažíme, aby se tady každý cítil dobře - od malých dětí a jejich rodičů přes ty, co si jdou odpočinout po práci, až po starší lidi, kteří k nám často zavítají taky.

Na začátku jsme si rozdělili venkovní a vnitřní prostory podle dramaturgie a postupně jsme začali měnit jejich původní funkci tak, aby co nejlépe obsáhly konkrétní typ programu, co nám do nich pasoval. Zas tak jsme se od původní vize nevzdálili. Nicméně některé důležité změny se odehrály a já jsem za ně dost rád. Například v původním vojenském kině se dnes učí děti a dospělí tancovat a rozvíjet svoje pohybový dovednosti. Galerijní provoz vystřídá na podzim přednášková a vzdělávací dramaturgie spolu s klubovým kinem.

Místy to bylo na hranici našich možností, ale vždycky to nějak dopadlo a výsledek nás v týmu baví. Asi si budu navždycky pamatovat všechny ty divoký finiše prací „za pět dvanáct” nebo spíš „pět po dvanácté”. Kluci z dílny jsou alergický na to, když ti nad hlavou už někdo objednává pití a ty doděláváš v leže na zemi bar nebo pokladnu…

Předpokládám, že ke svému fungování potřebujete i nějaké partnery, stejně jako vyjednávání se státními institucemi. Jak to jde z tohohle pohledu? Máte nájem na dobu určitou, co bude potom, budete mít nějaké „přednostní právo”?

Já se na to dívám pořád jako na malý zázrak, že jsou Kasárna otevřená veřejnosti. Pevně věřím, že jsme si za těch pět let vytvořili pověst spolehlivého týmu a že se nás nikdo nebude snažit odsud dostat. Na co jsme naráželi dříve, bylo spíš nepochopení našich záměrů a plánů. Dnes je každému jasné, co děláme a snad i proč to děláme. Věřím, že pokud přejde vlastnictví Kasáren do rukou hlavního města Prahy, bude spolupráce s institucemi lepší. Na druhou stranu žádnou záruku nemáme… V ideálním případě bychom měli smlouvu alespoň na deset let, abychom mohli pořádně plánovat.

Na které akce vzpomínáš nejraději, kdybys měl vytáhnout třeba tři?

To je fakt těžký, protože mě prostě baví, jak se v Kasárnách program střídá a proměňuje. Jeden den si jdeš zasportovat a druhej na koncert. Do třetice si prohlídneš výstavu a poslechneš přednášku.

Baví mě každoroční benefiční koncert pro pražskou Asistenci. Je to akce, která nám za těch pět let vyrostla pod rukama, a je to krásnej závěr léta. Erik Čipera, ředitel Asistence, vždycky říká, že je rád, že může dělat benefici v Kasárnách, že jinde by ani nechtěl. Nás ta spolupráce formuje v tom, jak upravujeme Kasárna na maximálně možný bezbariérový provoz.

Mám opravdu hodně rád naše letní kino. Těší mě, když se v něm někdy na závěr tleská, a pamatuju se, jak se jednou stála fronta dokola celejch Kasáren a diváci pak seděli úplně všude.

Hodně silnej zážitek byla spolupráce s Pražskou komorní filharmonií, kdy na nádvoří hrál padesátičlenný orchestr řízený mladým českých dirigentem Jiřím Rožněm. Ta atmosféra byla neopakovatelná.

Jaké jsou další představy a plány, co se nepodařilo udělat, kde vás to bolí?

Plány jsou skvělý, ty nebolí. Fakt. Jejich uskutečňování je ale často náročnější, než bych si přál. Máme jich na několik let dopředu. Chceme do Kasáren dostat víc sportovních aktivit, vysázet další stromy, ať je léto v Kasárnách ještě příjemnější, dodělat dětské hřiště a zónu pro rodiče. No a už jsem zmínil velkou přestavbu bývalé galerie na přednáškový sál a klubové kino. V neposlední řadě se tu děje spousta změn, který nejsou vidět. Nicméně asi nejlepší zpětná vazba, co dostáváme, je: „Já jsem tu nebyl/a pár měsíců a tady se toho zase tolik udělalo a změnilo!“

V jednom starším rozhovoru z roku 2019 jsi řekl, že Kasárna jsou „dočasná aktivita”, tehdy jste měli ještě před dalším vyjednáváním na ministerstvu o prodloužení nájmu. Pořád to platí?

Ano i ne. Přál bych si, abychom mohli ve svojí práci pokračovat co možná nejdéle. Věřím, že jsme pořád ještě na začátku a plánů máme spoustu, a to jsme se ještě nedostali do historické budovy kasáren. Na druhou stranu se nedá vyloučit, že někdo přijde s mnohem lepší myšlenkou a náplní areálu a pak je asi nevyhnutelné, aby „naše” Kasárna skončila.

Studoval jsi antropologii, pak vedl tým, který tři roky spravoval kulturní centrum Nákladové nádraží Žižkov, které prodělalo za těch posledních deset let velký vývoj a za chvíli bude k nepoznání. Jak se díváš na svoji „kariéru”? A co ti po-školní zkušenosti řekli o lidech obecně, je tam posun oproti akademickým teoriím?

Já na takovouhle sebereflexi nebo evaluaci v posledních letech nemám vůbec čas. Takže se mi na tuhle otázku nebude odpovídat úplně jednoduše. Nádraží i Kasárna mi do života přivedly obrovské množství lidí a zejména pak kolegyň a kolegů, nebo spíš blízkých lidí - kamarádek a kamarádů. Zažil jsem s nimi neuvěřitelné věci a jsem vděčný za každou zkušenost, kterou jsem získal, a každý zážitek s nimi. Definitivně mě o tom přesvědčilo to, jak jsme společně zvládli čas, kdy Kasárna musela být zavřená a my nevěděli, jestli ještě někdy budeme „normálně” fungovat a moct dělat svoji práci.

Celá Praha se rychle mění. Je to k lepšímu, k horšímu, když se podíváš na proměnu kolem nákladového nádraží, Rohanského ostrova, nové smíchovské čtvrti?

Nejsem si jistý, jestli jsem ten pravý, abych to soudil. Většina současné výstavby mně spíš přijde banální než inspirativní. Naopak stavby, jako jsou Kasárna anebo Nákladové nádraží Žižkov, mi dávají naději, že v Praze můžou být i pro příští generace domy, co ti dají nějaký zážitek a zanechají v tobě silný dojem. Pokud se takovým stavbám podaří dát trvale veřejnou, společenskou nebo rovnou kulturní funkci, bude to dozajista skvělý. A jestli se na tom v Kasárnách my - jako celý tým lidí - nějakou měrou podílíme, tak má naše snažení a práce smysl.