Jakub Šíma | Články / Reporty | 15.05.2014
Big Daddy Kane je obvykle titulován jako pionýr nebo chodící legenda. To v rámci hip hopu znamená zpravidla dvojí. Buď má interpret nejlepší léta nezadržitelně za sebou (lepší varianta) a nebo je už několik let po smrti (typicky zastřelen). U Big Daddy Kanea aka Blackanovy aka Dark Gablea platí první varianta. Na druhou stranu panuje dobrá tradice, že chybějící zářezy v diskografii umělec často dohání na stagi, kde při konfrontaci s mladšími ročníky často vychází vítězně. Na loňském Hip Hop Kempu se tak pro mě Kaneovo vystoupení stalo takřka iniciačním zážitkem. Jeho svižná flow s typickým frázováním a akcentem se nikdy nevymanila ze škatulky oldschoolu. Ale tady dřímá v nepřizpůsobování síla. Místo uctivého oprašování antikvární minulosti přišla srážka se stylem, který sice dvacet let nikdo nejede, ale z údernosti nic neztratil. Big Daddy Kane je sice něco jako poslední generace mongolských hrdelních pěvců, ale rozbalit to pořád umí. Na přelomu osmdesátek a devadesátek byl na vrcholu, když v elegantním saku, se zlatou klobásou kolem krku a minimálně dvěma ženami po bocích vyučoval styl nejen v Americe. Jezdil na focení s Madonnou a Naomi Campbell, Jay-Z u něj začínal jako hypeman a v přednesu byl perfektní. Po zatím posledním albu z roku 1998 se za ním však zavřela voda a místo honění trika začal důstojně stárnout. Jak se mu to daří, měl ukázat úterní večer.
Role předskokanů připadla producentovi Marcu Polovi a MC Hannibalu Staxovi. Zhostili se jí bohužel s až přílišnou snahou „neukrást show“. Hannibal Stax s pomalejší dikcí neměl moc šancí přivést publikum do varu, a to ani přes vydatné zdvojování brooklynským boombapovým pravověrcem Marcem Polem. Nejzdařilejším momentem byl nakonec rychlopalný track od polského sympaťáka O.S.T.R., který přišel jako neohlášený host a po půlnoci stihl na Václaváku ještě v rychlosti natočit několik záběrů do nového videa.
Kolem půl jedenácté se srotila ne zrovna početná návštěva klubu k nástupu do stroje času. Hlavní pilot Big Daddy Kane chytil hned od začátku knipl pevně do rukou. Bílá košile, šedá vesta a bílé džíny s lehce ošoupanými flitry byly adekvátním pracovním oděvem starosvětského mikrofonového svůdníka. Outfit vysloužilého disco tanečníka nemohl zůstat nedoplněn tanečními pohyby jak vystřiženými z disco klubů konce osmé dekády. Lascivní kroužení boky, svižná práce nohou, neoddiskutovatelné charisma a roztočená disco koule odrážející decentní barevné nasvícení byly nezbytnou součástí scény. Big Daddy na pódiu bleskurychle přehazoval mikrofon z jedné ruky do druhé, až se zdálo, že levituje, a zkušenými pohyby klátil stojan, který poddajně cestoval po scéně. Svižné beaty starých hitů dokázal i v pětačtyřiceti s přehledem urapovat a navíc předvést, že tehdejší flow ani dnes neztratila na své působivosti. Bylo to v něm jako v koze.
Jeden ze silných momentů nastal, když nadšené obecenstvo přetavilo dlouhý aplaus v ještě delší skandování „Big Daddy Kane, Big Daddy Kane“. Ten i přes prvotní dojetí skandování utnul, aby bez jakýchkoli průtahů nemilosrdně odpálil další vál. Není bezdůvodně označován za jednoho z nejlepších MC´s všech dob. Ze schopností, které ho zdobily v časech největší slávy, ani přes nevyhnutelný retro odér nic neztratil. Zároveň je asi jediným, kdo dokáže předvést oldschool přelomu devadesátek v plné parádě. Styl, co chytil za srdce.
Big Daddy Kane (us) + MC Hannibal Stax & Marco Polo (us)
13. 5. 2014, Lucerna Music Bar
foto © HipHopStage.cz
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.