redakce | Články / Rozhovory | 15.10.2015
Pražský klub Roxy a jeho menší bráška NoD letos slaví narozeniny, a jak už bývá v posledních letech zvykem, věnují oslavám hned celotýdenní program, kde si své najde fanoušek house party i posluchač japonské alternativy. Stejně jako dostane dobrý průřez aktuální tuzemskou scénou. Jak to vypadá v zákulisí a co čeká spojený prostor do budoucna nám řekli manažer Jaroslav Stanko a Adéla Sejkorová, která ma na starost dramaturgii koncertů.
Dvacáté třetí narozeniny Roxy oslavujete během celého října, akcí je hned několik. Jak dlouho jste na programu pracovali a jak jste spokojeni?
Jarda: Na programu se pracuje tak od ledna, února. Jmen, která byla ve hře, bylo relativně hodně. Nakonec jsme s výsledkem velmi spokojeni a těšíme se až to vypukne.
Adéla: Letos se mi narodila dcera, dokonce neplánovaně o dva měsíce dříve, takže jsem musela z několika svých požadavků slevit. Naštěstí v zásadě program splňuje to, co jsem očekávala, velké jméno (Walk Off the Earth), silný line-up na Soundz Czech a zahraniční exotiku (Tujiko Noriko z Japonska), takže jsem nakonec velice spokojená.
Když se zastavíme u zahraničních interpretů – jejich angažmá na BE23 jsou výsledkem toho, že jejich turné vede přes Prahu, nebo jsou cíleně zváni přesně na tuhle akci? Jak pracujete se zahraničními interprety, snažíte se je zvát přímo do Prahy, nebo využíváte nabídek bookingových agentur?
Jarda: Vždy jde o kombinaci obou přístupů. U kapel ale dáváme přednost termínu v rámci turné, u DJs se cíleně zaměřujeme na konkrétní jména. Stejně jako u divadelních představení nebo performancí, kde oslovujeme konkrétní umělce.
Adéla: Kapely zvu přímo na tuto narozeninovou akci. Kvůli logistické a finanční náročnosti primárně oslovuji kapely, které plánují tour.
Součástí oslav je i akce Soundz Czech, která podle tiskové zprávy představuje to „nejlepší z české hudební scény“. Jak kapely vybíráte? Ohlížíte se na výsledky domácích hudebních cen?
A: Výsledky hudebních cen mě samozřejmě zajímají, ve výběru kapel mě ale neovlivňují. Kapely vybírám podle toho, co sedne mému vkusu, a to nejen hudebně, ale i lidsky. Celý rok se tiše rozhlížím kolem sebe, co se kde šustne zajímavého, co by mohlo fungovat, nabírám nová přátelství a postupně mi seznam houstne. Nechávám to uležet a nakonec z toho vždycky vznikne silná skupina kapel, která jako celek skvěle šlape. Zahraje tam pouze vzorek toho nejlepšího, což je vlastně dobrá zpráva, že je u nás z čeho vybírat.
Když odhlédneme od pracovních povinností – jakou posloucháte hudbu? Do kterého pražského klubu byste vyrazili za muzikou?
Jarda: Poslouchám hodně hudby, kterou produkují DJs přímo v Roxy. Mohu prozradit, že si jejich sety nahrávám, abych je mohl v průběhu dne slyšet a věděl, co v klubu děje v noci, když tam nemůžu být. V autě poslouchám Vltavu nebo americké Country.
Adéla: Nejdéle věrná jsem Radiohead a Arcade Fire, jinak to sjíždím napříč žánry od alternativy jako Foals, Tame Impala, Grizzly Bear, Balthazar, Biffy Clyro, přes post a progressive 65daysofstatic nebo ASIWYFA až po elektroničtější věci typu Trentemøller, FKA twigs, Young Fathers, Moderat nebo Kavinsky. Je toho hrozně moc. Když nejsem v ROXY, chodím nejčastěji asi do Lucerny, občas MeetFactory.
Na BE23se propojí kluby Roxy a NoD, což je pro fanoušky jistě zajímavé a neobvyklé. Pokoušíte se o něco podobného během roku, nebo je to pouze unikátní příležitost, kterou si schováváte na narozeniny klubu? V jednom rozhovoru jste mluvili o možnosti dělat podobnou akci taky na jaře, je to stále v plánu?
Jarda: Řekl bych, že už to v plánu není, a to proto, že dát dohromady podzimní oslavy narozenin je dost značný nápor na celý tým. Ostatně když se podíváte na některé jarní týdny v Roxy a Nodu, mohli bychom to nazvat festivalem a nikdo by se nedivil.
Jak se chystáte pracovat s prostorem, co si představit pod projektem Roxy Visuals?
Jarda: Roxy Visuals vol. 5 je už pátou kolekcí uměleckých děl a instalací, které v průběhu posledních dvou let mohou návštěvníci Roxy vidět. Každých šest měsíců se v klubu vystřídá kolekce 12 -14 vystavujících umělců. Nejde tedy o nic nového – nové je jen to, že jsme vernisáž konceptu zařadili do programu BE 23. Při koncipování projektu spadajícího do oblasti výtvarného a vizuálního umění jsem vycházel z potřeby relativně rychle měnit prostředí klubu. Současně jsem nechtěl, aby klub byl definován dekoracemi, jako jsou jiné podobné prostory. Jako hlavní přínos vidím v příležitosti seznamovat touto formou fanoušky hudby a parties se současným českým uměním. Pro umělce je to výzva hlavně proto, že se nejedná o interní prostor galerie, ale o místo s proměnlivým osvětlením a intenzivním kontaktem s divákem. A hlavně – v Roxy vidí jejich díla 70 – 80 tisíc lidí. Toho by v galerii nikdy nedosáhli.
Program je vyvážený a pestrý, vedle menšinovek taneční party, pro každého něco. Lze mít každý den plný dům?
Jarda: Mít každý den posvícení je asi nesplnitelný sen. Paradoxně ale platí, že úspěšný program se musí stavět na racionální úvaze a nikoli na emocích.
22. října je volný večer? Dívám se dobře, že ten den není zahrnutý do týdne oslav?
Jarda: Ano, díváš se dobře. (úsměv)
Jedním z fenoménů poslední doby jsou různé showcase přehlídky, nepřemýšleli jste o něčem podobném v Roxy? Případně o talentové soutěži českých kapel, třeba v rámci Free Mondays nebo jiné pravidelné akce...
Adéla: Soundz Czech je jediná přehlídka, kterou děláme. Je to výběr z toho nejlepšího, co se dá na české scéně najít. Zahraniční kapely pokrývá právě projekt Free Mondays. Tam vybírám zajímavé kapely primárně z těch, které o to samy projeví zájem. Kapela vždy dostává šanci hrát na Free Mondays i podruhé, budujeme tak společně fanouškovskou základnu v Praze. Obojí je ale investice se vstupem zdarma. Soutěže obecně nemají moc dobrý kredit a zpravidla se do nich nehlásí ani kvalitní kapely. Jediná soutěž, která mi zatím dávala smysl, byla o hraní na festivalu Sziget, ale i tak o soutěže publikum nejeví moc zájem.
Od Nového roku bude pravděpodobně platit plošný zákaz kouření ve všech restauracích a klubech, připravujete se na to nějak? Bude to pro vaše provozovny problém? Pojí se to samozřejmě i s hlukem venku, kuřáci budou chodit ven…
Jarda: To je vážná otázka. Zákaz kouření osobně vítám a konkrétní opatření připravujeme. Jak bude městská policie řešit hluk na ulici, nevím, taky by mě to zajímalo. Nicméně pro nás platí, že z klubu se ven neodchází postávat a pokřikovat na ulici. Je to opatření, které souvisí s provozním řádem, a ten je součástí naší kolaudace. To platí ale jen pro Roxy. NoD je už dnes z poloviny nekuřácký. Zákaz kouření v kavárně však bude nepochybně znamenat zvýšený pohyb osob na ulici.
Během posledních pár let vyrostlo v Praze hned několik nových klubů, spousta těch tradičních (včetně Roxy a NoD) prošla různými změnami. Cítíte nějakou změnu v klubovém životě v Praze?
Jarda: Ano, všechny tyto změny souvisí vždy s celkovou ekonomickou a společenskou situací a také s generační výměnou publika v klubech. Neřekl bych ale, že se dá mluvit v kategorii lepší/horší. Bude to vždy jiné, v jiném kontextu a pro nové lidi. Vývoj se (naštěstí) nedá zastavit.
Adéla: Klubových akcí v Praze je strašně moc, někdy se sejdou třeba i tři důležité koncerty nebo taneční party v jeden den. Publikum v Praze má těžké rozhodování, do kterých nakonec investuje svoje peníze. Je tu cítit tlak konkurence a zároveň čím dál náročnější a vybíravější publikum. V zásadě ale pořád platí to, že kvalitní umělec si své publikum najde.
Co chystáte v nejbližší budoucnosti, jaké plány má Roxy na příští rok(y)?
Jarda: Naše plány jsou veskrze investiční, samozřejmě kromě plánu produkovat stále lepší a kvalitnější program. Roxy stále není stavebně dokončená, a tak chystáme především investice do technologií a komfortu pro fanoušky. Co se týče NoDu, je tam situace obdobná. Divadlo potřebuje novou střechu, novou podlahu a lepší vybavení na koncerty, které by se měly stát standardní součástí programu. Programová budoucnost NoDu je nyní v procesu vývoje. Pracujeme s novou vizí zaměření divadla i organizace tvůrčích a organizačních procesů. Výsledek by měl být vidět už od nové sezony – tedy podzimu 2016.
Libor Galia 12.12.2024
Nejintimnější, a zároveň nejtajemnější hudební festival v Česku? Co z něj zůstalo a jaké to bylo, jaké to bude, v rozhovoru se dvěma zakladateli. Miro.
Jiří V. Matýsek 09.12.2024
Se sdílným švédským jazzovým kytaristou jsme zapadli do jedné z hospod v centru Brna. Diskuze nad typicky českým gulášem se ubírala po unikátních cestičkách.
Abbé 04.12.2024
Členové 1914 vystupují pod smyšlenými identitami vojáků, včetně služebního zařazení. Rozhovor.
Libor Galia 26.11.2024
Torr, Axonbody. Settings. O spolupráci, vzniku alba i názvu je následující rozhovor. Křest hned.
Abbé 06.11.2024
Přibližně hodinový blok se na Brutal Assault setkal s poměrně živým zájmem, přestože byl prostor vydýchaný už kolem jedné odpoledne. Rozhovor.
Mariia Smirnova 03.11.2024
V rozhovoru nám David prozradí nejen detaily příprav, ale i další akce, na které se těší – a nakonec i to, jaký je jeho nejoblíbenější drink na šestce.
Klára Řepková 23.10.2024
Z covidové karantény vzniklé uskupení se na něm střemhlavě vzdaluje od všech vnějších i osobních škatulek.
Banán 09.10.2024
Brendan Canty byl zakládajícím členem Fugazi. Nyní je jeho hlavní hudební radostí kapela The Messthetics. Rozhovor.
Štěpán Bolf (A.M.180) 07.10.2024
Před devíti lety oznámili košičtí Kolowrat pauzu, která se mohla zvenčí jevit jako úplný konec jedinečné kytarové kapely. Teď jsou zpátky. Rozhovor.
Abbé 03.10.2024
Parta ochmelků převrtá spousty vypitých piksel od piva na zbraně a brnění, aby srovnala účty s protivnými fantazáky, načež utrží jak černý rytíř v Monty Pythonovi a Svatém grálu spousty…