Jiří Mališ | Články / Reporty | 24.08.2017
Do posledního místa vyprodaná Roxy v Praze poprvé přivítala americký kvartet X Ambassadors. Dalo se čekat, že newyorští šoumeni představí hlavně letošní singly, ale nakonec vsadili na osvědčené hity z debutu VHS. Což vůbec nebylo na škodu a hned v úvodní Jungle to naplno rozbalili a dali zapomenout na nevýrazný folkový support anglického písničkáře Jordana Mackampy. Nejvýbušnější track dosavadní diskografie ukázal, že si pro diváky připravili pořádnou party, a ti začali skákat hned v následující Loveless. Opakující se texty, které kazily dojem z prvního alba, nebyly slyšet přes hutné bicí a namísto recenzentského rozboru jsem se oddal pohupování do rytmu.
Během Love Songs Drug Songs se klub halil do démonicky rudočerného hábitu a neměnný rytmus bicích připomněl druhou desku Imagine Dragons - dystopie jako ze soundtracku k Transformers. Zvuk X Ambassadors nikdy nebyl plochý, o vedoucí linku se starala kytara, místy saxofon a chybějící basu nahradily klávesy či bicí. Před akustickou Hoping jsme zabrousili i do politiky, písni věnované americké společnosti pro lidská práva se dostalo úvodu, který kritizoval politiku Donalda Trumpa a současné dění ve Státech. Divákům byl proslov vcelku lhostejný, ale refrén romanticky znějící skladby si s kapelou zazpívala půlka sálu. X Ambassadors se těžko smiřují se zpomalováním svých setů, takže se nám dostalo nejnovějšího singlu Ahead of Myself, při kterém se opět tančilo. Během Naked si frontman Sam Harris rozepnul košili o dva knoflíčky víc, než se patří, a dívky v první řadě to ocenily nadšeným pokřikem.
Zbytek koncertu byl o snaze dostat se ke dvěma nejznámějším singlům, Gorgeous i Low Life připravily publikum na vrchol večera. Od první noty rádiového hitu Unsteady se zpěvu ujal vyprodaný sál a Harris si tak škrtnul leda ve slokách. A jinak tomu nebylo ani během Renegades. Stovky mobilů natáčely jedno pódium a instagramové feedy se zaplnily identickými videi. Ale i to k X Ambassadors patří - zpívající fanoušci, telefony ve vzduchu a pohled do sálu připomínající hvězdy ve vesmíru. Jedinou kaňkou na skvělém koncertu tak byl nepotřebný přídavek v podobě doposud nevydané skladby Joyful a méně známého singlu Unconsolable z prvního EP. Ale ve vzpomínkách zůstane prožitek jako z Imagine Dragons, kteří před čtyřmi lety v Praze také napoprvé vyprodali. X Ambassadors míří stejnou cestou.
X Ambassadors (us) + Jordan Mackampa (uk)
21. 8. 2017 Roxy, Praha
foto © eva dang
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.