Moimir Papalescu: Sound u většiny novejch věcí nemá šťávu

Kdysi jsem si myslel, že Moimir Papalescu je pseudonym a že Miroslav Papež je... taky pseudonym. Ale on se tak opravdu jmenuje. Začínal s Gun Dreams, ale možná taky daleko dříve, byl součástí industriál/synthpop/electro scény od osmdesátých let a stále je. Vanessa Gun, Vanessa, The Nihilists, ale taky Magnetik, Die Alten Maschinen a další, to se všechno ví. Ale málokdo ví, že masteruje Billie Holiday i Moduretika – a tomu se říká záběr! Debutové sólo Electric Soul vyšlo před pár dny u X Production a tím jeho plány na nejbližší měsíce zdaleka nekončí. Dobrý den, sluneční brýle nosíte i v noci? (Na to bych se nikdy nezeptal...)

Tahle otázka je stejně naivní jako neuvěřitelná: jak je možné, že vydáváš „teprve“ první sólovou desku? Muzikant, co je na scéně přes dvacet let? Je to tím, že jsi hlavně týmový hráč?
Dalo by se to tak říct. Vždycky jsem byl týmovej hráč a měl kolem sebe rád další muzikanty. Proto cesta k mý první regulérní sólový desce byla trochu delší. Je pravda, že jsem nad tím, že bych ji udělal, přemejšlel párkrát už v průběhu minulejch let. Například po vydání alba Vanessy Gun jsem měl chuť to zkusit. Byl tady prostor, nápady, ale pak přišly rodinný záležitosti, kdy jsem se rozváděl. Měl jsem i vážnou bouračku a potřeboval si celkově dát věci do pořádku, a tak jsem nakonec radši zvolil delší tvůrčí pauzu. Potřeboval jsem prostě dobít baterky. Pak přišli The Nihilists a ty z minula nastřádaný věci se najednou docela hodily.

Tvoje fascinace osmdesátkovým analogovým zvukem je... obsesivní. Proč? Proč novější zvuk nebo třeba i ten současný pro tebe není zajímavý? Jsou to nějaké genetické základy nebo vlivy dětství? Co třeba dubstepové bassy? Nic? Není to jako když čerstvej důchodce říká: Nene, pro mě už ty mejly nejsou...?
Já nad tím moc nepřemejšlím. Co dělám, je autentický a jsem rád, že mý nahrávky zněj tak, jak zněj. Určitě je to i tím, že jsem v těch osmdesátkách začal hudbu dělat, ale není to žádná velká obsese. Sleduju občas i nový trendy a používám nový nástroje, který za něco stojej. A basy jsou buď dobrý nebo špatný a je jedno, v jakým stylu zazněj. Stejně tak je tomu i se zvukem. Chápu, kam svojí otázkou směřuješ, ale já žádný větší pozitiva v tom „novým“ soundu nenacházím. Něco jinýho je nová energie, nový technologie a nový hudební postupy. Bohužel sound pak u většiny novejch věcí nemá šťávu. Dávno pryč jsou časy, kdy si člověk uvědomil geniální zvuk, co nahrávky ze sedmdesátek nebo osmdesátek měly. Namátkou Joy Division nebo desky Davida Bowieho z jeho berlínskýho období. Ještě v 90. letech se v tomhle ohledu něco dělo. Dneska je to buď víc nebo míň podařená kopírka nebo natlačená, zvukově sterilní sračka.

Název desky Electro Soul je všeříkající. Jaký materiál obsahuje? Jsou tam nějaké šuplíkové věci?
Jsou tam věci zhruba za poslední rok. Nechtěl jsem, jako třeba u Magnetik, použít nějaký samply nebo fragmenty z minulosti. Deska vznikala impulzivně, bez nějakýho plánu. Začalo to tím, že jsem jednoho dne vzal přenosný nahrávací zařízení a vyrazil ven do
města, do přírody, natočit nějaký zvuky. Tak vznikla třeba Japanese Garden. Vůbec první skladba na týhle desce a i další materiál z tohohle field recordingu je použitej v písničkách na e-Soul – míjející se auta, rytmus vlaku, vrány, ale třeba i funění ježka.

Na první poslech zaujme track Charge Your Battery, který pracuje s daftpunkově-kraftwerkovskými motivy i novou vlnou, ale nejvíc tam slyším Jamese Murphyho a LCD Soundsystem. Je to tak, nebo to jsou jenom moje projekce?
Jsou to jenom tvý projekce. Moje žena tam třeba kromě těch Kraftwerk zase slyší Laibach. Tahle skladba vznikla na jednoduchým arpeggiu, kolem kterýho jsem začal nabalovat další zvuky a rytmus. Když jsem nakonec přidal zpěv přes vokoder, bylo mi jasný, že je to hodně kraftwerkovský. Jednu chvíli jsem chtěl tenhle materiál odložit, ale pak jsem si řekl, že to jde čistě ze mě a že je to de facto pocta kapele, která pro mě byla už v sedmdesátejch letech stěžejní a která mě naučila chápat, jak je především u syntezátorový hudby důležitý pracovat se zvukem. A tak jsem to nakonec přestal řešit a udělal z týhle skladby rovnou druhej singl. (smích)

Ještě jako klouček jsem byl zkraje devadesátek na koncertě Gun Dreams v Olomouci - co dělá tehdejší tvůj spoluhráč Lax Benda? Sleduješ tuzemský industriál?
S Laxem (Lubor Benda - pozn. aut.) jsme se léta neviděli, až zhruba před rokem jsme se díky facebooku zase „potkali“. Nezůstalo jen u tý virtuální komunikace – sešli jsme se pak i ve studiu. Zajímavý bylo, že se to zdálo být jako včera, a když jsme zapli mašiny a začali dělat, tak ta chemie byla zpátky a nás to oba hodně bavilo. Výsledkem jsou dva základy, se kterejma se určitě dá ještě dál pracovat. Co se týče českýho industriálu, tak naposledy jsem slyšel před x lety jihlavský projekt Tábor radosti, kterej se mi svým darkambientním konceptem hodně líbil. Dál nějaký nový zajímavý věci od Vladimíra Hirsche, ale jinak to moc nesleduju.

Slyšel jsem, že když promotéři koncertu Bena Frosta v MeetFactory před pár týdny sháněli jistou analogovou mašinku, zjistili, že na střední polokouli ji vlastní jen dva lidi a ty jsi jedním z nich. Jsi sběratel? Sběratel-fetišista? Znáš hudbu Bena Frosta, oslovuje tě „noise“ tohodle typu?
Hudbu Bena Frosta neznám a zatím jsem si ji ani nenašel, abych mohl říct, že znám. (smích) Ale určitě se po tom mrknu, jeho jméno jsem už zaregistroval a může to bejt dost zajímavý. Nástroje nesbírám, jen postupně pořizuju do studia ty, který mě bavěj, který jsou nějakým způsobem unikátní a se kterejma je radost pracovat.

Šéfuješ hudebně inzertnímu portálu Midi.cz, což zní vzhledem k tomu, co děláš, velmi logicky. Jak si portál stojí?
Portál zhruba před rokem na můj popud koupilo vydavatelství X Production. Midi.cz je jedním z nejstarších a nejnavštěvovanějších hudebních inzertních serverů u nás, zároveň je to ale místo, kde se potkávaj hudebníci a milovníci nástrojů. Je kolem toho celkem slušná komunita. Inzerujou tu často lidi jako třeba Filip Míšek nebo David Doubek (Ventolin) nebo třeba i Dušan Vozáry a Karel Plíhal. (smích) Návštěvnost máme cca 25 tisíc týdně. Plánujeme redesign a značný vylepšení funkčnosti. To vše od Novýho roku.

Mohl bys nebo chtěl by ses živit muzikou? Dělat desky jiným, jako třeba Jan P. Moucha nebo Ondřej Ježek myslím... Proč ses nikdy nepřestěhoval do Prahy?
Do Prahy jsem měl možnost jít x-krát. Byly tu nějaký zajímavý nabídky, ale já mám dobrou práci, kterou můžu dělat převážně z domova, a Pardubice jsou město, který mám opravdu rád a kde jsem spokojenej. Máme s rodinou i místo na venkově, kde bejváme o víkendech, a tak není moc důvod se někam stěhovat. Jinak já se hudbou částečně i živím, dělám mastering. V minulosti namátkou u nás pro Dead Popes Company, Sunshine, Lakeside X. Naposledy třeba pro Kora Et Le Mechanix nebo skupinu Gerda Blank. Dělám hodně i pro zahraniční labely, nedávno jsem masteroval například exkluzivní výběr Edith Piaf nebo restauroval raritní živáky Franka Sinatry nebo Billie Holiday. V poslední době dělám i vážnou hudbu. Mám za sebou stovky masterů pro klienty ve Francii, Itálii, Japonsku, USA nebo Kanadě.

Co se bude dít příští rok, který z projektů bude mít přednost nebo na který přijde řada? Dioda Boy, Die Alten Maschinen, Magnetik nebo sólový Moimir? Nebo něco úplně jiného?
Ty jo, dobrej nápad! Asi by vůbec nebylo špatný udělat další sólovku. (smích) To by nikdo nečekal, zvlášť kdyby to bylo stylově něco úplně jinýho. Ale mám už připravenej koncept pro pátý album Magnetik – podle Mortenova scénáře se chystáme zhudebnit Marťanskou kroniku od Raye Bradburyho. Zároveň máme skoro hotovej elektro-jazzovej projekt se saxofonistou Petrem Venkrbcem, ten určitě vyjde zkraje příštího roku. Jsem taky domluvenej na spolupráci s písničkářem Adamem Katonou, mám hodně rád jeho texty a zajímalo by mě, jak by vypadalo spojení jeho folku s elektronikou. Taky se to momentálně začíná hejbat u Vanessy, takže jestli nám to tu v prosinci nevypnou, bude to docela zajímavý. (smích)