Moon Crew #27: Vadim Petrov

Rodina Petrovových je pevně propojená s vážnou hudbou, Vadim (představitel čtvrté generace s tímto jménem) ale přišel k hudbě přes nu a black metal. Dnes vystupuje s vlastním audiovizuálním projektem Simulacrum AV a je největším odborníkem Full Moonu na drum & bass. Rád pozoruje proměny současné společnosti skrze svět počítačových her nebo dynamickou elektronickou scénu. V Moon Crew jsme se bavili nejen o trendech v digitálním a hudebním světě, ale také o tom, jestli bude Vadim pokračovat v rodinné tradici a předá synovi svoje jméno. (Neptejte se.)

Kdy a jak ses seznámil s Full Moonem?

Na gymplu jsem se začal víc zajímat o muziku a chtěl chodit na koncerty. Problém byl, že jsem neměl peníze na lístky, naštěstí přišel David Čajčík se super dealem: můžu jít na koncert zadarmo a pak o tom něco napsat. Keců jsem měl plno a peněz málo, takže to vyšlo levně. Párkrát jsem zkoušel i fotit, ale toho jsem se rychle vzdal. Škoda, protože na fesťáku se do tašky na foťák místo objektivu vešla flaška. Moje texty vycházely nejprv na zinu, časák se mi dostal do ruky až později. Přestože článkem na papíře se líp chlubí babičce, je mi zine bližší.

Babička má určitě radost i tak. Baví tě psaní o hudbě?

Teď píšu, hlavně abych ušetřil kamarády v hospodě. Občas mám tendenci je zasypat lavinou myšlenek a často následuje jenom trapný ticho. Už jsem si zvyknul, že někteří lidi nemaj vlastní názor na nejnovější vývoj neurofunku, a než abych tím zatěžoval někoho konkrétního, radši to nasypu anonymním čtenářům.

Psal jsi nebo píšeš někam kromě Full Moonu?

Píšu ještě pro Hoofbeats, což je moravský dnb label. Krom popisků singlů na Beatport sem tam udělám rozhovor nebo napíšu report na web.

Studoval jsi počítačovou grafiku a věnuješ se grafice počítačových her. Na kterých hrách jsi měl šanci pracovat? Jaké v tomto odvětví pozoruješ trendy a co tě na tom baví?

Spolupracoval jsem zatím na menších projektech z game jamů, vydaný titul ještě nemám, už rok ale programuju ve Warhorse Studios. Trendů je hodně, momentálně mám velká očekávání od příští generace konzolí, hlavně jak se projeví přítomnost SSD na herním designu a jak bude fungovat virtuální geometrie představená v demu Unrealu 5.

Hry považuju za naprosto bezkonkurenční uměleckou formu. Nabízí obří prostor pro rozvoj příběhu a emocí, hráči je berou osobně a jsou schopni věnovat jednomu titulu klidně tisíce hodin. Jde o mladé médium a vyvolává vášnivé diskuze i mezi lidmi, pro které jsou “vážné” umělecké formy příliš vzdálené. Hry částečně reflektují a částečně vytvářejí současnou společnost, myslím, že v daleko větší míře než jiná populární média jako hudba a film.

U hudby se ale na chvíli zastavíme. Tvoje rodina má dlouhou hudební tradici, dědeček Vadim Petrov je například známý skladatel, který založil Konzervatoř Jaroslava Ježka. Jakou roli hrála hudba během tvého dospívání?

Do hudebky jsem samozřejmě šel hned, jak to šlo, nijak mě to ale nepoznamenalo. Pamatuju si akorát, že už tehdy mi hudební klíče nedávaly smysl. K hudbě jsem si našel vztah až docela pozdě, někdy kolem desíti let jsem našel zalíbení v nu metalu a na ten navázal symphonic metalem. Ostatní hudbu jsem považoval za odpad nebo přinejlepším za přežitek. Až black metal ve mě probudil aspoň trochu pochopení pro jiné žánry a když jsem se asi v šestnácti dostal k elektronické hudbě, začala dodnes trvající jízda. Asi by se dalo říct, že jsem si hledal cestu někam, kam na mě moje rodina nemohla.

Takže k vážné hudbě a jazzu nemáš vřelý vztah?

Jsou vhodné tak do filmů pro pamětníky.

Hraješ na nějaký nástroj?

Až kolem maturity jsme s Davidem zakládali kapelu, takže jsem popadl kytaru. Tu mám doma dosud, ale převážně produkuju v Bitwigu, do kterého si občas nahraju gameboye nebo nějaký podivný synťák od Bastlu. Rád se v rozhovorech muzikantů ptám, v čem produkují, a editoři mi to vždycky škrtnou.

Jsi součástí audiovizuálního projektu Simulacrum AV, a pokud se nemýlím, je s ním spojená i tvoje bakalářská práce.

Spolupracuju s českým producentem Malcuthem. Oba jsme na stagi, Malcuth hraje hybridní dj set s připravenými tracky a spoustou efektů a živých vstupů a posílá mi metainformace, pomocí kterých míchám videa. Používám k tomu speciální nástroj, který jsem obhájil jako diplomku na FEL ČVUT, ale je pravda, že myšlenkově vycházel z bakalářky.

Simulacrum AV je silně experimentální projekt, na každé vystoupení máme něco nového, ale myšlenka zůstává stejná - snažíme se co nejpevněji svázat hudební a obrazový projev, vyvolat v publiku synestezii. Máme dost podobný vkus, takže není těžké se naladit na jednu vlnu a společně překonávat technické potíže.

Jsi největším příznivcem drum & bassu v okruhu Full Moonu. Proč zrovna tohohle stylu?

Někdy kolem koncertu Pendulum v Roxy v roce 2008 jsem si z Uložto nastahoval záznamy setů od Pendulum, Aphrodite nebo Mickyho Finna. Koncert jsem propásl, ale už mě to nepustilo. O přestávkách v septimě na gymplu čím dál častěji vyhrávaly bitvy o repráčky nejnovější tracky z YouTube kanálu UKF, začali jsme chodit do Crossu, jezdit na Let It Roll...

Drum & bass je široký žánr, v tom je trochu podobný metalu, málokdo poslouchá všechny jeho odnože. I když to tak zvenku často nevypadá, rychle se vyvíjí a reaguje jak na hudební, tak kulturní a společenské vlivy. Je to hudba nového tisíciletí, je úzce spojena s technologickým vývojem a hlavně internetem, takže je to i hudba outsiderů. Posluchačská základna se rychle obměňuje a je upřímná, jak jen lidi na koulích umí být. Přesto nejde jen o hudbu k fetování, ale o hnutí, které si stojí za hodnotami inkluze a nezávislosti.

Které interprety posloucháš nejvíce? Největší objevy z poslední doby?

Nejbedlivěji sleduju Imanua, tímhle směrem bych chtěl, aby se hudba ubírala. I pop by tak měl znít. Poslední dobou mě zaujali Labello, Charlie XCX nebo Avokaduo, stabilně poslouchám všechno od Critical Music a Vision Recordings. Nejvíc času ale zaberou dj sety, ať už předpřipravené studiové, streamy nebo záznamy živáků. Často přesně nevím, co hrajou, spíš si dělám představu o tom, kdo se věnuje jaké estetice a jakým směrem se ubírají umělci a žánry.

Vybavíš si na nejzajímavější nebo nejzábavnější článek, který jsi napsal pro Full Moon?

Uf, to bude asi report z Pohody 2017. Největší poctou moji literární kariéře byl komentář: “A za tohle někdo dostal akreditaci?” Nedostal, napsal jsem to dobrovolně.

Co přeješ Full Moonu k deseti letům?

Radikální redaktory a konzervativní vedení, aby stávající čtenáři nebyli příliš šokovaní.