Moon Crew #28: Jakub Béreš

Jakub Béreš bedlivě sleduje aktuální hudební dění. "Starouši" na obálkách Full Moonu ho ze začátku odrazovali, i přesto se ale nakonec přimknul k naší redakci, a od té doby do časopisu přispívá rozhovory, profily hudebníků i dalšími formáty. Kromě toho se podílí na propagaci koncertů v agentuře Fource Entertainment a o volných chvilkách vyráží na čundry se psem Standou. Jak mu v psaní o hudbě pomáhají znalosti ze sociologie? A jaký interpret by si určitě zasloužil být na obálce Full Moonu? Čtěte v dalším díle Moon Crew.

Kdy a jak ses seznámil s Full Moonem?

Na úplně první moment, kdy jsem Full Moon zaregistroval, si nevzpomínám. Věděl jsem, že existuje, ale protože na obálkách byly kapely, které jsem neznal, nebo nějací starouši, tak jsem se mu vyhýbal. První číslo, které jsem si koupil, bylo s Interpol na obálce. Tehdy mě ale zaujalo, že na obálce byla jména Alt-J a FKA twigs. No a protože text o Alt-J byl ve slovenštině a já mu vůbec nerozuměl, a FKA twigs patřila jenom krátká recenze, tak jsem na Full Moon ještě zanevřel. Asi o půl roku později jsem na něj znovu narazil díky výstavě Cover Moon na Újezdě, která mi přišla dost cool, tak jsem Full Moonu dal ještě šanci. O další půl rok později, když skončil web Indiemusic.cz, jsem napsal do redakce FM, jestli nehledají nové autory… a hledali.

Jaké číslo Full Moonu se ti vybaví jako první?

Full Moon #82 s malovaným Frankem Oceanem na obálce. Tohle číslo nejde nemilovat už jenom díky hlavnímu tématu. A k tomu má velmi zábavnou grafiku. V čísle jsem měl článek o LGBTQ rapu v doprovodu malované Mikky Blanco napůl převlečené do úchvatného dragu. Žádné podobné číslo už nebylo.

Co jsi studoval? Pomáhá ti to v práci?

Sociologie mi pomohla chápat souvislosti a hudbu jako neoddělitelnou součást společnosti. Myslím, že bez trénování sociologické imaginace by psaní o hudbě nebylo tak zábavné. Na Fakultě humanitních studií jsem si zase vybíral předměty spojené s hudební antropologií.

Co si mám představit pod pojmem sociologická imaginace? Jak to vztahuješ na přemýšlení o hudbě?

Vnímám to jako propojení osobní historie s širšími dějinami. Hudba vždycky vzniká v určité době a na určitém místě, doprovází ji pokaždé jiný příběh, její autor nebo autorka ji vytváří za nějakým účelem. Vstupuje tak do veřejného kontextu, kde získává další vrstvy. Přijde mi zábavné pídit se po skrytých souvislostech a nakukovat za tajuplný závěs. Když si vyberu, o kom budu psát, jdu do toho s vědomím, jaké motivy se na dané téma nabalí - ať už to jsou feministická témata, utlačování menšin nebo trefování do genderových a žánrových stereotypů.

Chtěl jsi vždycky dělat v hudebním průmyslu? Nesnil jsi třeba o tom působit na druhé straně - být hudebník?

Můj otec, bývalý dirigent vojenské hudby, to dotáhl na malou roli v klipu Kanyeho Westa Runaway, bratr zase hrál v kapele Toxique nebo s Lenkou Dusilovou a teď má vlastní studio. Oba se hudbou živí, asi proto mě hudební svět fascinoval už od mala. Být hudebník mě ale nikdy nelákalo. Na kytaru jsem vydržel hrát půl roku a zpívat mi na gymplu v hudebce zakazovali.

Teď píšeš pro Full Moon, a to už několik let, zároveň docela dlouho působíš v pořadatelské agentuře Fource Entertainment. Dokázal jsi tam zužitkovat něco, co ses ve naučil ve Full Moonu? Co máš ve Fource na starosti?

Z Full Moonu jsem zužitkoval psaní kratších formátů, kde člověk musí vystihnout to podstatné a zaujmout čtenáře. Ve Fource se už přes dva roky starám o sociální sítě, online propagaci, píšu tiskovky a pomáhám s promem Viktoru Palákovi, který teď nahradil naši Kristýnu Koreis na mateřské (ne)dovolené. Dělám toho ale víc. V kanceláři je nás pět, takže všichni jsou tak nějak u všeho a většinu věcí řešíme společně. Teď se třeba bavíme novou koncertní sérií Fource Live zaměřenou na domácí scénu, což je pro mě úplně něco nového, protože předtím jsem většinou propagoval zahraniční koncerty. Snažíme se k sobě dávat různorodé hudebníky, hlídáme si vyvážený genderový poměr vystupujících.

Který interpret, s nímž ses během své práce pro Full Moon nebo Fource setkal, tě oslovil nejvíc a proč?

Z osobních setkání určitě Perfume Genius, se kterým jsem dělal rozhovor v MeetFactory. Jeho osobnost, upřímnost a otevřenost mě tehdy úplně odzbrojily. Bylo to někdy po nástupu Trumpa, takže naše diskuze byla emotivní. Vlastně dost silný byl i rozhovor s Foals v Praze den po hlasování o brexitu. V paměti mám taky asi půlhodinovou projížďku autem s Birgirem Thorarinssonem z GusGus nebo rozhovor s Wild Beasts o toxické maskulinitě na britské kytarové scéně. Největší bizár jsem zažil, když jsem telefonoval s Tommym Cashem, a nejvíc mě mrzí, že mi nevyšel rozhovor se Sophie na Pohodě. Měl proběhnout těsně před jejím pozdně večerním setem, ale zdržela se na hotelu, pak se jí o další hodinu natáhlo líčení a nakonec z toho nic nebylo.

Škoda, snad to klapne v budoucnu. Letos Pohoda neproběhla, léto velkým festivalům obecně nepřálo. Absolvoval jsi nějaké menší akce?

Začátkem července jsem stihl Transformu v Táboře, kde jsem byl podruhé. Tábor je nejlepší město, takže už jenom kvůli němu se tam vyplatí jet.

Baví tě nové, lokální dění, které vyprovokovala situace kolem koronaviru?

Kromě větší empatie mi ani nepřijde, že by tahle situace vyprovokovala nové výrazné lokální dění. Každý se snažil reagovat na nové podmínky a nějak přežít. V Táboře na Transformě třeba byla celá Praha. Teď už zase chodíme na koncerty domácích kapel do těch stejných klubů, jak jsme zvyklí. Mě osobně během pandemie přestalo bavit poslouchat celé nové desky a spíš dávám přednost singlům. Mám pocit, jako by všichni kromě Charli XCX byli úplně mimo realitu. Trochu se mi to zlomilo s novými Glass Animals, se kterými jsem teď dělal rozhovor, kde jsme řešili nostalgii a celkově paměť, vzpomínali na dobu před koronou, která se nám zdála hrozně vzdálená. Uvidím, co přijde dál.

To nikdo z nás neví. Čemu se rád věnuješ ve volném čase?

Procházkám s naším psem Standou, nic složitějšího nezvládám. Ještě se vzpamatovávám z minulých měsíců a teprve teď to na mě nějak doléhá.

Jaký byl tvůj největší zážitek posledního roku?

Jestli můžu ještě mluvit o Standovi, tak každý den, kdy přijdu domů a není tam nic rozkousaného nebo poškrábaného, je pro mě skvělým zážitkem. Před koronou jsem ještě stihl jet s Fource na showcase festival Eurosonic a zpětně na to moc rád vzpomínám, z tamních koncertů hlavně na Oklou.

Co přeješ Full Moonu k deseti letům?
Aby si udržel svoji osobitost a stále se otevíral novým tématům i lidem jako doposud. A Charli XCX na obálce.