Můžete být kýmkoliv chcete (CPH:DOX)

Festival je v plném proudu a letošní ročník je mimo jiných témat zaměřen na příběhy silných žen. Ať už jsou to umělkyně nebo sexuální pracovnice.

Lidská tělesnost a historie Íránu byly hlavními tématy snímku A Moon for My Father. Když se tvůrci a zároveň hlavní postavy Mania Akbari a Douglas White potkali, netrvalo ani tři týdny a začali spolu točit film. Akbari přežila rakovinu prsu a prostřednictvím umění se snaží vést dialog se svým tělem. Kamera a fotoaparát jsou jejími nejlepšími přáteli a cítí se bezpečně, když má prostředek, jak zaznamenávat vlastní bolest. Ve filmu se opakují leitmotivy mrtvých netopýrů, po kterých zůstaly jen seschlé černé chomáče, a kůže zemřelých slonů, která vydrží i dlouho po tom, co se zbytek těl rozložil. Akbari motivy beztvarých a prázdných objektů spojuje se svým deformovaným tělem, což jí dodává kuráž k četným plastickým operacím, které jí pomáhají ke znovuzískání své ženskosti. Dokument se šťastným koncem.

„Zasvětila jsem život tomu, abych ukázala lidem, že mohou být kýmkoliv chtějí.“ To prohlašuje Eva, dvaceti pětiletá umělkyně, básnířka, bisexuálka, feministka, drogová závislačka a prostitutka. Evin život napůl v Berlíně, kde se cítí být volná, a napůl v jejím rodném maloměstě na severu Itálie, je přibližován prostřednictvím intimních a syrových výjevů z osobního života. Ať už jsou to schůzky s klienty, retrospektivní zamyšlení nad vztahem k vlastnímu otci nebo nad prázdnotou rodného města, se kterým ji už nic nespojuje, jen spolužáci, s nimiž si vyměňuje zkušenosti s antidepresivy. Její bolestivou a odhodlanou cestu zdokumentovala ve snímku Searching Eva režisérka Pia Hellenthal.

Almost Human je film, kterým provází hlas Stephena Frye (britský herec, komik, spisovatel, televizní moderátor a filmový režisér, pozn. a.). Co je lidskost? Může být nahrazena umělou inteligencí, pokud k ní přičteme emoce? Snímek nahlíží na robotiku a klade otázku, proč jsme jí tolik přitahovaní, a zároveň se jí cítíme ohroženi. Je lepší roboty používat jen k tomu, aby ve Fukušimě uklízeli radioaktivní bordel, nebo bychom jim měli dát šanci na vlastní vědomí? Fry klade dotěrné otázky a nutí nás zamyslet se nad vlastními hodnotami a nad tím, co je to vlastně humánnost a autentičnost. K tomu navíc hudební podkres Nilse Frahma, doprovázející záběry na Grónskou krajinu.

Assholes: A Theory je filmovou adaptací bestselleru profesora filozofie Aarona Jamese o tom, proč některým lidem chybí sebereflexe, ohleduplnost a soucit. Dává také pár tipů, jak se s takovými lidmi vypořádat. Příklady, které uvádí, jdou od jednotlivců zapletených v #metoo skandálech až po Berlusconiho, zároveň nás tvůrce varuje před vůdci podobných charakterů. Kanadský veterán dokumentu John Walker tuto problematiku prezentuje odlehčeným způsobem s notnou dávnou černého humoru.

Ke zhlédnutí toho bude ještě hodně, včetně nejnovějšího počinu Joachima Triera, tří kraťasů se subkulturní tematikou nebo hudební vložky v podobě boiler roomu.