V hudebním opojení (CPH:DOX, část čtvrtá)

Kodaň žije filmem. Během březnového týdne a půl je většina místních kin a divadel vyhrazena festivalu dokumentárních snímků CPH:DOX a ke zhlédnutí je výřez z nedávné celosvětové produkce. Po třech článcích o nejlepších filmech je na čase dokončit, co načal před vypuknutím filmové části festivalu Max Cooper. CPH:DOX byl totiž i o hudbě, ostatně kurátory letošního ročníku byli britští The xx, a v programu tak bylo i několik zajímavých koncertů.

Dánské duo Saint Cava se na scéně poprvé objevilo v roce 2015 a jejich alternativní r'n'b v mnohém připomnělo FKA Twigs. Po úspěšném setu na Roskilde Festivalu 2015 se ale uklidili do ústraní a jediný letošní koncert odehráli v útulném prostředí Hotelu Cecil. Slibovaná vizuální show se nakonec skládala pouze z náhodných záběrů kodaňských zákoutí a i zbytek koncertu byl průměrný. Nejznámější skladby Forget a Deeper kvalitu sice zazněly, ale všichni doufali, že bude odhaleno více nového materiálu.

To party s Felixem Martinem z Hot Chip se protáhla na bezmála devět hodin. DJskému setu předcházelo promítání filmu Studio 54 o legendárním newyorském klubu a odlehčený dokument o největších parties na východním pobřeží byl plný sexuální energie a kokainu, podmanivý obraz přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Opojná energie se přenášela i na diváky, kteří hltali dobové záběry stejně jako dokonale zvolenou hudbu. Závěr dokumentu byl ovšem na smutnou notu, smrt zakladatele Stevea Rubella, který podlehl komplikacím spojeným s AIDS, v mnohém připomněla odchod Freddieho Mercuryho. I to ale k nespoutané době patřilo a zapomenout nám dal slibovaný DJ, který nás hodil do stejného víru, který ve filmu pohtil americkou mládež. Od jedenácti do pěti se tančilo, koktejly tekly proudem a fronta venku se stála až do čtvrté ranní. Došlo i na několik klasik z repertoáru Hot Chip, ale hlavní roli hrály pecky Dana Hartmana a Michaela Jacksona.

Na skandinávskou hudební scénu jsme se vrátili v dokumentu Stor som en sol (Velký jako slunce) o nahrávání nové desky The Minds of 99. Ti se na přelomu roku vytáhli s dvojEP Solkongen, které je opět vyneslo na přední pozice rádiových žebříčků. Režisér Kasper Kiertzner se s kapelou spojil hned v prvních dnech vymýšlení nové desky a pečlivě celý proces dokumentoval. Frontman Niels Brandt se před kamerou objevoval nejčastěji a překvapivé bylo, jak velký vliv má nejen na vymýšlení textů, ale i na to, co nakonec hrají jeho spoluhráči. Při závěrečných záběrech z listopadového turné jsme mohli zhodnotit proces, kterým si skladby prošly, a dokončit tak náhled do duše jedné z nejzářivějších hvězd na dánském hudebním poli.

Podobnou roli má ve Švédsku i kontroverzní rapperka Silvana Imam, která se od svého vstupu na scénu v roce 2013 stala přední aktivistkou brojící proti rasismu a hájící práva LGBT komunity. Na loňské desce se zmiňuje o svých syrsko-litevských kořenech, ale v dokumentu ukazuje, že ji žádný přívlastek netíží. Je také vidět, jakou daň si její boj vybírá, právě pomluvy a sociální problémy jí dodávají energii. Velká část dokumentu je věnována jejímu vztahu s krajankou Beatrice Eli, s níž vytvořila „power-couple”, jež připomíná Pussy Riot. Silvana má za sebou pevnou síť rodiny, přátel a partnerky, do které se nemusí bát spadnout, takto celý snímek vyznívá. Závěr festivalu a jeden z nejlepších filmů v žánru hudebních dokumentů letošního CPH:DOX vůbec.