My loudest cliché (Touché Amoré)

(zkráceno, sečteno a podtrženo)
1. 11. 2014
„Ahoj, rádi bychom vám všem poděkovali za těch neskutečných 6 let a 800 koncertů. Mimo lednové turné si plánujeme vzít na chvilku volno a připomenout si normální život. Doufáme, že chápete. Nadcházející plány TA: australská šňůra s Every Time I Die (leden 2015), spolupráce na sedmipalci se Self Defense Family, složit čtvrtou desku, až přijde čas. Ještě jednou díky. Fakt jsme ta nejšťastnější kapela. Hezké svátky.“

Pěkný dárek k narozkám: strašák od jedné z nejmilovanějších kapel, a že se jich už dost z hibernace nikdy neprobudilo. Než loni oznámili pauzu, hráli Touché Amoré v květnu na Sedmičce. Namísto vinylu nebo trika si odnáším Jeremyho sympatický zine Down Time (repress-sold out). Pestrý obsah, mimo jiné vzpomínky na první turné Thriller. Než byl Jeremy uřvaným introvertem, byl vlasatým kytaristou „Fugazi of bad breakdowns & dancey garbage“, hrající písničky s nesmyslně dlouhými a trapnými názvy (ta o nošení kůže/džínoviny obzvlášť). Pro správné nazírání je tahle informace nutná. Vezměte si, co dneska vládne Warped Tour. Odpovědí na vydlabané pozlátko z MTV má být The Wave.

Jasný záměr: strávit co nejvíc času na tour a vydat co nejvíc vinylů. Demo porodí label No Sleep v roce 2008, klíčovým slovem je nasranost a oproti následujícím letům paradoxně metaličtější a přehulenější zvuk. Skladby wehatefredphelps.com nebo Hipsterectomy, nabádající Karen O k pokání v kleče, jsou výsledkem vytrvalého jamování ve zkušebně. Spousta nápadů se zachová až do debutu, který málem nevyjde. Původní bubeník se pod nový materiál nechce podepsat a odchází. Na jednom barbecue se Jeremy zakecá s tehdejším bicmanem Trash Talk a ten mu doporučí Elliota, kámoše z internetového fóra o Aquabats. Ironie. Jakmile je dost skladeb, jde se do studia. Roztleskávačka, vazbící nájezd nepřekreslené Fender kytary, lupání a praskání. Jedenáct skladeb, průměrná stopáž půldruhé minuty, hudební přímočarost inspirovaná starým screamem, lyrická úzkost je nejlépe zachycená samotným názvem alba ...To the Beat of a Dead Horse, spoluvydaného (pouze na vinylu s download kódem) u 6131 a Collect Records.

Rok 2010 je zlomový. Rychlá únava z dokola obehrávaného materiálu a přátelství s La Dispute vyústí ve splitko Searching for a Pulse/The Worth of the World, kde si kapely vzájemně půjčují frontmany. Následuje další sedmipalec, tentokrát napůl s Make Do and Mend, a živák v bostonském rádiu WERS. Formuje se tzv. The Wave, sdružení kapel okolo Pianos Become the Teeth, Defeater, Title Fight a spousty dalších. Spojnici objeví každý na první poslech, ale nic není víc než přátelství. Touché Amoré něčím nepopsatelně upřímným ční, čehož si všimne i kolektiv Deathwish Inc., a vše je zpečetěno druhým LP Parting the Sea Between Brightness and Me. Mezera v nekončícím turné dovoluje kapele nahrát album s profi producentem. Ed Rose, ošlehaný spolupracemi s Coalesce nebo Emery, dostal na desku textově opisující život na šňůře a pocity s tím spjaté maximum energie díky opuštění od perfekcionismu. Přehmaty, rozladěnost, urvaný basový popruh nebo ujíždějící rytmika patří spíš do klubu než na studiovou nahrávku. Koncertní haly si pak kapela osahala na turné s Rise Against, které zavítalo i k nám. Rok poté projeli Evropou s Converge, v závěru německého přídavku přišel pódiový milking v podání Elliota a basák Nate Newton se smíchy válel po zemi. „The Wave je opak těch falešných sraček, co frčely pár let zpátky, ale nechceme se nijak vyčleňovat nebo povyšovat.“ Kytarista Nick dělá grafiku ve Smog Design, hlavně typografii (portfolio obsahuje Deafheaven i Selenu Gomez nebo Becka), a Jeremy značkou Secret Voice kryje nejen vydávání desek kapelám, ale nově i vlastní pořad v internetovém rádiu. Oba jsou mimochodem náruživí sběratelé asfaltu.

Poslední album Is Survived By obsahuje jeden z nejlepších otvíráků poslední doby. Sdělení v Just Exist napoví. Deska je nejdelší, nejsrozumitelnější a posluchači napříč spektry nejchválenější, na čemž může mít podíl i producent Brad Wood (Placebo, Smashing Pumpkins). Jak je psáno: These breakdowns aren’t musical; they’re psychological. Zaprodání nepřišlo, i když fanbase neustále roste, nekončící turné zabralo víceméně celý rok (u nás Fluff ’11, dvakrát support, jednou headline, letos fesťák). Vyčerpání zasloužené.

Kromě turné s Every Time I Die a Self Love 7" letos stihli třeba Coachellu, takže to tak hořké nebude. Třicetiminutové vystoupení o dvaceti skladbách můžeme očekávat první den festivalu Brutal Assault. Pokud věříte internetům kapely, kde se píše, že fesťák proběhne v Praze. Snad se metly nebudou posmívat.