Kremace | Články / Reporty | 10.02.2020
Očekávání nastavena vysoko, přece jen jde o čtyři spolky, jež si to brázdí metalovými vodami už spoustu let. Abbath pokračuje v odvykačce a šíří povědomí o poslední desce Outstrider a šestnáctá zastávka na evropské tour byla bez známek vysílení, před téměř vyprodaným klubem. Od začátku večera se dobře kouřilo pod kotlem.
Zažehli to chilští Nuclear mixující thrash s death metalem a punkem. Pětice naservírovala tunu sólíček, vlasy měli proklatě nízko a zhusta načechrány. Jejich technická přesnost a ryzost projevu vtahovala tak, že v kombinaci s rychlostí jejich set doslova prosvištěl před očima. Hbitou zahřívačku před blackmetalovými kolosy přiživoval hláškami zpěvák Matías Leonício: „Hey, maniacs!“
Oproti následujícím 1349 byli Nuclear takřka civilní, holt málo výzbroje a málo kápí. Severské devadesátky toho zplodily spoustu, včetně známých kostelních excesů, taky v nich vznikla skupina 1349. Jako oslava doby, kdy byl do Norska zavlečen mor. A taky jako oslava bubenické brutality a kadence páně Frosta, jehož neúnavný motor hnal celý set. Hrubozrnný náklad doprovázely kužely dýmu, stoupající v rytmických intervalech ke stropu Flédy; Ravn hrozil z pódia, publikum mu to vracelo, warpainty, obrácené kříže a okované ruce, všechno na svém místě.
A pak přišli Vltimas, allstars band složený z bubeníka Cryptopsy Flo Mourniera, bývalého kytaristy Mayhem Blasphemera Eriksena nebo bývalého zpěváka/basáka Morbid Angel Davida Vincenta. Ten si to střihl v kabátku a klobouku, možná dorazil koněspřežkou, ovšem v projevu byl přirozený a vše podával s grácií. Bicí opět jako sebejisté tmelivo, těžkotonážní stroj splétající death a blackmetalové linky. Vltimas jsou ale taky hrátky s iluzemi, dům hrůzy na pouti, kopec srandy.
fotogalerii z koncertu najdete zde
S iluzemi vydatně koketuje i Abbath, persona non grata ze stále existujících Immortal. Časy se změnily a Abbath z domovské kapely odešel, prý kvůli němu stagnovala. Olve Eikemo čili Abbath Doom Occulta to rozjel nanovo, seskupil okolo sebe spřízněné hudebníky a vyprodukoval dvě alba. Přešel sice na rytmickou kytaru, ale warpaint a brnění zachoval. Řekněme si to na rovinu – jejich živáky se drží primárního cíle, a to udělat show. A tak Abbath bavil, hrál zčerstva a dostál slov z videa, která pronesl před začátkem tour. Koncert pulzoval a Abbath metal hlavou před stříbrným zpodobněním svého jména. Bylo to jako jít na kolotoče a stihnout všechny atrakce. Jen houšť, Flédo.
Abbath (n) + 1349 (n) + Vltimas (p/us/ca) + Nuclear (rch)
8. 2. 2020 Fléda Club, Brno
foto © Kubuthor
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.
Filip Peloušek 22.10.2024
Na druhé straně se starší, očekávající kopající beaty a moshpit, drží zatím u stěn s půllitry, snaží se přečkat útrapy čerstvé dospělosti: „Jak mám žít, aby to tak nebolelo?!“
Mišo Berec 22.10.2024
Unravel naberá naživo silné rozmery, kataklyzmatický zvuk gitár a synthov, sample a rytmy Jiřího Bendla vytvárajú pocit niečoho nadpozemského a vy tam chcete naskočiť tiež.
Akana 21.10.2024
Bargeld vůbec působil velmi vstřícně a uvolněně. V ničem nepřipomínal odměřeného pedanta, v jakého se někdy umí proměnit při rozhovorech s méně kompetentními novináři.
Jiří V. Matýsek 20.10.2024
„He's a ghost, he's a god / He's a man, he's a guru,“ zní verš z Red Right Hand. Nick Cave přijel dobře naladěn.