Na trh do Utrechtu: Kevin Morby

Kevin Morby mírně řečeno zaujal už loňským albem Singing Saw. Letošní kolekce City Music sklidila snad ještě bujařejší ovace, podobně jako Morbyho koncerty, na kterých se z uvolněných hezkých písní stávají řvoucí bestie. Snad za to může to flitrové sako, snad snaha vymanit se z odlesku nemilosrdného zrcadla (nejen) amerického písničkářství jménem Bob Dylan. Jenže známe to, člověk se sice může snažit, jak chce, ale barva nakonec stejně vyjde najevo. Blood on the Tracks od Boba Dylana? Jako vážně?

Která tři alba by sis rád z Utrechtu přivezl?

Jedno z mých nejoblíbenějších je Blood on the Tracks Boba Dylana, ale těžko snáším jeho oficiální verzi. Přibližně před deseti lety mi už nevím kdo poradil, abych si sehnal pirátskou verzi, která se jmenuje New York Sessions, která je úplně jiná, mnohem ostřejší a výraznější. Od té doby můžu jen těžko poslouchat tu oficiální, to prostě nejde. Nevěřím tomu, že zrovna tahle verze vyšla na vinylu, ale pokud ano, kde jinde by se měla objevit?

A další dvě?

Můj kamarád Aaron, se kterým jsem hrál ve Woods, mě upozornil na hudebníka jménem Jandek, rád bych měl jeho desku You Walk Alone. Aaron vždycky věděl všechno o dobré obskurní hudbě, což je přesná definice toho alba. Je šílené a nádherné zároveň, dosud se mi ho nepodařilo sehnat.

A nakonec... KC DIY Punk Compilation - You Can't Ignore This jsem kdysi vlastnil, na ní jsou první věci, které jsem kdy udělal a objevily se na vinylu. Bylo to s mojí středoškolskou kapelou, která se jmenovala se The Creepy Aliens a You Can't Ignore This mapuje scénu ve které jsem vyrůstal. Svoji kopii jsem ztratil už před dlouhou dobou. Rád bych měl jednu doma.

Jakou desku jsi v uplynulém roce poslouchal nejvíc?

Zcela jistě Apocalypse od Billa Callahana, to je definitivní kombinace sexu, romantiky, krajinomalby a poezie. Tohle nic nepřebije.