Jiří Mališ | Články / Reporty | 07.08.2017
Byl to večer, o kterém se mému čtrnáctiletému já ani nezdálo. Když jsem kdysi dávno v pokojíku užasle poslouchal The Devil Wears Prada a Blessthefall, nevěřil jsem, že smetánku americké metalcoreové scény minulého desetiletí uvidím někdy naživo. Natož v Kodani, natož na guestlistu. O deset let později na mě z pódia křičí frontman August Burns Red a já skáču do zběsilého rytmu kytar a bicích, které mě vrací do puberty.
Večer v kodaňském koncertním sálu Pumpehuset začal s vycházející norskou kapelou Fight the Fight, která přivezla čerstvé debutové album. Během pětatřicetiminutového setu předvedli průřez metalcoreovou scénou - některé skladby připomínaly melodicky mainstreamové Bring Me the Horizon, jiné si tvrdostí nezadaly s Hatebreed. Bezchybné vokály jak hlavního, tak doprovodných zpěváků tomu všemu nasadily korunu.
Na hlavní chod večera se malý sál zaplnil téměř do posledního místa. Mezi třemi stovkami diváků měla většina publika kapelní trička a bylo jasné, že letošní turné je hlavně pro skalní. Před deseti lety vyšlo album Messengers, se kterým August Burns Red prorazili do širšího povědomí, a výročí se slavilo kompletním zněním průlomové desky. Pětice z Pensylvánie se představovat nemusela a jednoduchým setlistem jsme se proskákali bez zbytečných proslovů. Úsměvy a přátelské strkanice. Nekompromisní tempo kytar a nářez bicích připomněl zlatá hardcoreová léta festivalu Warped Tour, ale nic nepřekvapilo víc než dokonalý vokál zpěváka Jakea Luhrse. I po deseti letech koncertování je jeho hlas čistý a silný.
Jako přídavku se nám dostalo tříminutového sóla na bicí, novinky z chystaného alba Invisible Enemy a jedné hitovky z každého alba - Empire, Ghosts a White Washed. Ačkoliv metalcore už nemá v posledních letech tolik co nabídnout, připomenout si staré dobré časy je nostalgická rekreace. A v podání August Burns Red se jednalo o pětihvězdičkové lázně - o masáž žeber se postarali hromotluci v moshpitu a duši ukojily texty, na kterých jsme vyrůstali. Dáme si příští týden opakování na Brutal Assault?
August Burns Red (us) + Fight the Fight (no)
3. 8. 2017 Pumpehuset, Kodaň
Živě: Brutal Assault 22
9. - 13. 8. 2017
Pevnost Josefov, Jaroměř
www.facebook.com/events/1764621683796269
foto © Marius Dale
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.
Filip Peloušek 17.11.2024
Je to sotva pár dnů, co jsem dočetl Piko Apoleny Rychlíkové a Pavla Šplíchala, to mi ještě nedocházelo, jak potřebný kontext mi dodává ke křtu jedné z nejzásadnějších desek letošního…
Viktor Hanačík 07.11.2024
Oba pojí čtyři roky staré album Brass, cit pro ponuřejší vyprávění, jazz-rapové podhoubí a kontrasty z afroamerické historie... A na dlouhém baru La Fabriky mají zemité Primitivo.
Marek Hadrbolec 31.10.2024
„Zahraj Slipknoty!“ zakřičí někdo. „This is going to sound like Slipknot, I'll even take my glasses off for it,“ odpovídá pohotově Igor, načež Stoned Jesus...
Václav Valtr 28.10.2024
„I wanna taste you, taste your lips, feel your hips,“ znělo z pódia, kde stála zpěvačka v rudých šatech, od prvních okamžiků plně pohroužená do hudby.
Veronika Tichá 27.10.2024
Působivá performance irského kvintetu s vervou a nahlas pojmenovala problémy, které vidí kolem sebe a nebojí se o nich mluvit.
Klára Šajtarová 25.10.2024
V hluku se setkává bolest s rozkoší, zoufalství s rezignací, otázka přežití se stává méně o fyzickém těle a více o duchu.