Jiří Mališ | Články / Reporty | 07.08.2017
Byl to večer, o kterém se mému čtrnáctiletému já ani nezdálo. Když jsem kdysi dávno v pokojíku užasle poslouchal The Devil Wears Prada a Blessthefall, nevěřil jsem, že smetánku americké metalcoreové scény minulého desetiletí uvidím někdy naživo. Natož v Kodani, natož na guestlistu. O deset let později na mě z pódia křičí frontman August Burns Red a já skáču do zběsilého rytmu kytar a bicích, které mě vrací do puberty.
Večer v kodaňském koncertním sálu Pumpehuset začal s vycházející norskou kapelou Fight the Fight, která přivezla čerstvé debutové album. Během pětatřicetiminutového setu předvedli průřez metalcoreovou scénou - některé skladby připomínaly melodicky mainstreamové Bring Me the Horizon, jiné si tvrdostí nezadaly s Hatebreed. Bezchybné vokály jak hlavního, tak doprovodných zpěváků tomu všemu nasadily korunu.
Na hlavní chod večera se malý sál zaplnil téměř do posledního místa. Mezi třemi stovkami diváků měla většina publika kapelní trička a bylo jasné, že letošní turné je hlavně pro skalní. Před deseti lety vyšlo album Messengers, se kterým August Burns Red prorazili do širšího povědomí, a výročí se slavilo kompletním zněním průlomové desky. Pětice z Pensylvánie se představovat nemusela a jednoduchým setlistem jsme se proskákali bez zbytečných proslovů. Úsměvy a přátelské strkanice. Nekompromisní tempo kytar a nářez bicích připomněl zlatá hardcoreová léta festivalu Warped Tour, ale nic nepřekvapilo víc než dokonalý vokál zpěváka Jakea Luhrse. I po deseti letech koncertování je jeho hlas čistý a silný.
Jako přídavku se nám dostalo tříminutového sóla na bicí, novinky z chystaného alba Invisible Enemy a jedné hitovky z každého alba - Empire, Ghosts a White Washed. Ačkoliv metalcore už nemá v posledních letech tolik co nabídnout, připomenout si staré dobré časy je nostalgická rekreace. A v podání August Burns Red se jednalo o pětihvězdičkové lázně - o masáž žeber se postarali hromotluci v moshpitu a duši ukojily texty, na kterých jsme vyrůstali. Dáme si příští týden opakování na Brutal Assault?
August Burns Red (us) + Fight the Fight (no)
3. 8. 2017 Pumpehuset, Kodaň
Živě: Brutal Assault 22
9. - 13. 8. 2017
Pevnost Josefov, Jaroměř
www.facebook.com/events/1764621683796269
foto © Marius Dale
Tomáš Jančík 15.12.2024
„Jako pes, pes,“ ozývá se šeptem z publika. Švejdík přichází přes červeně nasvětlené pódium a hlasům jejich slova oplácí.
Viktor Hanačík 11.12.2024
Monumentální klenby připomínají sakrální chrámy. Čtyři reproduktory v rozích a čtyři výkonné lasery na vysokých stativech...
Viktor Palák 08.12.2024
Střih, více než deset let poté vyprodávají oba hudebníci Archu a koncert znovu začíná Bargeldovým žlučovitým máváním směrem ke zvukaři, který nejprve nemá svůj den.
Richard Michalik 03.12.2024
Hudba dokáže otvárať nové perspektívy, ktoré neustále potrebujeme ohýbať, a NEXT si je toho veľmi dobre vedomý. Report.
Michal Pařízek 30.11.2024
Sevilla. Město plné barev, chutí a života, vonící po všudypřítomných pomerančích. Tamní showcase festival se svému městu podobá...
Viktor Hanačík 28.11.2024
Bylo to na hraně mozkové kapacity, hrozilo smyslové přetížení a nevolnost. Být snímek kratší, získal by si zřejmě pozitivnější přijetí, bez nežádoucích somatických následků.
Jan Starý 20.11.2024
Mnohokrát oceněné těleso, ze kterého vyšla také hvězdná skladatelka Caroline Shaw, se představilo u nás vůbec poprvé a očekávání potvrdila i vyprodaná kapacita.
Jiří V. Matýsek 19.11.2024
„Blues je umírající žánr,“ řekl mi v rozhovoru před osmadvacátým ročníkem festivalu Blues Alive jeho booker a majitel Štěpán Suchochleb... Jak se to vezme.
Ema Klubisová 19.11.2024
I Want to Be a Machine nie je o performance a ukážke jej novej hudby. Pozýva nás bližšie, k svojim mentálnym pochodom, chybám počas písania a myšlienkovým odbočkám.
Viktor Palák 18.11.2024
Tibet coby bosý Peter Pan morfující v maniakálního kata nás v Praze prováděl odvrácenou stranou anglického venkova i dojímal vzpomínkou na zemřelé.