Nejbarevnější černá s Depeche Mode

Jejich první pražský koncert proběhl před třiceti lety, mě je dnes zrovna tolik. Jsem depešáčký žabař, který začal až s albem Delta Machine. Neholduju jejich starším hitům a baví mě především v elektronických polohách. To vše určilo má očekávání.

Přicházelo dalších 16 000 lidí, většinou spokojené rodiny. Rodiče si se svými už dospělými dětmi vyprávěli, na co kdy pařili a kdo by chtěl jaký song. Setlisty jsou sice na webu, ale kdo by si kazil radost, že? Odbornou diskuzi přerušila až neznámá předkapela, která... neurazila. Už pár minut před devátou ale došlo na podstatné. S reklamním entrée v podobě kampaně Depeche Mode a výrobce luxusních hodinek Hublot. Sdělení? Na světě umírá denně více lidí z důvodu kontaminované vody než kvůli válce. Díky společnému projektu veleznaček se vydělalo přes 1,4 milionů dolarů a ty pomáhají v několika kriticky ohrožených oblastech. Trochu manipulativní, přesto mrazivé. Zvlášť když hned na to pustili rozverný refrén beatlesovské Revolution, na ni navázal singl Going Backwards a zahájení vrcholilo kultovní It's No Good. A už tady je třeba ocenit kameramany, kteří poslušně zabírali Gahanovo vypracované pozadí. Ani k šedesátce neztrácí nic ze svého rebelského sex appealu.

Při Insight už si zpíval každý druhý. "You gotta give the love," opakovali jsme aspoň stokrát. A o piáno opřená, komorně provedená Home přesvědčila i introverty. Nadšený dav nehleděl na konec skladby a dlouho dozpívával vokální linku i bez hecování kapely. Nedal se utišit, a tak se Gore znova zapojil a chvíli neplánovaně improvizoval. Do přísně režírované show se vkradla trocha vzácné, krásné spontaneity. Další prodlužování ale zarazila hyper-disco-retro pecička, osmdesátková Stripped. A když už jsme byli "v tom", objevila se na projekci zvířata. Dlouhé filtrované záběry němých tváří znamenaly jediné – Depeche Mode si neodpustili ani Enjoy the Silence. A co víc, po dvouhodinové show se rozhodli zakončovat druhý přípravek tím nejznámějším a oprášili Personal Jesus. Asi to bylo nevyhnutelné. Osobně bych na Global Spirit Tour uvítala méně vzpomínek a více aktualit. Z loňské desky si dopřáli už jen Where's the Revolution a Cover Me. Naštěstí, stejně jako dobrou polovinu skladeb (třeba Useless nebo In My Room), i tuto doprovázel originální, angažovaný a poutavý videoklip.

fotogalerie z koncertu tady

Jen chyběl silný závěr. Na pódiu to negradovalo. Na tribunách snad – tleskalo se, zuřivě fotilo, skotačilo se světelnými náramky. Ale koncovky skladeb se významně nenatahovaly, netěžilo se z řady důrazných, elektronických remixů, nezazněla osobitá sóla. Při frekvenci desítek koncertů ročně je to možná nereálný požadavek, kdo ví. Jako bych to zase slyšela:

Now I'm not looking for absolution
Forgiveness for the things i do
But before you come to any conclusions
Try walking in my shoes