Nejhezčí místo na světě...

Tasovská Beseda u Bigbítu v průběhu existence vyrostla z malé akce lokálního významu v jeden z nejlepších tuzemských festivalů, který důsledně dbá na kvalitně sestavenou dramaturgii a příjemnou rodinnou atmosféru. Jubilejní 25. ročník Besedy u Bigbítu odstartuje v pátek 4. srpna a při této příležitosti jsme si připravili nejenom obsáhlé speciální vydání časopisu Beseda Moon, ale také odlehčující anketu s festivalovými šéfy Tomášem Ševčíkem, Pavlem Uretšlégrem a dramaturgyní Kateřinou Janotovou.

Co považujete za nejsilnější stránku Besedy u Bigbítu?
Pavel Uretšlégr: Jednoznačně atmosféru festivalu jako takového. Ta je ale výsledkem několika faktorů - kapel, návštěvníků a v neposlední řadě místa, kde Besedu pořádáme. Přírodní areál Topolový hájek s řekou Veličkou a výhledem na krajinu Bílých Karpat. Nejhezčí místo na světě.

Kateřina Janotová: Beseda je festival, který se snaží překvapit a rozšiřovat hudební obzory bez žánrového omezení. Spousta návštěvníků přiznává, že před odjezdem na festival nezná většinu vystupujících kapel. Ať už se jim pak líbí všechny nebo jen část, připadají si obohacení. Beseda jim nabídla něco, co by si sami od sebe třeba nikdy neposlechli. Našeho pravidelného návštěvníka poznáte tak, že vám na koncertě neznámé kapely řekne: Joo, ty znám, ty jsem slyšel poprvé na Besedě.

Tomáš Ševčík: Tým skvělých lidí, který festival chystá, a absolutní svobodu při sestavování programu.

Čím bude 25. ročník Besedy u Bigbítu speciální?
Pavel: Ve spolupráci s Full Moonem se nám podařilo vydat magazín Beseda Moon, který mapuje celou historii festivalu, jeho milníky, ale taky nabízí vhled do letošního ročníku. Z toho máme velkou radost. Taky jsme díky podpoře Břeclavského pivovaru, hlavního partnera festivalu, vydali vinyl “Beseda 2017” s výběrem aktuální české muziky. Výtěžek z prodeje půjde na charitativní účely. Další velká radost. A věříme, že svojí atmosférou bude opět speciální samotný festival. Jak říká náš kolega z týmu Pavel Dytrych, Beseda je zen. Něco, co v normálním světě neexistuje. Když se tedy opět podaří na dva dny v Tasově navodit “zenový stav”, budeme maximálně spokojeni.

Kač: Celý rok příprav byl pro mě speciální, protože jsem věděla, že se festivalu nebudu moci zúčastnit. Před třemi týdny se mi narodil syn a přesun z Kanady, kde žiju, je bohužel nemožný. I tak tento ročník intenzivně prožívám a budu celý první srpnový víkend jako na jehlách. Vnímám ho jako uzavření jakési dlouhé krásné kapitoly, která začala malým bigbítem v hájku a končí BIG beatem, který jde slyšet daleko za hranice regionu. Do příprav jsme dali opět maximum energie a něco mi říká, že ten příští rok bude něco jako nový začátek. Další čtvrtstoletí, nových 25 let.

Tomáš: Letošní ročník bude kromě zmíněných bonusů speciální tím, že bude úplně stejný jako roky před tím. Neměli jsme ambice dělat “oslavy”, stačí nám, když zachováme pro nás vzácné chvíle, kdy se lidi baví a něco si z Tasova odnesou v podobě zážitků.

Na jaké kapely se letos nejvíce těšíte?
Pavel: Na všechny, což myslím naprosto vážně. Pokud mám někoho jmenovat a být konkrétní, určitě doporučuji oba zahraniční headlinery Annu von Hausswolff a K-X-P. Jejich koncerty patří k tomu nejlepšímu, co jsem za poslední rok měl možnost vidět. Moc mě baví české mladé naděje Role a Acute Dose, dost si slibuji taky od Tomáše Paluchy, Kovadliny, Dné. Radost mám ale třeba i z toho, že v našem programu najdeme unikátní slovenský projekt Ospalý pohyb. Jejich tvorba je dokonale “antifestivalová”, o to více si cením toho, že v Tasově kapela zahraje. Skvělá hudba, na kterou si každý festival netroufne.

Kač: Kromě headlinerů jsou to slovenské kapely, na které bych se letos nejvíce těšila. Autumnist, Katarzia, Ills, NVMERI a Carpet Cabinet.

Tomáš: Pavel řekl, že na všechny. Já mám vždycky radost, když se po tom dlouhém procesu skládání programu dostaneme do stádia, kdy poskládáme lineup tak, aby to do sebe zapadalo. A konkrétně? Kovadlina, Nvmeri, Ette Enaka a headlineři K-X-P.

Kdo bude černým koněm festivalu?
Pavel: Sázel bych na zmiňované Acute Dose a Role. Obě kapely jsou hodně pracovité a jdou nahoru. O nich určitě ještě uslyšíme. Jak znám tasovské publikum, tak dobře bude fungovat i Kovadlina. A věřím, že zaujme Anna Von Hausswolff a K-X-P.

Kač: Kromě výše zmíněných to jsou nováčci české hudební scény Zagami Jericho, Ette Enaka a 1FLFSOAP. Překvapením určitě bude i společný koncert Killiekrankie, 1FLFSOAP a Francois Svalis na konci pátečního večera.

Tomáš: Za mě Ette Enaka, Kovadlina, RSS boys, moji miláčci Killienkrankie s 1FLFSOAP a Francois Sovalis, ale klidně i mladí Mimo.

Jak byste popsali svůj první ročník v roli pořadatelů?
Pavel: Jediné, co si pamatuji z prvního ročníku v roli pořadatele, je, jak jsem jel do Brna na letiště pro Three Trapped Tigers.

Kač: Rozčarování z organizačních zmatků před začátkem. Pocit, že dostanu infarkt z množství povinností, které se valily ze všech stran jako lavina. Obrovské nadšení z práce na backstagi, která do té doby vlastně ani organizovaně neexistovala a mně se podařilo to nějak zázračně dělat pro obě dvě stage najednou. Vyzvednout kapelu u hlavní brány, ubytovat všechny členy, nakrmit je, postarat se o ně v zázemí, dát si se všemi panáka a dát jim pocit, že jsou milováni a obdivování a ještě to po nich všechno uklidit. Zcela vyčerpaná jsem v neděli ráno zjistila, že nemá kdo uklidit areál, tak jsem nastoupila. Za odměnu mě píchla vosa do krku.

Tomáš: Čtvrteční brutální průtrž mračen z areálu udělala jeden velký bazén a všichni to chtěli úplně zabalit nebo zrušit jeden den. Vůbec mě v nováčkovské euforii ani na vteřinu nenapadlo, že to vzdáme, a festival jsme rozjeli a byla to velká jízda. Pak už vidím jenom zrnění, šum a střih do prázdného areálu, vše od bláta a minimum lidí na úklid. Ještě třetí den po skončení jsme tam zametali.

Pět nejlepších koncertních zážitků v historii Besedy u Bigbítu
Pavel: Ventolin 2015 - euforie, celý tým v publiku, nejlepší závěr festivalu.
DJ Myslivec, každý rok - nelze popsat, to musíte zažít. V transu vedle sebe hudební publicisté, máničky i dvacetiletí hipsteři.
Mutanti hledaj východisko 2015 - totéž v bledě modrém, co u DJ Myslivce.
Please The Trees 2016 - super zvuk, světla a kapela v životní formě. Od té chvíle PTT věřím, že prorazí za českými hranicemi.
Felix Kubin 2009 - je to pár let zpět, nedokážu být moc konkrétní, jen si pamatuji neskutečnou energii během jeho setu.

Tomáš: Three Trapped Tigers - obavu, že toto lidi neskousnou, vystřidala euforie. Neuvěřitelná energie a skromnost kapely.
Seward - dva odlišné koncerty na různých podiích. Velmi originální hudba a duchovní spojení s kapelou.

Existuje vysněná kapela, která na Besedě u Bígbítu doposud nevystoupila?
Pavel: Jo, za mě jsou to Einstürzende Neubauten. A ani nikdy nevystoupí.

Kač: Moje vysněná kapela Jaga Jazzist vystoupila loni, ale existuje pořád hodně vystupujících, které bych v lineupu pokládala za velký úspěch a splněný sen např. srdcovka Fink nebo Young Fathers. O ty usilujeme už několik let po sobě.

Tomáš: Russian Circle nebo francoužští Moodoid. A Jaga Jazzist už tady byli.

Jaký největší průšvih jste zažili během pořádání festivalu?
Pavel: Skutečně velký průšvih naštěstí nepamatuji. Jednou jsme se pár dnů před festivalem dozvěděli, že dodavatel oplocení nedodržel naši společnou dohodu a tzv. nás vypekl, ale nakonec jsme i tento problém nějak vyřešili. Změnili jsme dodavatele.

Kač: Žádný opravdu vážný a velký průšvih jsem nezažila, jen mě vždy rozesmutní lidi, kteří přijdou na festival krást, někomu ublížit nebo vyvolat problém.

Tomáš: Každý rok někdo ukradne směrové tabule a pořád mě to nepřestane udivovat, stejně jako každý rok na nás stále stejný člověk volá policii kvůli hluku.

Gastronomická specialita, které na festivalu nikdy neodoláte?
Pavel: Langoš. Ten u mě paří ke každému festivalu, stejně na Besedě jako na Pohodě. Jinde tomuto gastronomickému pornu neholduji. Naštěstí.

Kač: Palačinka a kafíčko po ránu. Třeba bude letos i vývar.

Tomáš: Zelená na baru kamenného bufetu ve tři ráno.

Nejoblíbenější festivaly obecně?
Pavel: Obecně festivaly s přesahem. Třeba Pohoda, Mišmaš, Le Guess Who?, Donaufestival.

Kač: Vyrostla jsem na slovenských festivalech Pohodě a Hodokvasu a hodně se mi líbil koncept Wilsonicu, ale postupem času a s věkem mě lákají spíše malé komornější akce. Těším se, až si po letošní mateřské pauze nějaký nový otestuji.

Tomáš: I já jsem vyrostl na Pohodě, která je pořád stejně skvělá. Rád bych někdy viděl Melt nebo OFF, který se kryje s Besedou, a pak toužím po anglickém LeeFestu.